30. 1. 2007
Trocha selského rozumuJak se zdá, tak nejdůležitějším tématem posledních dnů je instalace americké vojenské základny na území České republiky. V ohni neobyčejného významu -- ochrany bezpečnosti Česka - spojenců USA a přilehlých galaxií a vesmírů, zcela zanikají zcela podružné otázky jako je zdravotnictví, školství, dopravní infrastruktura, snižování mandatorních výdajů - rozuměj dotace státního rozpočtu prostřednictvím odebrání části naspořených peněz ze sociálního pojištění či zadržování nemocenské rovněž naspořené z neodmítnutelných odvodů. (Autor je primářem v Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi.) |
Zaznělo již mnoho názorů, argumentů i rozborů. Sám jsem obyčejný člověk. Nerozumím všemu, možná vůbec ničemu. A tak se snažím ve složitých problematikách orientovat nějakou vlastní zkušeností nebo analogií vlastní zkušenosti. A tak jsem si to vlastně asi jen sám pro sebe tímto způsobem rozebral po diskutovaných bodech. * Hned z kraje jsem narazil na první problém. Naše ochrana. Ochrana dnes České republiky. Ve své historii jsme byli součástmi mnoha nejrůznějších uskupení, měli jsme uzavřené smlouvy i jsme byli do krve ochotni přísahat na spolehlivost těch či oněch. Ale já si prostě nemohu vzpomenout na případ, kdy se za nás někdo opravdu vzal. Kdy řekl oni jsou moji a já je nedám. Nejsem historik, a tak prostě jenom z pozice laika si nevzpomínám, kdy a kdo za nás a naše zájmy bojoval. Tedy vlastně asi několik případů bych si vzpomněl, ale čí to vlastně byly zájmy? Ale kupodivu na případy, kdy nás někdo použil pro prosazení zájmů svých, si dokážu vzpomenout docela dobře..... * Spojené státy jsou nezištným ochráncem Evropy a vždy za ně tahaly horké kaštany z ohně. Ano, i tento názor zaznívá velmi silně. Možná jsem se příliš zhlédl v knize Diplomacy pana Kissingera ale Spojené státy v Evropě vždy velmi chytře likvidovaly své potenciální geopolitické soupeře. Do válek vstupovaly vždy tehdy, když bylo prakticky rozhodnuto a potenciální soupeři se materiálně i lidsky zcela vyčerpali. Tak během dvou světových válek zaniklo Britské imperium i sen o vybudování německého. S jakými obětmi a s jakými zisky ze strany USA? Psali o tom povolanější a data není těžké dohledat. Spojené státy nikdy neválčily s nepřítelem na svém vlastním území. S letadlovou lodí opravdu do Denveru nezajedete... Angažmá USA v zahraniční politice pravidelně končí lokální katastrofou. Korea, Vietnam, Somálsko, Balkán, Nikaragua, Irák, Afgánistán........doplňte si sami dle vkusu a odvahy. * Technickou stránku věci radši ponechám povolanějším. Nicméně opravdu se někdy nestačím divit. Například tomu, jak naše Gripeny budou chránit radar. Opravdu zajímavá představa, jak toto letadélko, skvělé pro partyzánský osamělý boj někde ve Švédsku, bude čelit například dvěma SU-27... Asi naše letectvo přestane existovat dříve než vůbec nepřítele spatří... ale to je opravdu téma pro povolanější. Ostatně by to ale byla první akce ochrany naší republiky naší vlastní armádou v novodobé naší historii asi by trvala jenom několik vteřin, ale i to by bylo o několik vteřin víc než kdykoliv před tím. Jenom nevím, bránila by se ještě naše vlast a zájmy našich lidí? A tak se vlastně ocitám někde na začátku. Jaké jsou zájmy naší vlasti a našich lidí, nás? Silnice nebo radary? Zdravotnictví nebo základny? Školství nebo drobky z technologického smetí? Vláda je pevná a odhodlaná. Sešikovaná k vítěznému boji. O to co nejlépe vyhovět a vlézt někomu do... ale ne, to není můj styl. Ano historické zkušenosti národů se opravdu nemění. Kolikrát jsme hledali závětří a kolikrát jsme ho opravdu měli v těžkých časech, ví každý, kdo vědět chce. Dneska ráno jsem jel z Vysočiny. Do práce. Najít skuliny ve finančních limitech pro naše nemocné, najít chvíli času k odběhnutí do knihovny, sebrat zbytky sil na přípravu semináře a trošku toho člověčenství. Na radary, rakety obranné, humánní a bezpečné zbraně jsem nějak zapomněl. Asi sem si totiž neuměl nebo naopak uměl vzpomenout, kdy někomu k něčemu podobné drahé hračky, na našem území, byly. |