Tak jako za komunistů bylo běžné dvojí přemýšlení a dvojí vyjadřování názorů k politické situaci i všemu co s tím souviselo (každý byl povětšinou Jeckyllem i Hydem), stejným způsobem se na našem malém českém písečku rovnáme s věcmi i dnes. Kdo třeba dneska veřejně řekne, že ho nezajímá stav životního prostředí . . . každý druhý je s l o v n ě jeho superochráncem ! A zatím:

• doma 3 auta, co kazí vzduch
• nebo zbytečně energeticky náročný byt
• nebo rekreační chatu či chalupu, kde se taky musí topit
• nebo motorku s motorem zvíci osobního vozu pro nedělní vyjížďky
• nebo . . . alespoň zboží pendlující za stálého spotřebovávání energie po půlce světa, než se konečně stane kýženým majetkem konzumenta (to nemyslím jen kaviár či fialovou krávu, ale třeba i gigantické zcela-kryté bazény nebo syntetické trpaslíky s barevným kulichem).

I když to tak na první pohled nevyznívá, opravdu to není o závisti -- každému patří vše, čeho legálně nabyl -- to je mimo pochybnost. Též se nejedná o žádnou výzvu k reprivatizaci - znárodňování. Tady jde o něco úplně jiného. Odborníci tomu říkají Ekologická stopa = otisk mého činění na stavu životního prostředí, resp. kolik jsem toho existencí mojí maličkosti na planetě stihl zdevastovat či zdevastovat pomohl. Existují výpočtové vzorce, ale stačí se přece podívat okolo sebe. Ten dělá to a ten zas ono a někdo je daleko větší konzument (ekologické hovado) než někdo jiný. Kvůli sobě se tomu může pousmát, protože má "navrch", je "in"!

Co je ale na pováženou - jakou budoucnost přeje svým dětem a konec konců i všem ostatním.

V minulém režimu se ovšem proti poškozování životního prostředí nejen nedělalo vůbec nic, ale nesmělo se o tom ani mluvit (vzpomeňme třeba na samizdaty pánů Vavrouška a Moldana). Dnešní doba sice přináší řadu zlepšení, ale díky fenoménu k o n z u m i s m u, se stále jedná jen o "honění kočky za ocas".

Pojďme si udělat každý sám ve svém okolí drobný společenský průzkum a pak si příležitostně sdělovat kdo je skutečným konzumním ekologickým hovadem. Tam kde neexistuje zákon a existuje jen morální doporučení, to může být první krůček k řešení. Pohyby ve společnosti začínají z rozličných důvodů a v rozličných dobách. Málo kdy tak, jak jsou "nalajnovány". Negativní reklama (ostuda před solidními lidmi) může být rozbuškou či alespoň katalyzátorem k pozitivnímu pohybu.

Pokud máte jakýkoliv nápad jak jinak než nepopulární vládou pevné ruky ovlivnit konzumní (životnímu prostředí nebezpečné) konání jednotlivců -- napište, prosím, svoji reakci !