Smysl americké raketové základny

4. 9. 2006 / Jiří Jírovec

Tato strategie se ovšem neobejde bez nepřítele. Sovětský Svaz přestal tuto důležitou roli plnit na přelomu osmdesátých a devadesátých let kdy rozpustil svoje imperium. Vzniklé vakuum mělo pro pro americký vojensko-průmyslový komplex velmi nežádoucí důsledky: roční náklady¹ na obranu USA totiž postupně klesly ze 426 miliard v roce 1988 na 290 v letech 1998 a 1999. Viz například tento odkaz.

Na tuto situaci reagovala v roce 1996 studie nazvaná Shock and Awe: Achieving Rapid Dominance" , jejímiž autory byli větší míry vysloužilí američtí generálové. Podle nich bylo nutné zvýšit opět náklady na zbrojení. Studie si mimochodem bere poučení z Hitlerova blitzkriegu.

Žádoucí obrat v intencích studie nastal až s příchodem dvojice Bush a Cheney do Bílého domu. Ne snad, že by myšlenka dominance světa byla Clintonovi a Demokratům cizí, ale Republikáni začali hledat nového nepřítele daleko agresivněji. Měli "rozpracovaný" Irák, a Afganistan, který se díky Talibanu vymkl jejich kontrole, když jim nebe samo seslalo (v rámci známého úsloví "člověče přičiň se a pan Bůh ti pomůže") útok na WTC. Prach zřícených mrakodrapů se zformoval do přeludu zvaného (nekonečná) válka proti terorismu. A kdyby snad strach povolil a ochota zbrojit opadla, zmáčkne se propagandistický knoflík s označením strach.

V této souvislosti je zajímavá událost, která zapadla v "mediálním šumu" bombardování Libanonu Izraelem. Americká vláda mohla samozřejmě okamžitě dát najevo Izraeli, že jeho reakce na únos dvou vojáků je nepřiměřená, a tudíž nepřijatelná. Místo toho ale začala mluvit o právu na obranu. Tím se prodloužila atmosféra strachu z explosivnosti situace na dobu právě postačující k tomu, aby nedemokratické režimy v Egyptě a Saudské Arabii pochopily, že je v jejich zájmu koupit v USA zbraně za dvě miliardy dolarů.

Je dobré si připomenout, že podle presidenta Bushe je základem terorismu nenávist k našemu "civilizovanému" způsobu života. Kdybychom tomuto zjednodušení uvěřili, museli bychom připustit, že paranoidní USA již boj s teroristy prohrály, protože se ochotně mění v policejní stát. Tento proces již má svoji vlastní setrvačnost a stal se v podstatě na skutečném terorismu nezávislý. Šrouby se budou dál utahovat aniž by teroristé museli hnout prstem.

V zemi, kde vládne nám známé heslo "kdo nejde s námi, jde proti nám" je těžké proti bdělosti a ostražitosti něco namítat. Jinými slovy řečeno, byla nalezena cesta jak odčerpávat obrovské částky ze státní pokladny bez odporu veřejnosti. Návrh amerického rozpočtu na rok 2006-7 počítá s výdajem 439 miliard na obranu -- to je o 7% víc než v předcházejícím roce. Připočtou-li se náklady na válku v Iráku a Afghánistánu, dostaneme se na 513 miliard.

Protože lidská paměť je krátká, připomeňme si na příkladu Afghánistánu, Iráku a konec konců i Kosova, že v pozadí těchto válek vždy byly strategické zájmy, to znamená kontrola území, trhů a surovin, kdežto žvásty o demokracii se objevily teprve, když selhal původní propagandistický plán.

Afghánistán měl před lety civilní vládu, která se Američanům nezamlouvala a tak vyprovokovali občanskou válku s úmyslem vytvořit pro Rusy jejich vlastní Vietnam. To se do jisté míry podařilo, jenže naroubovaná nenávist vůči okupantům se přeměnila ve vládu Talibanu ². Irák a Kosovo pak mají společné to, že za fasádou demokracie a lidských práv byla ve hře snaha kontrolovat území i ekonomiku. Návrh smlouvy z Rambouilett obsahoval stejný ekonomický diktát jako dekrety představitele okupačních sil v Iráku Paula Bremera.

Postoj k zamýšlené americké základně nemá žádné odstíny šedi, jen černou a bílou. Ten, kdo se ztotožňuje s postojem USA, jímž je přesvědčení, že americký zájem ospravedlňuje agresivní války kdykoli a kdekoli, bude se základnou souhlasit, a ten, kdo si přeje, aby se nekonečný řetěz násilí konečně přerušil, bude proti.

Česká situace je ovšem komplikována pokrytectvím většiny politiků, kteří předstírají, že vlastně o nic nejde a proč se vůbec zabývat něčím, čemu nerozumíme. Někteří se tváří, že je pálí ekologie, a jiní, že nevěří v účinnost takového systému, ale nakonec se ve vhodném okamžiku nechají "přesvědčit", že ekologie nebude ohrožena a rakety budou čím dál tím spolehlivější.

Ať si to chceme připustit nebo ne, svět je na hranici orwellowských permanentních válek které budou pokračovat tak dlouho, pokud bude existovat spojení výkonné moci s korporacemi, které z prodeje zbraní bohatnou, a pokud budou surovinové zdroje a trhy, ktere je třeba kontrolovat.

Jediná možnost, jak tomu zabránit, je dát USA najevo, že o takový svět nemáme zájem. Odmítnutí základny v ČR by bylo malým, ale přesto důležitým příspěvkem ve snaze odvrátit zdánlivě nevyhnutelné.

1. Údaje o nákladech na obranu se mohou mezi zdroj od zdroje poněkud lišit, protože účetnictví není příliš přehledné. Některé zdroje uvádějí kalendářní rok místo fiskálního. Naznačení trend je však zcela zjevný.

2. Kanadský rozhlas (jinak velmi seriózní CBC) vysílal před časem rozhovor o situaci žen v Afganistanu. Byl založen na obvyklém potlačení historie: z minulosti se vybere to, co bezprostředně předchází přítomnosti, aby vyšla "story". V daném případě reportér tvrdil, že se situace pomalu lepší a že dívky zase chodí do školy, protože tak nějak vítězíme nad Talibanem. Představitelka organiyace afgánských žen mu na to odpověděla, že to není žádná sláva, protože Taliban vystřídali jiní náboženští horlivci, formálně ovšem proameričtí, a dodala, že před Talibanem, jaké překvapení, ženy a dívky do škol chodily.

Vytisknout