Člověk by se mohl divit, že se taková televizní diskuse novinářů netýkala hladu a umírání někde v Africe, ale chudoby dětí v dnešní německé blahobytné společnosti. (Deutschen Institut für Wirtschaftsforschung (DIW), Německý ústav pro výzkum ekonomiky) poukázal na to, že se v Německu zvětšuje propast mezi bohatými a chudými. Počet chudých obyvatel se od r. 1996 do roku 2006 zvýšil ze 4,1 procent na 11,4, zatímco počet lidí, kteří vydělají více než dvěstěnásobek průměrného příjmu, vzrostl z 2,8 procent na 9,2 procent.

V takové situaci se zdá být pochopitelné, že lidé jako první myslí na to, že by stát měl pomáhat, často se ale bohužel zapomíná, že je nutné upozorňovat nejen na odpovědnost rodičů a celých rodin, ale také na nefinanční odpovědnost společnosti. Zajímavé bylo ale, že se právě v nedělní diskusi hovořilo o tom, že rodiče a hlavně matky mají odpovědnost si klást otázku, jestli a jak můžou dětem financovat život. Vlastním důvodem k mé dnešní poznámce byla otázka jedné posluchačky, která protestovala tím, že mluvila o samozřejmém právu chudých lidí mít děti a v té souvislosti o odpovědnosti státu se o ně postarat.

To mi připomnělo text Lisy Erdmannové pod názvem "Moje děti se ptají proč jsem se jí narodil (Meine Kinder fragen, warum ich sie geboren habe") a plakát s titulkem "Děti se mají dobře, jen když se matky mají dobře (Kindern geht es nur gut, wenn es Müttern gut geht", a také přednášku francouzského politického sociologa a historika de Tocquevilla (1805 -- 1859 ), který poukázal na nebezpečí, že stát při své odpovědnosti za jedince může oslabit jeho porozumění pro jeho vlastní odpovědnost.

No, a o to vlastně jde. Pomáhat chudým dětem je samozřejmost. Stejné je to s pomocí matkám v nouzi. Nežijeme přece ve společnosti, kde by se slabým nemělo pomáhat. Podle mého by se to ale mělo dělat i preventivně, a měli by to dělat nejen rodiče, ale i školy. Ve škole by měli být mladí lidé poučeni o antikoncepčních prostředcích a také o tom, že je nutno mít alespoň základní finanční a sociální jistotu pro vychovávání dětí. Chudoba dětí v Německu není jen důsledkem nepředvídaných ran osudu, ale často taky neodpovědného jednání budoucích matek a otců. A že jsou jejich rodiče taky částí problému jejich budoucích vnoučat, to je taky známo. Nebo myslíte, že tomu tak není?