9. 11. 2006
Kauza Doležel: Je po volbách, zapomeňteDramatický vývoj v tzv. kauze Doležel před volbami vyvolával u nezasvěceného čtenáře naději na další rychlé pokračování a nová překvapivá odhalení. Nic takového se ovšem nestalo. Po volbách jakoby vše utichlo. Obvinění jsou sice nadále ve vazbě, ale zdá se, že jaksi ze setrvačnosti. Policii se zřejmě nedaří najít dostatečně silné důkazy pro další obvinění a celý případ stále více nabývá pachuť předvolební provokace. Shrňme, co až dosud vyšlo najevo. |
1) Z dostupných faktů vyplývá, že šlo o řízenou provokaci, do které se "chytily" osoby s mírně řečeno deficitem morálních vlastností a nezměrnou touhou po penězích. Jen namísto profesionálních policejních provokatérů vystupoval tým dobrovolníků složený z původního nositele projektu, novináře, jím najatého zkrachovalého podnikatele a v poslední fázi i ministra pro místní rozvoj a jeho náměstka. Poslední dva (jsou-li pravdivé informace z médií) se do kauzy zamotali tím, že na přání policie podepsali něco, co nikdy podepsat neměli, tj. souhlas s čerpáním dotace na projekt, o němž již věděli, že na něm není něco v pořádku. V zájmu pochybného "lapení" údajných korupčníků byla znásilněna pravidla schvalování veřejných podpor ze strukturálních fondů EU. Přitom už sama skutečnost zfalšování dokumentace k žádosti o podporu i o související úvěr by stačila oba hlavní aktéry poslat za mříže. Jenže její dokázání (například posudkem soudního znalce) by trvalo příliš dlouho a po volbách by to již nebylo tak zajímavé. Ostatně také zatím k nějakému obvinění v tomto směru ani nedošlo. 2) Z informací z médií také vyplývá, že policie měla případ pevně pod kontrolou. Mohla tedy klidně počkat, až se naplní korupční chování podezřelých. Najatý vyděrač své aktivity také jen předstíral. Nikdo zřejmě na životě ohrožen nebyl, i plukovník Kubice se mohl bát více těch, kterým v minulosti šlápl na kuří oko, než dvojice Péťa -- Doležel. Takto - snad s výjimkou úmyslu vydírat - se budou vyšetřovatelé potýkat s důkazní nouzí a jejich další práci jim vůbec nezávidím. 3) Nevysvětlena zůstala okolnost údajného nadhodnocení uznatelných nákladů projektu. Média s odvoláním na "dobře informované zdroje z okolí policie" uváděla většinou naprosto nesmyslné částky (rovnající se celkovým nákladům nebo neúměrně vysoké atd.). Neřeklo se například, zda žadatel byl nebo nebyl plátcem DPH, což by znamenalo rozdíl 19 % v uznatelných nákladech (u neplátců DPH je daň na vstupu uznatelný náklad). Nejasná je úloha architekta Řičáře, který o nadhodnocení projektu (bylo-li vůbec nějaké) musel vědět a podání projektu přesto nezabránil. 4) Ať jsem hovořil o případu s kýmkoli, každý se divil postupu vůči bývalé náměstkyni ministra pro místní rozvoj ing. Jourové, neboť zde se jen těžko hledá nezpochybnitelný důvod, proč by měla být obviněna a ještě k tomu vsazena do vazby. To, že jí někdo chtěl vyplatit nějaké peníze v době, kdy již byla soukromou osobou a podnikatelkou, přece ještě nemůže znamenat, že došlo ke korupci. Radit žadatelům měla v popisu práce a pokud to činila nadstandardně z lokálního patriotismu či jiného důvodu, tím ještě nepáchala trestnou činnost. Její odměna měla být nemravně vysoká, asi 3 % z přislíbené dotace, ale jsou poradenské firmy, které berou ještě více. Kdyby byly peníze skutečně vyplaceny, mohlo jít nanejvýš o daňový únik, pokud by chyběla faktura. Otázkou ovšem je, zda Jourová o úmyslu vyplatit jí nějaké peníze vůbec věděla. Peníze pro ni určené mohly také skončit v kapse mazaného prostředníka. Snad jedinou "službou" z její strany, která by měla korupční charakter, mohlo být prozrazení hodnotitelů a tím umožnění jejich následného uplácení ze strany žadatele. O tom se ale v novinových zprávách nepsalo nic. 5) Razantní postup vůči Jourové mohl mít ale ještě jednu příčinu. Konečným cílem totiž nemusela být ona, ale ostrakizovaný politický "kazisvět" Jiří Paroubek. Ostatně i její poukaz na "politické tlaky" ve výpovědi, která se okamžitě dostala na veřejnost, směřoval vůči předsedovi ČSSD. Ten ale podobné náznaky razantně odmítl a při nedostatku důkazů se i jeho notoričtí kritici museli držet zkrátka. Pokud Jourové takový postup doporučil advokát, udělal jí medvědí službu, neboť podobnými výroky jen posiluje domněnku policie, že její působení v této kauze přesáhlo rámec zákona a že se to pouze snaží hodit na druhé. 6) Povedená dvojice Péťa -- Doležel zřejmě věděla, že bude velmi těžké "ukrojit" z poskytnuté dotace a proto byla jejich snaha zjevně zacílena na poskytnutý úvěr. Ten měl jistě být alespoň zčásti splacen z vyplacené podpory, což by zakrylo použití jeho části v rozporu s deklarovaným účelem. Banky jsou totiž v takovém případě obvykle tolerantní a spokojí se splacením dluhu. Za pravdu jim v tom dal v podstatě nedávno i Ústavní soud. I zde jsem proto velmi zvědavý, co se obviněným podaří dokázat. 7) Nezpochybnitelným faktem je ochota obviněných Péti a Doležela používat při realizaci svých cílů nezákonných prostředků vydírání a podplácení. To svědčí o absenci morálních zábran a o silném narušení osobnosti. I když byli k nezákonnému počínání zčásti ponoukáni provokatéry, odpovědnost to z nich smýt nemůže. Je přitom smutné, že se mohli dostat až tak vysoko v žebříčku veřejných funkcí. Ale možná, že šlo o původně poctivé občany, které na scestí zlákala příležitost. 8) Na rozdíl od ministra Langera, který v kauze spatřuje "existenci mafiánského gangu balkánského typu" vidím (asi je to mými třemi dioptriemi) jen skupinku ubohých amatérů obklopených početnějšími policejními konfidenty (ať se na mne dotyční nezlobí, ale v takové roli skutečně vystupovali), kteří si s nimi hráli jako kočka s myší. Skuteční organizovaní zločinci se tomu musejí jen smát. Těžko předvídat, co nám popsaná kauza ještě přinese. Obávám se však, že tento článek je na dlouhou dobu poslední. Reportáže z propouštění z vazby jsou spíše věcí bulváru a soudní přelíčení je hodně vzdálenou budoucností. "Velký případ" investigativní žurnalistiky splnil zkrátka svůj předvolební účel a může být zapomenut. |