Neobolševismus Jana Čulíka:

Čulík jako Havlík

3. 9. 2006 / Ivan Gabal

Několik týdnů před volbami mne jakýsi Havlík v Lidových novinách posadil do role skrytého tvůrce a reprezentanta Strany zelených, protože se znám s Martinem Bursíkem ještě z doby Občanského fóra a SZ tudíž je jen skrytou replikou OF. Pár týdnů před komunálními volbami mne jakýsi Čulík nařknul z toho, že skrytě reprezentuji politickou stranu SNK- ED, protože jsem manžel Jany Hybáškové, která je předsedkyní této strany. Nařizuje proto jakýmsi "dětem" v ČT aby mne do televize nenechali říkat své názory. Nevím co Čulíkovi vadí na politické činnosti SNK ED, zda to, že nutí ministra financí k respektování rozsudku soudů, nebo že se chystají zaútočit na rudo-modrou koalici krytou komunisty na pražském magistrátu v nadcházejících komunálních volbách.

Nepatřím mezi čtenáře Čulíkova severu, protože se živím výzkumem a analýzou faktických informací. Co mne nutí odpovědět, je Čulíkův neobolševický postup, který by mne chtěl omezovat ve vystupování v médiích, protože jsem manžel političky ze strany, která asi leze Čulíkovi nebo jeho kamarádům či sponzorům na nervy. Celá 80. léta jsem nesměl publikovat proto, že jsem odmítl nabídku členství v KSČ a mezi mými nejbližšími přáteli byli disidenti. A teď mi jakýsi trumpeta, kterého ani neznám, bude vykládat, že nemám veřejně vystupovat, protože jsem manželem političky zastávající názory své politické strany.

Možná by v příštím kole, až bude rozčílený Čulík odpovídat, měl zaznamenat, že také reprezentuji sionistické názory, protože moje žena je předsedkyní Stálé delegace Evropského parlamentu pro Izrael, možná i proarabské postoje, protože je arabistka, sloužila jako diplomat v Kuvajtu a máme mezi Kuvajťany a dalšími Araby řadu přátel.

Nehodlám ale čekat, až to neobolševici Čulíkova formátu znovu dotlačí k tomu, že by moje dcera neměla jít na gymnázium, ale do učení, protože si její maminka vyšlápla na socialistického ministra financí a já jsem si dovolil v televizi rozebírat chaos okolo vládních názorů v bezpečnostních otázkách. Větší část mého života mi totiž znepříjemňovali svými zákazy podobní mindráci, kteří nebyli sto věcně argumentovat, za to dokázali včas vytáhnout kádrováckou logiku stranických zájmů. Protože jsem doufal, že toto máme již dávno za sebou a protože si docela považuji toho, že mne ČT dokáže pozvat do komentovaného zpravodajství navzdory tomu, že jsem veřejně tvrdě kritizoval její postup v předvolební kampani a její zacházení s výzkumy volebních preferencí, pokusím se věcně argumentovat i vůči Čulíkovi. Nejsem však psychiatr, abych se patlal v jeho nevyrovnané osobnosti, ale sociolog, který se živý výzkumem, analýzou a metodologií, dovolím si stručně zopakovat své argumenty z onoho televizního vystoupení, nechť laskavě čtenáři tohoto servru posoudí, zda jsem někomu vnucoval "cizí" názory.

1. Veřejné mínění vzhledem k umístění základny protiraketové obrany vyjadřuje absenci jasného politického, bezpečnostního a obranného názoru vedení země/státu na účast ČR v tomto projektu. Trpíme absencí jasné bezpečnostní politiky, leadershipu a odpovědnosti, jsme svědky alibismu, vymlouvání, hurvínkování a rozpadu obranné politiky státu v této vážné věci, což je de facto politická krize.

2. Vláda, jejíž dřívější ministr obrany nabídne USA možnost umístit základnu v ČR, vláda, která dva roky vede s USA aktivní jednání v této věci, nemůže ve chvíli rozhodnutí náhle říci spojencům, že nechá rozhodnout občany v referendu, po té, co jim celou dobu jak projekt, tak jednání a konečně i možnost přímé participace ČR v projektu zatajuje. Jde o natolik vážnou otázku národní bezpečnosti, že vedení země musí být schopno zaujmout stanovisko.

3. ČR není důvěryhodný partner v bezpečnostních otázkách, jestliže ministr obrany, jehož tým vedl odborné konzultace, je z koaliční strany (Unie svobody), která vede volební kampaň pod heslem "Terorismus je ptačí chřipka kapitalismu", a přitom ani neodstoupí, ani se veřejně neohradí. A nehovořím o tom, že je spolu s vládou a parlamentem odpovědný za protiteroristické operace naší speciální jednotky v afgánských horách.

4. Česká veřejnost je schopna unést zátěž náročných bezpečnostních projektů, jestliže vidí jejich souvislost s národní bezpečností v kontextu kolektivní obrany, například NATO.(Zájemci vládnoucí anglicky se mohou pečíst analýzu, kterou jsme zpracovali v souvislosti s vývojem českého veřejného mínění vůči NATO a operaci NATO proti Jugoslávii na našem webu www.gac.cz, která byla publikována i v renomovaných časopisech).

5. Hlavní rozdíl mezi ČR a Polskem je v tom, že v Polsku všechny relevantní strany a instituce zaujaly jasný postoj a vyjádřily jasný zájem o umístění protiraketové základny na polském území. A pro Čulíka dodávám, že kdyby slyšel požadavky polského ministra obrany Szikorského (pozor potomek zvrhlíka, který stvořil a dal do služeb imperialismu bojové vrtulníky) vůči Američanům, pochopil by, že ústy svého premiéra či prezidenta již Poláci začali "vyjednávat" o podmínkách umístění základny na svém území. Někdo prostě umí dát na stůl své požadavky, vyjednávat a rozhodnout se podle toho.

Závěrem bych si dovolil panu Čulíkovi doporučit dvě věci. Protože o sobě tvrdí, že je vysokoškolským učitelem v zemi, která má velmi rozvinutou kulturu empirického bádání a metodologie, velice kontrastního bolševickým emocím a kádrování, doporučuji mu aby si vzal semestr metodologie v sociologii nebo politologii. A pokud ne, doporučuji více číst a vzdělávat se, včetně respektu k názorům a autonomii druhých. Pak by mu mohlo vyjít, že i jeho pozve ČT k debatě navzdory tomu, že ji kritizuje. A pokud se nemýlím o to Čulíkovi, ve skrytu duše, jde asi nejvíce, pokud ne o post šéfa zpravodajství nebo šéfa celého podniku.