Hyperaktivní Sarkozy, který myslí i na to, jak najde své extravagantní ministryni Rachidě Dattiové adoptivního otce rodiny, si v minulých dnech předvolal do Elysejského paláce svého novináře, a výsledek je zde. Editorial listu z pera novináře Gaëtana de Capèle nese název: Le grand vide européen (Velká evropská prázdnota) ZDE

Bylo vůbec s podivem, jak dlouho to Sarkozy vydržel. Naposledy dělal v Evropě svaly loni na podzim, před koncem svého evropského mandátu v Evropské radě, viz: http://www.blisty.cz/art/43431.html. Skončilo francouzské předsednictví a prezident Sarko je zpátky. České předsednictví mu je pouze "závorkou", která ale může ve svém důsledku vyvolat velké problémy. Proč? "V běžném čase bychom mohli tuto závorku zvládnout. Přese všechno, Evropa již v minulosti poznala jiné bez toho, že by to někoho dojalo, ani navíc, že by to mělo nějaký dopad. Rozdíl je v tom, že jednoduše nejsme v normálním čase. Měsíc za měsícem decimuje krize metodicky všechna hospodářství, na prvním místě evropských zemí," popisuje důvody znepokojení Sarkozyho novinář.

Podle něj zatím drží zatím ekonomiky eurozóny solidní země (novinář nepíše rovnou o Francii, to se ale rozumí samo sebou, jde ale, a to ví i on, hlavně o Německo). Na těch méně solidních ekonomikách zemí (Řecko, Irsko, Španělsko, Itálie) jsou už jasně cítit příznaky slabosti. "Je samozřejmě předčasné tvrdit, jak to dělají některé Kassandry, že dvourychlostní Evropa nás povede rovnou k rozpadu eurozóny. Ale je už na čase zabývat se nebezpečnými směry, k nimž nás krize nutí," píše. Téma rozpadu eurozóny, vícerychlostní Evropy, nebo "soustředných kruhů" jsou na francouzské scéně, ale i v Evropě už evergreenem.

Evropa se v těchto těžkých dobách nemůže opřít o autoritu Evropské komise, zdůrazňuje novinář. Komise vůbec vyniká svou "nehybností, nedostatkem představivosti a autority". Prezidenta Sarkozyho, který po léta kritizoval "nehybnost" svého předchůdce Jacquesa Chiraca, musí opravdu velmi rozčilovat, že k této "nehybnosti" mají sklony všude -- a nejvíce patrně v Evropě. Podzimní krizi nazývá novinář "znepokojivou slepotou", při které jediným příspěvkem bruselských byrokratů, jímž chtěli odvrátit zhroucení bankovního systému, bylo dotazování se na "kompatibilitu navrhované pomoci s evropskými pravidly". "Zdiskreditovaná, neschopná iniciativy, škrcená ve svém byrokratickém obojku a především zabývající se pouze svým záhonkem, komise dělá více problém, než by nabízela řešení," tne do živého novinář.

Závěr komentáře je velkou ódou na řešení "à la francaise", respektive na "sarkosolution". Novinář totiž nevyzývá k beznaději: naopak. "Šest měsíců francouzského předsednictví předvedlo, že může být probuzena (rozuměj Evropa -- pozn.) a hrát převažující roli, aby dokázala zvládat ty nejnebezpečnější situace. Je k tomu zapotřebí leadership nesporný a nezpochybňovaný," hřímá Le Figaro v editorialu. A o co by mělo jít? Velké země -- a jsou už nakonec tady: Francie, Německo a Velká Británie v čele -- mají "palčivou povinnost vyplnit současnou prázdnotu". "To znamená, domluvit se na tom podstatném, zvláště při koordinaci oživení evropské ekonomiky, odsouhlasit silnou společnou pozici s perspektivou mezinárodního summitu G20 v měsíci dubnu," nabízí sarkonovinář.

A pokud by snad někdo pochyboval, o co opravdu jde, závěr je zničující, asi tak jak rád bonapartisticky mluví samotný prezident. Co tedy ty státy udělají pod velením Sarka? "Shrnuto, musí převzít své zodpovědnosti. Velmi rychle."