Pamatuji si na svého přítele, kterému se toto přihodilo, ale ne s institucí, nýbrž s jednou slečnou, která, jak se po těchto karambolech ukázalo, o toho nešťastníka vůbec nestála. Jednou musela jet s rodiči na velký nákup, po druhé dostala chřipku a po třetí nechala mého dobrého přítele čekat na Václavském náměstí, aniž by jí stál za nějakou výmluvu.

Přítel si zanadával, pak si chvíli zoufal, chodil častěji do hostinců, ale po pár týdnech se začal scházet se slečnou jinou, která se k němu chovala mnohem lépe, vše bylo zapomenuto a přítel si od té doby dával alespoň lepší pozor na své nové známosti. Překonal i skutečnost, že se na čas stal terčem našich vtipů.

I já si z jeho příhody vzal ponaučení a dávám si od té doby větší pozor, koho zvu na schůzky, ale včera jsem přesto narazil a cítil jsem se trochu jako můj nešťastný přítel (byť nebyly raněny mé city). V tomto mém včerejším případu nešlo o schůzku se slečnou za účelem radovánek, i když jistá slečna v něm také figurovala. Minulý týden mi totiž tato, podle hlasu, mladá dáma zavolala a představila se mi jako má nová bankovní poradkyně. Uvítal jsem to, protože své konto jsem si v této bance zřizoval v době, kdy má finanční situace byla zcela jiná, a tak jsem již sám v poslední době uvažoval o jistých změnách.

Mluvili jsme o čase, kdy se mohu dostavit. Jelikož pracuji do 5 hodin, slečna mi vyšla vstříc a schůzka s pořadovým číslem 1 byla domluvena na 17.45 v místě pobočky, kde bydlím. Slečna měla příjemný hlas, který prozrazoval zájem (vcelku lhostejno, zda hraný či skutečný) o klienta a poté, co mi tato má nová bankovní poradkyně na závěr řekla, že se těší na naši schůzku, i já jsem se na ni tedy těšil. Po dvou dnech, kdy jsem studoval po večerech různé varianty nabízených produktů, abych se rozhodl co nejlépe, jsem měl další hovor se stejnou osobou.

Slečna nejdříve sondovala, jestli v ten den opravdu přijdu, a pak přišla s návrhem, jestli bychom nemohli naši "seanci" posunout. Neměl jsem námitek, proč bych té mladé dívce s příjemným hlasem nevyhověl? Dohodli jsme se na první den příštího týdne opět v 17:45. Čas je to na banku skutečně pozdní, ale říkal jsem si, že je správné, když se i v tomto směru přizpůsobují klientovi.

Náš zákazník, náš pán, skoro jak za první republiky, dobré časy se vracejí:). V dohodnutý den jsem s úderem 5 hodiny vypnul svůj počítač, abych na schůzku číslo 2 dorazil včas, protože cesta domů mi trvá tak okolo 40 minut. Nerad chodím na schůzky pozdě (doufám, že tento text nebude číst má přítelkyně), protože sám to nemám rád. Když jsem téměř vycházel z budovy, kde pracuji, zazvonil mi můj mobilní telefon a teď již možná tušíte, kdo mi volal.

Ano, správně jste se trefili, na telefonu je má nová bankovní poradkyně. Hlas má nejistý a oznamuje mi, že zjistila, že si klienty nemohou zvát po pracovní době a k tomu ke všemu má mírnou hlasovou indispozici. Byl jsem z této situace mírně zaskočen, a tak jsem jen stačil kývnout na schůzku číslo 3, která se tentokrát měla konat o hodinu dříve. Ještě slečna nahlas přemýšlela, kdy že mají do 16:00 a kdy až do 17:00. Zvolili jsme středu v 16:45. To však znamenalo, že jsem musel jít dříve z práce. Nebyl to problém, protože moje nadřízená má pochopení, ale přesto si o podobné výjimky nežádám často a ani rád.

Nastal den toužebně očekávané schůzky číslo 3, ve čtyři hodiny jsem předčasně odešel ze svého zaměstnání a ve smluvenou hodinu jsem byl na místě. Lehce mě zarazilo, že jsem si vchod (vedoucí do chodby s bankomatem) musel otevírat svou kartou, trochu více než lehce mě zarazilo, že i druhý vchod byl uzamčen.

Náhodou vyprovázela jiná bankovní poradkyně svého klienta, a tak jsem ji požádal, aby mi zavolala mou novou bankovní poradkyni. Pohlédla na mě překvapeně a sdělila mi, že banka má dnes do 16:00 a daná slečna je nemocná.

Nevím, která informace mě rozhorlila více, ale poprvé ve svém životě jsem si chtěl stěžovat na "úřadě".

Samozřejmě to nešlo, protože banka již měla přeci zavřeno. Po pár minutách, kdy jsem se vzpamatoval jsem si vzpomněl na několik let starou přítelovu lapálii se slečnou, která s využitím nesmyslných výmluv nepřišla na prvé dvě schůzky a na tu třetí se ani neobtěžovala si výmluvu najít.

Tyto dva příběhy mají jisté společné prvky a i řešení, zdá se, může být podobné. Jen s tím rozdílem, že já neubudu čekat pár týdnů, ale hned zítra ráno si začnu hledat bankovní ústav jiný.

Ale na druhou stranu.....možná, že až uvidím v televizi upoutávku tohoto ústavu, kde bude vystupovat má oblíbená osobnost ze světa umění či sportu, emoce opadnou a já požádám pouze o jinou bankovní poradkyni. Podle hesla "Třikrát a dost" na tom mám jistě právo. Jsem si jist, že když už nikdo, tak alespoň soudci ze Slovenska by mě pochopili.