Setřeseme ze sebe typický rys komunismu -- přetvářku a faleš?

4. 9. 2006 / Michal Rusek

Se zájmem jsem si přečetl článek Bohumila Kartouse "Japonští vojáci na izolovaném českém ostrově" z 1. září 2006. V samotném závěru textu jsem našel nenápadnou, ale zato podstatnou poznámku "...že to dělají vždy konkrétní lidé za konkrétních podmínek". Možná bychom měli lépe vnímat, že špatnosti a zlo nikdy nečiní abstraktní ideologie, ale vždy konkrétních lidé na základě svých konkrétních osobních důvodů. V současné době jde především o to najít takovou úpravu politického systému, aby začala existovat pevná vazba mezi politickými sliby před volbami a skutečnou snahou je dodržet i po nich (vymahatelnost slibů). Zejména v posledních týdnech jsme totiž opakovaně viděli, že politici dokážou měnit své postoje mnohem častěji, než uživatelé PC své pevné disky. Vždyť přece volby jsou o určitém konkrétním obsahu politiky, o profesionálním řešení jednotlivých problémů. A ty se už 3 dlouhé měsíce vůbec neřeší.

Podstata demokracie

Politické strany, pokud chtějí ve volbách uspět, vynakládají v předvolební době milionové částky na reklamu -- chtějí co nejlépe prodat své volební slogany, chtějí získat přízeň voličů. To je jasné a víceméně průhledné. Voliči chtějí určité věci (je samozřejmě velice důležité sledovat kdo chce co a zejména proč) a volební týmy politických stran se zcela bez ohledu na složitost politiky staly pouhými výrobci hesel, jejichž účel je jediný: přesvědčit voliče, získat jej na svou stranu.

V závislosti na tom, jak složitá, informovaná či idealisticky orientovaná je osobnost občana-voliče, pak toto přesvědčování má či nemá úspěch. Podstatným rysem současné demokracie je tedy schopnost stranických manažerů zvládnout reklamní předvolební kampaň; ta politická skupina, která odvede v této reklamní branži nejprofesionálnější práci, ta volby vyhraje.

Ukázkovým příkladem - produktem PR české pravice - je heslo "pozor na rudé nebezpečí", kupodivu zatím fungovalo u všech voleb po 17. listopadu -- a to je už doba dlouhá téměř 17 let. Hle, jak velmi účinně lze využít jedno jediné klišé na které si společnost sentimentálně potrpí: Hlavně ne komunisty!

Můžeme se tak jen smutně ptát: Ale kam zmizela ideální podstata demokracie, kdy týmy odborníků předkládají za pomoci médií svá propracovaná řešení palčivých problémů k diskuzi, trpělivé vysvětlují nejen všechna pro, ale rovnou i proti a následně se pokorně čeká až nahlížející společnost v plebiscitu rozhodne, kterému řešení se požehná?

Zatím je tomu bohužel jinak. Místo vynikající znalosti problémů a jejich řešení potřebují politické strany jinou vynikající schopnost: rozumět davu a emocím společnosti jako celku. Místo zaujetí konkrétním problémem, slyšíme populistická hesla: Neslyšíme např. trpělivě upozorňovat na to, že Evropa velmi rychle stárne a již před 10 lety bylo pozdě řešit důchodovou reformu, místo toho ztrácíme rok za rokem opakovaným voláním: "Zastavte komunisty!"

Cíle politických stran a ideální zájem společnosti nejsou totožné

Zájem většiny obyvatel je zřejmý: mít přijatelnou práci se slušným finančním hodnocením, tj. žít v zemi bez korupce, kde jsou odpovídající daně a funguje efektivní veřejná správa, mít k dispozici všechna špičková zabezpečení (lékařské, sociální, důchodové...) a moci si tak v klidu užívat všech výhod svobody slova i pohybu... Teoreticky by se tedy politické strany měly doslova předhánět v řešení těchto cílů s tím, že voliči následně tu stranu, která dokáže výše uvedené vize voličům představit nejlépe, odmění u voleb nejvyšším počtem hlasů -- a následně i mocí a penězi za odpovědnost spojenou s uvedením těchto ideálů do praxe. V reálném světě tomu však samozřejmě není, protože strany ve skutečnosti nehájí zájmy ideální či obecné, nýbrž své. Často není snadné přesně pochopit jaké zájmy, protože na rozdíl od volební kampaně, kdy strany zcela bez skrupulí nabízejí voličům pouze ty ideje, které chtějí voliči slyšet, není snadné skutečné zájmy a motivy špiček politických stran odhalit.

Co znamená: Nebudeme v žádné vládě opírající se o komunisty?

Pokud bychom se my, kteří opravdu odmítáme návrat totalitního systému, jaký tu byl před rokem 1989, měli shodnout v tom, co špatného by mohl komunismus přinést aktuálně dnes, bylo by to zřejmě toto:

  • snaha znárodnit velké podniky, "rodinné stříbro"...
  • snaha znárodnit střední i malé podniky, znovu založit JZD...
  • omezit demokracii a vytvořit znovu StB, skrze kterou bude moci lépe totalitně vládnout...
  • ve školách povinně zavést výuku ateismu...
  • změnit orientaci politického systému na Kubu a Vietnam...
  • uměle nastavovat a měnit ceny...
  • cenzura na internetu, omezení svobody slova i pohybu...

I když se snažím v tomto okamžiku uvažovat velmi střízlivě a pravicově vstřícně, neumím si představit, že bylo možné dnes, uprostřed Evropské unie, cokoliv z výše uvedeného realizovat. Ptáme-li se dál, o co tedy špičkám v KSČM ve skutečnosti jde, myslím, že především o moc a o peníze. V nedávném rozhovoru s jedním ze šéfů KSČM (tuším Vojtěch Filip) vyšlo najevo, že má plat přes 110 tisíc korun měsíčně. Vůbec mu nepřišlo, že je to v rozporu s jeho soudružskou ideologií (alespoň nad tím by se měli voliči KSČM hlouběji zamyslet).

Modrému Bursíkovi ve skutečnosti na Zelené kauze nezáleží

Místo vzniku znalého konsensu napříč společností a tak potřebné státní masivní podpoře výroby a pořizování tepelných čerpadel pro vytápění budov (proč se tak málo mluví o této ekonomicky i ekologicky vynikající investici?) nám Zelení skrze svého stranického šéfa tvrdí: "Pozor! Hrozí rudá totalita!". K čemu tedy jsou takoví Zelení, kteří nás místo činů a reálné zelené politiky pouze opakovaně informují, že ani pro takový zákon s podporou komunistů hlasovat nebudou? A nebylo čerstvé objevení se Zelených na politické scéně ČR také nějakým dokonalým produktem politického PR? -- Vždyť politikaří zcela stejně jako ostatní. Proč by nemohla být zelená politika odhlasována i hlasy komunistů? Nechápu...

Čím pomáhá následná logická zkratka Zelené kauze? Komunisté terorizovali lidi, miliony jich popravili v gulazích. Chcete snad volit Grebeníčka? My vám zaručujeme, že nebudeme v žádné vládě, která se bude opírat o podporu komunistů...

Demokratické volby = slušnost a férovost?

Myslím, že mezi straníky KSČM bychom mohli najít řadu členů, kteří po realizaci výše uvedeného seznamu doopravdy touží. Zcela jistě však nelze tvrdit, že po tomtéž touží i všichni voliči KSČM, kteří se demokratických voleb účastní. Nemohu se ubránit dojmu -- aniž bych chtěl jakkoliv KSČM tímto pomáhat -- že situace, kdy voliči KSČM odvolí, ale jejich hlasy se vzápětí vlastně docela oficiálně hážou rovnou do koše, všem ostatním nelevicovým stranám velmi, ale opravdu velmi vyhovuje a je tedy v jejich zájmu dnešní stav udržet co nejdéle. -- Připadne vám to férové? Připadne vám to demokratické? A není tomu už náhodou tak, že my jsme demokraté už pouze na papíru a zatímco formálně (a rádi) brojíme proti "věčnému návratu" totalitní KSČM, bráníme této straně (ale především jejím voličům) na adekvátním ovlivňování věcí veřejných ve skutečnosti již velmi totalitními praktikami? Máme ještě zdravý úsudek si alespoň toto uvědomit?

Jsme ještě demokraté?

KSČM se dnes může účastnit volebního klání, protože její ideologie není považována za totalitní -- což platí před volbami, to se však jako mávnutím kouzelného proutku vždy změní: po volbách se určující média a politici shodnou, že "komanči" patří do skanzenu a nikoliv do politiky -- a je to.

Pokud by se jednalo o Grebeníčka a staré komunistické kádry, neměl bych s tímto postupem problém, jde však především o voliče, kteří jdou k volbám a volí KSČM (ve své velké většině - o tom jsem přesvědčen) nikoliv proto, aby tu byly nové gulagy -- čímž záměrně pravicové strany a média stále dokola i 17. let po 17. listopadu ohlupují veřejnost, ale proto, že chtějí především vyšší sociální jistoty, minimální mzdu atd...

V zemi, ve které se vytunelovaly stovky miliard korun, v zemi, ve které např. jen zdlouhavým zaváděním systému kontroly kamionové dopravy přicházíme o miliardy korun, je takovéto chování k těm nejpotřebnějším občanům, kteří nejčastěji z nouze a chudoby volí KSČM, nejen hanebně nízké, ale především nedemokratické.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 5.9. 2006