Barák zřejmě špatně odhadl Chruščova, který měl v Praze radši blba než agilního moralistu, jakým byl Barák. Pro KGB nemohla být Barákova zpráva zase až taková novinka, naopak kdyby byl býval Barák prozíravější, mohl ze své pozice vytvářet selektivní tlak na zkompromitované a trpělivou politikou vytvářet postupně společensky natolik neúnosnou situaci, ve které by Rusům nezbylo nic jiného, než souhlasit s výměnou Novotného za něho - Baráka. K tomu, jak známo, došlo nakonec v lednu 1968, jenže do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ potvrdil Brežněv "nášego Sášu" Dubčeka.

Když Novotný dostal Barákův spis s jasně vyjádřenou Chruščovovou podporou, byl na jeho příkaz Barák okamžitě zatčen. Jak na zavolanou se na půdě jeho domku v Blansku našly tvrdé valuty schované za trámem půdy. Bylo ho tedy za co odsoudit do kriminálu.

Vedlejším aspektem, který se ale ukázal později velice významným, bylo okamžité jmenování tehdejšího"mladíka" L. Štrougala ministrem vnitra.

Dá se tedy konstatovat, že podstatným signálem skutečného začátku rozpadu socialismu stalinského typu v Československu se nestalo tzv. odhalení kultu osobnosti a následující dočasné uvolnění v roce 1955, demonstrované studentskými majálesy v Praze a dalších městech, nýbrž selhání "železné pěsti strany" - STB, která se "nechala zneužít" ke"lživému napadání poctivých soudruhů a jejich památky. " Vždyť největším rizikem každé totality je ztráta důvěry držitelů moci ke svým potlačovatelským aparátům a samozřejmě i naopak.

Od té doby už si nemohl být žádný funkcionář jistý, že z nějaké skříně nevy-padne jeho kostlivec, začalo být možné něco tak nepředstavitelného , jakou v té době byla veřejná kritika nomenklaturního člena věrchušky v tisku.

Partajní monolit vyrobený Gottwaldem a Zápotockým se úředníkovi, který právě přidal do názvu ČSR ještě jedno S navíc, začal drolit pod nohama.