Dříve jste sháněli peníze a pak jste mohli konzumovat. K dispozici byla omezená a fádní nabídka zboží a služeb. Dnes je nabídka až příliš pestrá, ale její obsah se často jeví jednotvárný, mnohdy závadný.

Rozličně pestrý obal zakrývá jednolitý obsah. Povrch vítězí nad podstatou. Chameleón mění barvy i povrch kůže, ale zůstává tím stejným chameleónem jako dříve. Nezáleží na barvě hnědé, rudé, modré, zelené, žluté a jiné. Dříve nabídka násilím omezovala poptávku a poptávka násilím vytvářela nabídku.

Dnes je tomu jinak. Nabídka si násilím vynucuje poptávku a poptávka umožňuje vnucovat nabídku. Násilí však není tak zjevné a tak si konzumentský dav příliš nestěžuje. Režim biče a cukru, byl změněn na režim cukru a biče. Rozdíl je pouze v úhlu pohledu. Nemusíte se vůbec bát toho, jak na vás jako na pracovní sílu pohlížejí ekonomové, manažeři trhu a mnozí politikové.

Pracující člověk je nepřítelem ekonomiky a demokracie. Pracující člověk je iniciativní, aktivní, získává sebekontrolu a stává se nezávislým. Konzumuje jen z donucení životní potřebou. Nepracující člověk je závislý na pracujícím občanovi, na rozmařilém konzumu a někdy z donucení i pracuje. Když může, tak se tomuto donucování ihned raději vyhne. Shánět peníze na živobytí poctivou prací, je přece ten nezoufalejší způsob obživy. Kdyby nebyl, byla by o poctivou práci rvačka jako o místa např. v parlamentu, na misterstvích, na hradě a jinde.

Nechci uvádět známý, nepopulární a zneužitý německý slogan. Jedno je však jisté. Pracující člověk je velmi nebezpečný. Zřejmě každému režimu. Zvláště, když mu nejde o peníze a o výkon.

Komunistické propagandě se její oslavování práce, nějak vymknulo z rukou. Mnozí díky práci realizovali určitou soběstačnost, nezávislost, duševní klid i životní rozvahu. Stali se tím velmi nepohodlní pro režim. Místo nadšeného plnění stále zvyšovaného plánu, klidnou a uvědomělou prací mnozí občané zůstávali v duševní i tělesné rovnováze. Je jistě veliký rozdíl mezi občany plnými sil a nadšení před Železnou oponou a těmi vyčerpanými, roztroušenými, unavenými, demoralizovanými, kteří dnes stojící za ní. Před oponou byla více zastoupena fyzická práce. Dnes je převaha duševní. Jak to, že jsou lidé tak unavení? Jako by jim někdo vysál všechnu krev z těla.

Dnes nelze přímo pracovat. Napřed jsou k tomu nutné finanční prostředky. Ony vám, jako otrokovi, stroji či automatu, milostivě dovolí pracovat, hýbat se a žít. Nejsou-li peníze, není práce, pohyb a život. Nadchází letargie, únava, vyčerpání, deprese a černá nálada.

Práce načerno se stala strašákem "naší bouřlivě se rozvíjející" ekonomiky. Nevadí nám zbohatlíci, příživníci, parazité, povaleči, zloději, vandalové, tuneláři, gambleři, narkomani a jiní. Naopak, zvyšují spotřebu a tím i potřebu a poptávku. Roztáčejí kola kapitalismu, transformovaného ze státního monopolu na nadnárodní. Vadí nám však pracovníci, kteří získávají peníze skutečnou poctivou prací tzv. prací na černo. Myslet dnes ekonomicky znamená myslet naprosto příživnicky.

Největší zločince nyní hledají inspektoři pracovních úřadů. Na takové delikventy si každý dovolí. Mají jít raději krást, pít alkohol a fetovat, než na černo pracovat. Brzdí totiž rozvoj ekonomiky. Jestliže je celá ekonomika černá, nemůže pochopitelně znát černé peníze. Jistě, negativu je pro černou ekonomiku bílá práce naprosto černou. Hostitel si přece nemůže dělat co chce bez parazita.

Poctivá práce je přežitkem komunizmu. Měli bychom se jej tedy všichni rychle zbavit. Vývoj by se tím jistě pohnul skokem dopředu ke kýženému a konečnému cíli ekonomiky. Takto ti, kteří se toho přežitku zbavili první, parazitují na těch druhých, kteří jím ještě trpí a zpomalují všeobecný rozvrat a rozklad.

Nebo, prostě pracujte duševně zadarmo. Nezávisle a bez ohledu na výsledek a na peníze. Jen pro radost z klidu, činnosti a svobody. Možná vás to posílí a nějaké peníze také přijdou. Čiňte tak raději tajně. Nikdo o tom nemusí vědět. Mohli by vás nařknout z terorismu.