Docela jsme možná také zapomněli na to, že po pádu přežile zbytečné Železné opony a po renovovaném posílení té zcela dostačující finanční, jsme si přece slíbili, že budeme krást a nyní se nad kradením rozčilujeme. Nejásali jsme: "Zloděj umřel, ať žije zloděj!" Jistě, řekli jsme si to jinými slovy a domnívali jsme se, že tím sami sebe i navzájem oklameme. Nějak se to však moc nepovedlo a rozčarování nad zlodějnou střídá rozčarování nad zlodějnou. Není potom divu, že v ráji zlodějů se zlodějové vše možně vytahují, naparují a promenádují. Jistě, jsou přece jedni nejlepší z nejlepších.

Zapomněli jsme na to, že peníze jsou zloděj. Matematicky přece zhodnocují (okrádají) materiální a duševní hodnoty. Jsou dobrým sluhou, ale špatným pánem. Již samotný vztah pán a sluha předpokládá rozpor, nerovnost, vzájemný boj, podvádění a okrádání.

Přírodní vztahy jsou založeny na vzájemném okrádání hostitele parazitem. Tvoří tak horizontální a vertikální patra biologické pyramidy na jejímž vrcholu trůní premiér všech primátů, lidoop, který narcisticky sám sebe nazval tím nejmoudřejším z moudrých. Dokonce i dítě, které saje z prsu své matky mateřské mléko, je vlastně parazitem. Pravda biologické reality je velmi tvrdá a vyžaduje neustálé nalhávání sobě a sebe oklamávání, kterým se musí domestikovaní a civilizovaní primáti neustále častovat, aby se duševně nezhroutili, Jsou totiž obvykle morálně slabí a proto si musí stále něco nalhávat. A mimoto, jimi několika násobně umocněná zlodějna by jinak nefungovala.

Není potom problémem je jakkoliv mnohonásobně navíc a nepřirozeně okrádat, když vyznávají zlodějský systém hodnot, vzájemného ohlupování a lakování reality na růžovou barvu. Legální zákonná zlodějna není nakonec povazována za zlodějnu. Zlodějnou se stala pouze ta nelegální. Ovšem ty zákony definující, co je a co není zlodějna, jsou zlodějské - napsali jsme si my sami a nejsou shodné se zákony univerzálními. Vítězný zloděj píše zákony, aby mohl druhé okrádat a oni jej nemohli. Není to pošetilá snaha hraničící se slabomyslností?

Tak dlouho jsme zbytečně okrádali planetu, až se nám stala jaksi ukradená. A nyní hrozí, že nám bude ukradena - že nám bude vzata. Dokonce je možné, že námi samotnými. Možností na to máme mnoho. Jak budeme potom moci žít bez planety, bez matky Země?

Předpokládám, že moje slova někteří čtenáři nepochopí a že je zvednou ze židle. Oni přece nekradou a jsou poctiví a slušní. Nebo kradou, protože kradou i ostatní. Mnozí se jistě rozčílí a budou požadovat, abych sdělila jiné řešení, když jsem tak moc chytrá a všechno nazývám zlodějnou. Nesdělím je. Jistě by vyvolalo nesouhlas a bouřlivý odpor.

Prvním krokem k pochopení jiného řešení, je střízlivé uvědomování si stávající situace - bez sebeklamu, příkras, překřtívání...a napořád. Pravda je přece věčná, nebo ne?