Předsedkyně klubu Zelených si reakce v diskuzi na závěr vyložila jako „machismus a sexismus, který je v kuloárech Sněmovny běžný a který byl přenesen na plénum“. Místopředseda Sněmovny Zaorálek ovšem upozorňoval v první fázi předsedkyni klubu Zelených marně na procedury jednacího řádu, ve sněmovně respektované všemi. I nováčky. Jsem přesvědčena o tom, že kromě machismu a sexismu vybublalo na povrch i něco jiného. "Strana otevřená ženám", mám li citovat oficiální titul Strany zelených, udílený tak jako kdysi Řád Vítězného Února.

Kateřina Jacques jako předsedkyní poslaneckého klubu Zelených prezentovala stanovisko klubu k předloženému návrhu zákona. Zákona, o střetu zájmů, o kterém Zelení hovořili jako o své téměř vlajkové lodi. Zákona, se kterým by neměli mít žádný problém, protože sami jeho dikci naplňují do puntíku a sami jdou i nad jeho rámec. Ale stanovisko Zelených k navržené novele zákona bylo pokrytecké a odmítavé. A bylo přesně ve stylu chování Zelených ve Sněmovně. Nenaštvat svého velkého koaličního bratra ODS. Utahovat si z levé části spektra a pak se divit.

Ale to je v poslední době u Zelených běžné. Když referendum, tak v režii ODS, když EU, tak sice občas uděláme na ODS bububu, že dělají v Bruselu České republice ostudu, ale pak si zase vřele stiskneme tlapku. To když antidiskriminační zákon je tak kompromisní. Prostě oživlá chytrá horákyně ze známé pohádky. Trochu zelená a trochu modrá. Neaplaudovala jsem ani Jacques, ani Zaorálkovi.

Zelenomodré stanovisko prezentovala i Kateřina Jacques. Poslanci ČSSD pak kritizovali přístup Zelených k zákonu. To je právo a povinnost opozice, zvláště když programová priorita, se kterou se Zelení ucházeli o přízeň romanticky naivních voličů, skončí v koši reálpolitiky. A postup opozičních poslanců by byl stejný, i kdyby vystoupil kdokoli jiný z klubu Zelených, bez rozdílu pohlaví. Následná reakce paní kolegyně odkryla, podle mého názoru, jiný problém než výše zmíněný machismus a sexismus. Ten problém se jmenuje skutečná role žen v rozhodujících procesech.

Pokud přistoupíme na interpretaci, že ženy mají kultivovat muže – politiky a tím pádem jsou ozdobou rozhodujících procesů, pak má samozřejmě pravdu Kateřina Jacques. Pak průběh diskuse opravdu nebyl vskutku gentlemanský a chování kolegů bylo nevhodné. Možná se měli po průběhu diskuse nejenom omluvit, ale i s kyticí přijít. Možná i záhon měli vysadit.

Ale v Poslanecké sněmovně jsou zastoupeny politické strany, které byly zvoleny na základě politického programu, nikoli na základě příslušnosti k pohlaví. Jsou odpovědni svým voličům, a to i v diskuzích o charakteru. I v diskuzích o charakteru ostatních politických stran, které něco jiného slibovaly a něco jiného pak dělají. Ani ženy, jako součást populace, přece nejsou názorově homogenní skupinou. O tom svědčí i to, že jsou zastoupeny v celém spektru politických stran. Je samozřejmé, že ženy přistupují k řešení problémů jinak, vnímají je jinak. I politiku vnímají jinak. Některé dokonce za své názory mají potřebu demonstrovat. A některé demonstrují stále. Mají jinou životní zkušenost než muži. Proto je důležité, aby byly na odpovídající úrovni zastoupeny tam, kde se rozhoduje. A úroveň zastoupení by měla odpovídat jejich počtu v populaci.

To, že je žen ve Sněmovně zoufale málo, je jiný problém. A je také otázkou, pokud by bylo jejích zastoupení ve Sněmovně vyšší, jestli by se pak Sněmovna chovala jinak. Činí-li někdo zdánlivě vtipné narážky, přetváří kreativita původně racionální diskuzi v šarvátku na divadelní forbíně.

Podle mého názoru kolegyně z levicových lavic neaplaudovali kolegům za jejich výpady proti ženě - poslankyni Kateřině Jacques,(konečně z vlastní zkušenosti vím, že kolegyně a kolegové z pravicových lavic se chovají úplně stejně a někdy i daleko hůř), ale diskuse mířila na Zelené jako celek, na jejich charakter. Proti jejich pokryteckému postupu. Čeští zelení se staví do pozice těch jediných spravedlivých, které hájí zájmy občanů a voličů, ale ona to není tak docela pravda. Své by mohl k otázkám charakteru na pozadí politiky říct vášnivý milovník kubánských doutníků , americký prezident Clinton.

Zelení své programové zájmy hájí pouze potud, pokud jim to ODS dovolí.

Kateřina Jacques ráda provokuje. „Vážený pane předsedající, buďte tak laskav a přispějte eventuálně k tomu, abychom se s panem kolegou Paroubkem setkali v pracovní skupině, která bude napříč (Předsedající Zaorálek: Můžete hned po skončení u mne...), (v plénu potlesk a veselost) politickým spektrem. Diskutovali jsme s ministrem vnitra i s ministrem spravedlnosti, oba dva vyjádřili ochotu. (Zaorálek: Také ho vezmeme k tomu, ano...) Pane předsedající, vy zcela narušujete tok mých myšlenek (v plénu potlesk a veselost) a snažíte se mne velmi cíleně zmást (Zaorálek: Máte čas, já teď počkám...) a odvést ze správné stopy, kterou sleduji. Tak ještě jednou. (Zaorálek: Tu stopu, ano, prosím ano, sledujte. Nevyrušil jsem vás zase?) Ano, vyrušil jste mne zásadním způsobem, ale pokusím se ještě jednou.“

A pak se diví, když se dotyční nechají vyprovokovat. I o tom je politika. Pokud jsem si všimla, tak diskuse s Lubomírem Zaorálkem Kateřinu Jacques docela bavila. Bavila i poslance Haška. „Paní kolegyně, skutečně my nemáme přehnanou péči o vás, zelené. My máme péči o naše voliče, o voliče České republiky a my jim spíše chceme naznačit, aby si všímali oni, kdo něco slibuje a pak se tady chová jinak, a kdo tady drží svoje závazky, které před volbami na českýcha moravských městech a obcích voličům sliboval. Takže nestaráme se primárně o vás, zelené. Staráme se o to, aby voliči dobře věděli, jak se kdo chová v Poslanecké sněmovně.“

A co se ženami v politice? Uvidíme na jak dlouhou trať tento běh bude. Vždyť by nemělo jenom jít, aby ženy v politice byly pro okrasu, ale uměly nahlas říkat svůj názor, aby ho uměly obhájit a přesvědčit o jeho správnosti,a to obě pohlaví.

Ale mělo by to být i o tom, že pokud tento jejich názor nebude ladit s názorem většiny, tak se nesesypou a nerozbrečí.

Slušné chování a politická korektnost, tolerance opačného názoru by měla být ve výbavy každé politické strany.

Včerejší diskuse ve Sněmovně ukázalo, že ke všemu výše uvedenému máme hodně daleko...

Autorka je poslankyní a stínovou ministryní pro ženu a rodinu ČSSD

Plné znění diskuze v Poslanecké sněmovně „o charakteru“ Zelených na pozadí návrhu zákona o střetu zájmů ZDE