Porazme národní strom

7. 1. 2008 / Sandra Wain

V Lipové ulici v Praze nechali radní vykácet stromy kvůli zřízení nových parkovacích míst pro auta. Předpokládám, že to byly lípy, naše národní stromy. Ačkoliv místní obyvatelé sepsali petici a snažili se kácení stromů zabránit, bylo to bezvýsledné. Televize nám dokonce ukázala i starší plačící občany, pro které byly stromy jediným spojením s přírodou.

Představuji si, že stromy jistě rostly přesně v místech, kam lze nejlépe umístit parkovací automaty. Živé lípy nepřinášejí žádný přímý finanční výnos. Co s nimi? Dřevo se možná dobře prodá.

My jsme vlastně také obyčejní atomaté. Do jedněch můžete sypat peněz kolik chcete a nikdy nemají dost. A žádná výhra z nich zaručeně nikdy nevypadne.

Zato ty druhé automaty jsou velmi výnosné. Nevhodíte do nich téměř nic a vždycky se z nich vysype ještě větší obnos, než jste do nich vhodili. Nemusí pršet - stačí, když kape. Čím více takových automatů, tím lépe. Pokud z nich nic nepadá, stačí jim zatřást, bouchnout do nich nebo kopnout, a ona se nějaká ta zapomenutá koruna v nich ještě najde. Jejich běžná údržba se však nevyplácí. Ať si ji platí samy, když na to mají.

U lidských automatů druhé třídy není vůbec žádoucí, aby byly v pořádku. Kdyby byly v prvotřídním stavu, nebyly by přece výherní.

Ovšem parkovací automaty jsou prvotřídní. Hráči z něj vypadne jen parkovací lístek a tučný zisk vybírá provozovatel. Čím více bude takových automatů provozovat, tím pro něj lépe. Stromy ve městech ovšem nejsou nijak finančně ziskové. Jen zbytečně zabírají parkovací místa.

Pokud chtějí občané do přírody, mohou si tam přece zajet autem. Třeba do lesa. Místo každého stromu tam bude stát parkovací automat.

Na podzim je zeleň listnatého stromu plná všelijakých škůdců a chorob. Shozením listů se jich zbaví. Pokud se ovšem škůdci a choroby nedostaly pod kůru, do živého dřeva a do kořenů. Pak je ovšem lepší strom porazit. Je to zřejmě případ naší národní lípy v Lipové ulici.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 7.1. 2008