Mám dilema, konstatuje Petr Novotný. Moje sousedka je čarodějnice. Spolu s dalšími čarodějnicemi unášejí děti a jejich krev používají při satanistických rituálech. Myslíte, že ji mám mučit (ať už já, nebo mnou zvolený šerif), samozřejmě jen velmi nerad, aby mi dala "ne DŮKAZ, ale INFORMACI" o tom, kde se bude jejich příští lidská oběť věznit?

Jinak řečeno: Zrádné je to slovíčko "zjevně" v premise Cvekova argumentu. Podle století a kultury může být zjevné, že je země placatá, že Rushdie je rouhač a že homosexualita je těžký zločin.

Pro zpravodajské organizace ("rozvědky apod.") je mučení jako prostředek pro získávání informací nepoužitelné. Nikoliv z morálních důvodů; z důvodů spolehlivosti informace.

Vyslýchající si v podstatě jen potvrdí, "co už předem věděl", protože to je přesně to, co mu vyslýchaný řekne, aby ho už mučit přestali. Anebo vyslýchaný prostě fabuluje; a pod dostatečně velkým nátlakem i sám uvěří.

Ani Američané nezískávají mučením informace.

Mučení má jiné dva smysly:

1. Je to plauzibilni vysvětlení toho, jak tajná služba informace získala. Nemusí se bát dekonspirace agenta. "Po týdnu nám to prozradil člověk na Guantánamu" zní dostatečně uvěřitelně a nikdo nezačne zkoumat, jestli náhodou někdo v Bóra Bóra komplexu nemá satelitní telefon.

2. Slouží k zastrašování protivníka.

P.S.Ještě mě napadl nádherně paradoxní důsledek #1 a #2:

Je tedy v zájmu moci, aby skutečně uvěřitelně vypadalo, že (vybrané) nepřátele mučí. Přitom ve skutečnosti ani k mučení docházet nemusí, stačí dostatečně vehementně vrtět psem. [Připomíná vám to nepravděpodobné historky o záměrně prozrazených fotografiích z Aby Ghraib?]

A naopak pozice "víme, že to je nemorální a špatné, a děláme to výjimečně, opravdu jen když vyšší zájem převáží" je kontraproduktivní, neboť vlastně ani funkci #1 ani #2 spolehlivě neplní.