V roce 1961 se cosi pomalu ale jistě měnilo, i noviny a literární časopisy se stávaly kritičtější, čitelnější a zajímavější. V kinech se promítaly filmy Jeřábi táhnou, Balada o vojákovi... Do toho přišel let Jurije Gagarina i s tou písničkou Dobrý den majore Gagarine. Přiznám se, že jsem Gagarinovi držel palce.V listopadu byl XXII. sjezd KSSS, kde Nikita Chruščov a Frol Kozlov vystoupili s další ostrou kritikou stalinské éry. Na Letné v Praze se začalo s bouráním pompézního pomníku J.V. Stalina. Nastávala doba tání.

Někdy patrně na jaře toho roku jsem jako student VŠ dostal za úkol vypracovat politický referát o posledních politických událostech. Nebyl jsem žádný funkcionář, takový úkol dostával tenkrát v rámci studijního kroužku každý student a každý týden vybraný student přednášel politický referát. Budovatelské nadšení dávno odnesl čas a tak to byla ryze formální záležitost, kde pověřený student vybral nějaký "zajímavý" článek z kterého pak vypracoval referát a ten přednesl před znuděnými posluchači. Někdy téma bylo dané, to když se slavilo nějaké výročí, vzpomínám, jak jsem na střední škole několik let před tím referoval podle úvodníku Rudého práva o 40. výročí Říjnové revoluce. Autor úvodníku byl spisovatel Turek Svatopluk a moc práce si s tím úvodníkem nedal. Napsat o tom referát byl pak v podstatě trest.

Tedy, abych mohl vypracovat referát, koupil jsem si Rudé právo (tyto noviny jsem běžně kupoval pouze v pondělí, v pondělí vycházelo totiž jenom Rudé právo a tehdy jsem asi musel učinit výjimku) a ke své nelibosti jsem tam spatřil již na první strance obsáhlý projev tajemníka ÚV KSČ, který zabíral velkou část novin. Jméno toho tajemníka mi nic neříkalo, asi nějaký Slovák podle jména, napadlo mě, ale protože nic vhodnějšího jsem v těch novinách nenašel a termín vypracování referátu se neúprosně blížil, začal jsem ten projev s nedůvěrou letmo číst. Byl jsem překvapen, vystoupení se týkalo postavení a perspektiv vědy a výzkumu a školství ve společnosti. Žasnul jsem, mělo to hlavu a patu, bylo to k věci, bylo to nebývale kritické i vůči státním orgánům, zkrátka ten projev byl velice zajímavý, nesporně velice dobře napsaný, bez (nebo téměř bez) obvyklých frází a těžko stravitelných floskulí a tak jsem si to přečetl znovu celé a vypracoval referát.

Referát byl úspěšný a všechny velice zaujal, po jeho skončení mě kolegové žádali o originál textu (něco takového se nestávalo), aby si ho mohli přečíst celý. Tak zajímavý referát jsem nikdy neslyšel, řekl mi vedoucí kroužku. Jak že se jmenuje ten tajemník ÚV? Pro jistotu jsem nahlédl do svých papírů. Jmenuje se: Alexandr Dubček. Psal se rok 1961.