Stejní lidé pak mnohdy předkládají návrhy řešení, které jsou - přinejmenším v západní Evropě - součástí politických programů mainstreamových uskupení.

Ukázkovým případem tohoto stavu jsou čeští komunisté, kteří se zasazují o prosazování rovnosti příležitostí žen a mužů, práv homosexuálů, národnostních menšin apod., jsou - donuceni tlakem okolností - schopni odmítat dokonce i okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 - a zároveň fanaticky obhajují autoritářské, či přímo totalitární režimy na Kubě, v Bělorusku nebo v KLDR.

Bohužel, zrcadlovým obrazem tohoto stavu je diskurs tzv. konzervativců. Jejich argumentace je směskou populismu, spoléhání na nedostatečnou informovanost veřejnosti a vytváření obrazu veřejného nepřítele.

Tento ideologický mix je pak předkládán veřejnosti - zřejmě s nadějí, že se zalekne a poslušně se podřídí doktrině, která od časů Margaret Thatcherové nese půvabnou zkratku TINA (There Is No Alternative).

Klasickým příkladem takové argumentace je i antidesatero pana Čáslavky, vyvracející údajné mýty o americké základě v ČR. Místo, aby prezentoval ucelenou argumentaci, vytvořil seznam jakýchsi "často kladených otázek", na které je možné - s využitím oné všemocné směsky ideologie a falešného pragmatismu - odpovědět jasně, stručně a především - pádně.

Podíváme-li se na ony odpovědi podrobněji, zjistíme následující:

S obrazem veřejného nepřítele pracují odpovědi 1, 3, 5, 7, 8, 9, 10. Vidíme, že pan Čáslavka se bez "zlých" komunistů neobejde. A pokud by tom snad nestačilo, vrátí se rovnou k Mnichovské dohodě. Jakkoli jsou mezinárodní vztahy křehkou věcí a mezinárodní situace se dnes podobá himálajskému počasí, je takové argumentace přece jen přitažená za vlasy.

Není-li možné hrozit komunisty, vytahuje autor další "zbraň" - předkládání domněnek, nejistých tvrzení a osobních postojů. Jmenovitě tedy teze 1, 4, 5, 7, 10.

Pan Čáslavka se ve svém pojetí politiky zřejmě vrátil do doby vlády aristokracie, kdy zásadní principem politiky byla čest - a nikoli egoistická reprezentace partikulárních zájmů. Jak by jinak bylo možné vysvětlit jeho bezmeznou důvěru v (de facto neoficiální) vyjádření amerického velvyslance?

Posledním trumfem je pak srovnávání nesrovnatelného - body 2, 5, 9, 10. Německý zahraniční obchod je analogicky přirovnáván k českému, rozhlasová stanice k vojenskému zařízení, a období světové války a pozdější války studené k situaci na počátku 21. století. Opravdu, tak precizní analýza se jen tak nevidí!

Jan Čulík vyjádřil přání publikovat přesvědčivé argumenty na podporu výstavby americké základny v ČR.

Opus pana Čáslavky bohužel příliš přesvědčivý není. Mnohem horší ovšem je, že Tomáš Čáslavka vydává za argumenty tvrzení, skládající se ze subjektivních interpretací dějin, demagogického strašení komunisty a antiimperialistickými živly, a nepodložených tvrzení.

Lze jen doufat, že se v dohledné době objeví argumenty pro základu, které přežijí ve zdraví byť jen povrchní analýzu - pokud takové ovšem skutečně existují.