Říkají nám, že až do včerejška jsme pracovali na daně. Ale ani to není pravda. Oni do toho zahrnují i sociální a zdravotní pojištění. Ale tato pojištění nejsou odvody státu, ale to děláme pro sebe, abychom byli ošetřeni v nemoci a byli zajištěni na stáří. To je ta jejich demagogie -- dokud to vybírá stát do státních fondů, je to zločinná daň. Až to budeme platit do soukromých fondů, tak to bude naše věc.

Jenže - ani ty daně nedáváme nějakému státu, ale našemu státu. Vždyť přece tento stát je zatím státem Čechů, což se ale vůbec nedá říci o jejich zaměstnavatelích. Takže Češi až do včerejška pracovali pro sebe, přesněji pro svůj stát. A čím vytváří potřeby nezbytnější pro život všech lidí, tím je to později. Je to tak v pořádku -- jsme totiž lidská společnost, která se stará o všechny potřebné, o nemocné a invalidy. Ty peníze jdou do školství, protože se staráme o vzdělání všech našich dětí, nejen těch bohatých. Dáváme peníze na policii a armádu, i když si o tom myslíme své. Další část těch peněz jde na opravy silnic a železnici. Opravujeme a udržujeme i naše kulturní dědictví. Část těch peněz padne i na státní správu. A všechny tyto peníze (snad s výjimkou platů poslanců a ministrů) jsou vynaloženy dobře a účelně.

Všichni tito slouhové režimu z CEPu včetně novinářů nám lžou a zamlčují pravdu. Pravdou totiž je, že průměrný zaměstnanec pro sebe začíná pracovat podstatně později. Od včerejška ještě nepracujeme pro sebe. A ještě dlouho na sebe pracovat nebudeme.

Musíme přece pracovat také na naše chlebodárce. I oni chtějí žít -- hlavně bezpracně a na vysoké noze. Je to zaměstnavatel, který si nechává velkou část hodnot vytvořenou prací jeho zaměstnanců.

Podle odborných propočtů, tak zemědělec, horník, či dělníci a podobní, pracují skutečně pro sebe až poslední měsíc v roce. Někteří zaměstnanci asi tak od poloviny listopadu. Zato novináři, politici, lékaři a další příslušníci inteligence někdy kolem začátku září.

Až se najde někdo, kdo vyvrátí zmíněné výpočty, bude teprve pak moci halasit do celého světa o tom, jak dlouho čeští lidé v produktivním věku skutečně pracují na státní byrokracii, na své sociální jištění, na podnikatele všeho druhu, především pak na ony globální světovládce a kolik jim tedy skutečně zůstává oněch dní, v nichž pracují jen a jenom na svoje životní potřeby. Kdybychom šli do hloubky, museli bychom započítat i zisky výrobců všeho, co lidé koupí. V každém koupeném zboží musíme totiž přispět na nemalé zisky jejich výrobců a prodejců.

Ano, každý pracující člověk vytvoří každoročně obrovskou hodnotu. Část si vezme stát na svůj provoz, ale stejnou ne-li větší si vezmou kapitalisté jako svoje zisky.

Proč ti novináři nenapíší pravdu? Proč lžou? Proč nás štvou proti státu? Což je sociální stát tak velkým nepřítelem lidí? Je možná nepřítelem nenažraných zaměstnavatelů, ale obyčejných lidí ne. Nepřítelem lidí je neoliberální stát, dávající do rukou zaměstnavatelů neomezenou vládu nad svými zaměstnanci. Stát, který dává sociální zabezpečení lidí do rukou soukromníků, kteří si z něho vybírají svoje zisky -- a ne malé.

Soukromý fond odebírá z fondů až 30%. Státní fond dával na svůj provoz 2 až 3%. Zisky nevytvářel. Proto všechny peníze šly na důchody nebo do zdravotnictví. Především bychom si měli položit otázku, jestli chceme připustit, aby v Evropě přestalo existovat sociální zákonodárství, nezávislá justice a lidská práva, jak je vnímáme podle Všeobecné deklarace .

Novináři nenapsali, kdy na sebe začnou pracovat Číňané. Takže nevíme, jaké daně vlastně platí. Já se domnívám, že moc vysoké daně platit nemohou, protože mají tak nízké mzdy, že jim stačí sotva na obživu. Stojí tedy před námi otázka, zdali chceme, aby pracovní, sociální a ekologické standardy v Evropě klesly na úroveň Číny ve jménu konkurenceschopnosti v předem daném modelu pravidel GATT a WTO.

Jestliže bychom s tím souhlasili, tak je cesta, kterou nám vnucují evropští liberální politici, české nevyjímaje, ta správná. Měli bychom konkurovat Číně v láci výroby i v láci pracovní síly. Potom je tedy opodstatněné zrušení nebo omezení průběžně financovaných důchodů, zdravotního pojištění, a sociální a pracovní legislativy, stejně jako ekologických zákonů a zákonů na ochranu spotřebitele.

Chceme tedy, aby se Evropa jednou podobala Číně, kterou spíše než "socialismem s tržními prvky" můžeme charakterizovat jako byrokratickou politicko-vojenskou diktaturu s prvky "kapitalistického feudalismu"?

Pokud ne, tak bude nutné změnit směřování evropské politiky. To by však vyžadovalo změnu architektury celosvětového obchodu, uspořádaného dnes podle pravidel WTO. Liberální ekonomové pracují na odstraňování celních bariér mezinárodního obchodu a k odstraňování regulace kapitálových toků. Pokud chceme zachovat evropský sociální i politický model, tak budeme muset přistoupit k revizi dohod WTO. Zlikvidovat liberalismus v základech, přijmout v plné shodě jiná pravidla, pokud to ještě vůbec jde. Liberální stát je stát milionářů a jejich slouhů. Navíc se budeme muset bránit. Dovoz ze zemí, kde tyto normy neplatí, by měl být zatížen takovým clem, které by komparativní výhody nedodržování práv pracujících a ekologických standardů anuloval. Cla by podle mne měla dorovnávat i rozdíl v ceně práce, měřené paritou kupní síly.

Pozn. Autor přiznává, že fakta a myšlenky z druhé poloviny článku posbíral na internetu.

Poznamenává čtenář Jan Faltýsek: Den daňové svobody není myšlenka pocházející z hlav Klausova CEP. Je to věc daleko starší ZDE, v ČR ji organizuje nikoliv CEP, ale Liberální institut.