Je věc, která je tak slabá, že putuje ze smrti do života, z opravdovosti do snu, ze kterého jsme zkamenělí údivem a tvář se rozežíhá. Je to věc, která nemůže být. Rostliny by ji listy rozdrtily k nedohlednu a molekuly vzduchu spálily by ji. A tak přichází bytost ze všech stran stejná, pokrytá duhovkou a mokrou vláhou, každý dotek ji bolí a přesto přiléhá k zemi a po ní, jíž je podobná, se pohybuje. A uvnitř této bytosti ta věc tak slabá, že nemůže být, žije.

z časopisu Dobrá adresa, č. 1/2001, vybral Štefan Švec