Veřejnost, která zhlédla ničení spolu s „objektivními“ komentáři, si dělá svůj obrázek o Srbech.

Žádný redaktor komentující události už nevloží do svého komentáře zmínku o tom, co je příčinou a co těmto událostem předcházelo. Kdo vyburcoval srbský národ k onomu vzedmutí? Ještě nedávno by psali Slobodan Miloševič. Nacionalisté.

Miloševič je mrtev. Zemřel v průběhu soudního procesu v Haagu. Neodsoudili ho. Na tribuně k svému národu hovoří nový, ověřeně demokraticky zvolený předseda vlády Koštunica. Srby vyburcoval ohromný pocit křivdy, nespravedlnosti a následného vzteku. Půlmilionový dav na ulici skanduje „KOSOVO JE SRDCE SRBIJE“. Z médii se dovídáme, že jeden z těch, co podpálili ambasádu USA, uhořel. Co si asi v té chvíli myslí obyčejný televizní divák?!

Já bych chtěl, než vyřknete odsudky a třeba i tvrdá slova, doplnit komentář těch mocných ovlivňovatelů veřejného mínění. Že před devíti lety 24. března 1999 začali USA spolu s NATO bombardovat Jugoslávii. Bez vyhlášení války. Že před devíti roky, 17. dubna 1999, byla v Batajnici nedaleko Bělehradu při nočním leteckém útoku NATO zabita kazetovou bombou Milica Rakič. Tehdy jí byly tři roky a letošního 9. února by se dožila dvanácti let.

Od samého začátku bylo zřejmé, že útok na Jugoslávii je podle mezinárodního práva agresivní válkou.

Jamie Shea mluvčí NATO okomentoval první dětskou oběť slovy "stala se politováníhodná kolaterální chyba". To vše kvůli vytvoření multietnického Kosova. Tři měsíce NATO a Američané bombardovali Jugoslávii. Rezoluce 1244 RB OSN ukončila bombardování a předala správu Kosova mezinárodnímu společenství. Rezoluce 1244 garantovala integritu státní hranice, tedy to, že Kosovo je Srbsko, řekla v diplomatickém jazyce. Devět let poté však USA vytváří podmínky k jednostrannému vyhlášení jakéhosi loutkového Kosovského státu. Multietnické jsou po devíti letech mezinárodní správy na Kosovu snad jen hřbitovy...

Podvedený a okradený srbský národ demonstruje. Při  této, pro Srby vypjaté situaci, byla ambasáda USA vypálena. Média nás informují, že zřejmě jeden z těch, co na ambasádu zaútočili, byl nalezen uhořelý. Jako by nám nabídla i úsudek. Uhořel chuligán.

Já vám chci říci, že to nebyl chuligán!

Byl to Zoran Vujovič. 21 letý student. Jako dítě musel s rodiči uprchnout z vesničky Čaglavica nedaleko Prištiny. Byl vyhnán ze svého domova. Teroristé z albánské separatistické organizace UCK mu tehdy zavraždili devadesátiletou babičku. Dodnes žil Zoran s rodiči jako uprchlík v Novém Sadu. Žil s pocitem křivdy a s ním i zemřel.

Abychom my v Čechách lépe pochopili jednání srbského národa, vypůjčím si citát velkého spisovatele a básníka, nositele Nobelovy ceny Ivo Andriče.

„Srdce produkuje myšlenky, jež jsou rozumu nepochopitelné.“

Jednostranným vyhlášením samostatnosti Kosova je porušeno mezinárodní právo. Svrchovanému demokratickému státu Srbsku, členu OSN je za bílého dne uloupeno jeho území. Před očima všech. Je zajímavé, že mezi prvními státy, které tento protiprávní akt posvětily, stojí vedle sebe v první řadě aktéři Mnichovské dohody: Německo, Itálie, Anglie a Francie. USA si dnes ovšem stouply za dirigentský pult. Kolébka demokracie. V roce 2008 Srbové prožívají to, co Československo v roce 1938.

Je –li Česká republika pokračovatelkou masarykovského Československa, jsme téměř povinni neuznat loutkový stát Kosovo. Protože my víme, že prohraje li dnes Srbsko svoje Kosovo, tak s ním prohraje i Evropa. Většina zemí Evropy má svoje Kosovo.

Pakao Kosara: Novi Kosovski Boj │2,7MB MP3

Autor je kandidát ČSSD na hejtmana Ústeckého kraje v regionálních volbách