Jsou věci, které jsem se naučil ve škole, bohužel ale taky takové, který jsem se nenaučil, alespoň ne tam. A vlastně dost z nich je jednodušších a zároveň také důležitějších než hodně z toho, co mě naučili učitelé. Jedním z nejdůležitějších fakt pro normálního člověka asi je, že by měl vždy mít v kapse alespoň jednu vlastní korunu navíc, když tomu nebrání obzvlášť dobré jiné důvody. A bohužel možnost výhry při hazardní hře, možnost koupit si nové auto a nejlepší drahé hadry k tomu obyčejně nepatří.

V Spiegel online jsme se mohli dočíst, že německá informační služba Creditreform informovala o tom, že Němci soukromě nahromadili dluhy ve výšce € 208 až 271 miliard. Tohle je něco jako dodatek k mé poznámce 'Země blahobytu, země lidí bez úspor, aneb Proč by se nemělo pomáhat jen občanské menšině', ve které jsem poukázal na to, že víc než padesát procent Němců podle Süddeutsche Zeitung nevlastní ' takřka nic'. Byl to vlastně eufemistický opis skutečnosti, že hodně Němců něco má, a to, co mají, jsou dluhy.

Důvodem nezměrného zadlužení nejsou podle člena předsednictva instituce Creditreform Helmuta Rödla jen nezaměstnanost, rozvody a nemoc, ale také často nepřiměřenaá koupěchtivost. Proto mají příliš velké dluhy nejen lidé s menšími výdělky, ale také členové středních vrstev. A u mladých lidí se najde hodně případů, kdy vedlo k jejich zadlužení používání mobilních telefonů.

Poradenská služba pro dlužníky se jen zda být rozhodující odpovídající pomocí, když se zaměřuje na ty lidi, kteří už velké dluhy mají. Kdyby taková služba ale byla organizována pro děti ve škole jako příprava na opravdový život, to by mohla opravdu pomoci. A základem takového učení by mohlo být to poznání, k němuž jsem došel jako třináctiletý kluk: 'Je záhodno se chovat tak, aby měl člověk vždy v kapse aspoň korunu navíc.' A co vy, máte tu korunu ještě?