Svět není takový, jak je líčen. Není dílem boha ani ďábla

5. 9. 2006 / Petr Vařeka

V poslední době čítám v BL stále častě články, podobné příspěvku Jiřího Jírovce pod názvem Smysl americké raketové základny. Americká politika je v nich líčena v těch nejčernějších barvách -- je zcela ve vleku různých průmyslových či zbrojařských lobby, které pak ústy vrcholných politických činitelů bezostyšně a bez skrupulí prosazují své cíle nemající nic společného se zachováváním míru a prosazováním trvale udržitelného rozvoje. Lidem jako G. Bush, D. Cheney a dalším se naprosto odepírá právo na idealismus, jinak vlastní každému člověku a nejspíš jsou pokládáni za zlovolná monstra pouze se ohánějící idealistickými frázemi, ač ve skutečnosti sledují cíle, o nichž prohnaně mlčí. Dokonce nejsou výjimkou ani šílené konspirační teorie, jakou byla např. třeba ta, která spekulovala o tom, že útoky na WTC z 11. 9. 2001 ve skutečnosti zosnovala CIA (s vědomím vlády), aby získala záminku k útoku na Afghánistán a Irák.

Tyto nenávistné články jsou myslím ještě daleko nebezpečnější než pitomé příspěvky líčící USA jako hráz míru proti snahám teroristů destabilizovat situaci ve světě.

Americká zahraniční politika je možná nemoudrá, poněvadž pravou rukou bojuje proti teroristům a levou rukou je sama podporuje, čehož příkladem je nejspíš celá historie jejího angažování v oblastech Středního východu. Rozhodně však nevěřím tomu, že jejím jediným cílem jsou privátní zájmy USA, byť jejich představa o sobě samých jako o Mesiáši, majícím před sebou poslání zachránit svět před silami zla, je nejen hloupá, ale navíc i domýšlivá a opovážlivá .Hodí se tak leda pro Froda Pytlíka z Pána Prstenů., protože žádné zlo se neobjevuje jen tak z ničeho nic, ale jako důsledek jiného zla, které mu předcházelo v čase, což kromě buddhistů nahlédne jistě každý rozumný člověk.

Každý rozumný člověk též nahlédne, že "zlé země" se jiným zemím mohou jevit jako "zle" jen proto, že jejich obyvatelstvo žije ve zcela jiných ekonomicko-historicko-kulturních podmínkách a poněvadž biologové nás učí, že všichni patříme jednomu živočišnému druhu, vzájemné konflikty mezi různými kulturními komunitami plynou jen z toho, že si toto dostatečně neuvědomujeme.

Ze stejného důvodu je však krajně nefér podsouvat druhým lidem, byť třeba vedoucím představitelům nejmocnější země, nečisté pohnutky, které my sami nemáme. I oni mají právo na čest a řekněme i idealismus, byť si třeba počínají nemoudře. I oni jsou v jádře stejní jako my sami.

Děsivá Orwellova antiutopie 1984 patří proto jen do oblasti nočních můr, poněvadž ve skutečnosti nikdo nemůže ani v páchání zla dosáhnout krajností, kterých nejsme schopni my sami.

Je tedy rozumné poctít i jinak názorové oponenty alespoň jistým minimem důvěry. Jedině pak totiž máme šanci s nimi o něčem diskutovat.

Nesouhlasím-li např. s americkými protiraketovými základnami, poněvadž jsem přesvědčen, že přispějí jen k dalšímu rozdmýcháváním protiteroristické hysterie a potažmo tím i k terorismu samému, nebudu přece druhým dechem tvrdit, že jim ve skutečnosti jde jen o získání světové hegemonie!

Důvěra je zvláštní věc. Její investice je sice vždy nejistá, avšak neodvážím-li se toto riziko podstoupit, nemohu s nikým navázat žádný vztah a bude mi tak vlastně odepřeno cokoliv změnit. Na důvěře a v podstatě jen na ní, jsou postavena všechna společenství - rodinou počínaje, státem a doufejme snad i celou naší civilizací konče.

A toto by si měli s pokorou uvědomit ti nejhlasitější kritikové, ať už sebe samé řadí do kteréhokoliv tábora, ať už "pravicového" či "levicového".

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 5.9. 2006