Na prvý pohled se proto mohlo zdát, že jde o absurdní požadavek, pro Rakousko však jde o letitý problém, který nyní vyvrcholil, když v letošní zprávě Wiesenthalova centra ve Vídni bylo Rakousko obviněno z odmítání pronásledování válečných zločinců. Jeden z nejhledanějších, Milivoj Ašner, který žije v současné době v Korutanech, byl v době fašistického ustašovského režimu policejním šéfem v chorvatském městě Slavonska Požega. Přes chorvatskou žádost nebyl vydán, což již začátkem roku kritizoval ředitel Centra Simona Wiesenthala v Jeruzalémě Efraim Zuroff. V žebříčku zemí, které odmítají kooperovat s pronásledováním válečných zločinců, se tak Rakousko zařadilo po bok Argentiny a Ruska, které nemají v tomto směru právní předpisy. Rakouské úřady svou laxnost zdůvodňovaly tím, že 95letý Ašner, který se nyní jmenuje Georg Aschner, je dementní v důsledku Alzheimerovy nemoci, což bylo údajně dvakrát úředně potvrzeno. Tento „na smrt nemocný“ byl však spatřen v dobré zdravotní formě v doprovodu své manželky Edeltraut, jak popíjí víno s chorvatskými fotbalovými fanoušky, kteří přijeli do Rakouska podpořit svůj národní tým. Na základě posledních videonahrávek z tohoto setkání požádalo 16. června jeruzalémské Simon Wiesenthal Center o okamžité vydání Ašnera do rukou spravedlnosti.

Důvodem je, že v době, kdy byl policejním šéfem v Požege, nechal 26. srpna 1941 transport 600 Srbů předat do rukou ustašovců, kteří jich 358 povraždili. Následně 16. října podepsal příkaz, aby 28 židovských rodin bylo vyhnáno ze svých domovů a později deportováno. V této činnosti během druhé světové války pokračoval a podílel se na deportacích a vyhánění Srbů, Židů a Rómů. V páteční „Kleine Zeitung“ vystoupil 88letý svědek Dušan Janosevič, který uvedl, že Ašner jej denně po šest měsíců bil mokrým provazem, aby na něm vynutil přiznání.

Ašner byl zadržen partyzány a převezen do slovinského tábora v Crně, odkud se mu podařilo uprchnout v roce 1945 do Rakouska k svému synovi do Celovce, kde rok poté obdržel státní občanství. Po rozpadu Jugoslávie požádal v roce 1990 o chorvatské státní občanství, a rok poté se přestěhoval do svého rodného Daruvaru. Zde dokonce v roce 2000 založil „Původní rolnickou stranu“ a stal se známým svými ostrými projevy v lokální rozhlasové stanici proti komunistům a bývalým partyzánům. Poté, co byl obviněn z válečných zločinů, uprchl z Chorvatska zpět do Rakouska. V říjnu minulého roku jej jeden chorvatský novinář objevil v Celovci. Nyní když Ašner v jednom rozhovoru odmítl, že je dementní, byl korutanský zemský úřad pro ochranu ústavy a boje proti terorismu pověřen, aby zahájil v této věci nové šetření. Navíc bylo zjištěno, že není ani rakouským státním občanem, protože občanství ztratil, když nabyl chorvatské.

V rozhovoru britskému „The Sun“ rozhodně odmítl, že by něco „špatného udělal“, protože byl obyčejným úředníkem a právníkem. Ve čtvrtečním interview ve veřejnoprávní záhřebské televizi HTV prohlásil, že je ochoten se dostavit před chorvatský soud, protože má „čisté svědomí“. Věří, že všechna obvinění musí padnout, když půjde o „řádný soud.“ Ospravedlňuje se tím, že pouze prováděl politiku tehdejšího fašistického chorvatského státu, který údajně nepronásledoval loajální Srby, Židy nebo Rómy, s kterými neměl problémy. Podle jeho slov úřady deportovaly jen ty osoby, které nebyly loajální, do domovských států, avšak nikoliv do koncentračních táborů, protože by to bylo drahé.

Ostré kritice v této souvislosti je nyní vystaven zemský korutanský hejtman Jörg Haider, který ve středečním vydání vídeňského „Standardu“ žádal, aby Ašner ve své „milé rodině“ mohl dožít v Celovci.

Korutanský sociálně demokratický předák Geral Passeger označil toto prohlášení za „absolutní nevkus“ Haidera a mluvčí zelených pro justici Wolfgang Zinggl jako „výsměch obětem válečných zločinců a právnímu státu“. Požádal, aby ministryně Bergerová nechala celý případ znovu otevřít a postarala se o to, aby jeho případ posoudili „nezpochybnitelní nezávislí znalci“. Mezinárodní tisk od pátku znovu obviňuje rakouskou justici, že pod záminkou odborných posudků zastírá podezření z nečinnosti proti nacistickým zločincům. Podle „Süddeutsche Zeitung“zřetelným příkladem byl případ lékaře Heinricha Grosse, který prováděl euthanasii na dětech ve vídeňském ústavu Spiegelgrund, kde je vraždil a bestiálně mučil. Věc se tak dlouho protahovala, až jako stařec zemřel, aniž by se musel za své činy zodpovídat. „Frankfurter Allgemeine Zeitung“ k tomu poznamenává, že Ašner si nikým neznepokojován klidně žije v Celovci a berlínský TAZ dodává, že ačkoliv rakouské úřady vědí, že je bývalým důstojníkem ustašovského režimu, policie v této cause , „zřejmě nepospíchá“. Konec konců zemský hejtman Haider se zasazuje o to, aby stařičký manželský pár nebyl „obtěžován“.

V pátek oznámil v rakouském rozhlase vedoucí celovského státního zastupitelství Gottfried Kranz, že příslušný soudce byl již pověřen, aby vyslechl Ašnera, který vyjádřil ochotu dostavit se před soud. Současně budou požádáni znalci, aby přezkoumali možnost jeho účasti na případném řízení. Pokud znalci dojdou ke kladnému závěru, nebude nic stát v cestě zahájení řízení na jeho vydání.