Dále je jasné, že válka je ze strany útočníka a i ze strany napadeného, poté, co si to tento může, s ohledem na výsledek bojů, dovolit, součástí jeho politiky, uplatňováním jeho zájmů. Takové věci jako masové ničení měst a výrobní základny protivníka mají, zejména v konečných fázích války, nesporně i politickou motivaci - zájmy vítězů v období po jejím skončení. U nás viz třeba útok na Plzeň. Útok na Japonsko byl samozřejmě, vedle vlastních vojenských cílů, motivován i úvahami o předvedení vojenské síly -- před spojenci atd. Jistě se shodneme, že teorie o tom, že válka je jen pokračování politiky jinými prostředky, je teorie zločinná. Jenomže zločinná je podstata války samotné, kdy hodní a vlídní tátové a chlapci jdou vraždit, podřezávat, zapalovat a ničit. Každý, kdo začne válku, si musí uvědomit, že všechny tyto "džiny vypustí z lahve", že nejen ve vlastní zemi ale i v táboře protivníků uvede do pohybu vojenskou, ale i lidskou mašinérii takto nemorálního uvažování a jednání. Mimochodem, proč bych se měl např. omlouvat za poválečné zločiny proti německému obyvatelstvu - pozor nemyslím tím legální odsun ! - , které by byly v předválečném Československu samozřejmě nemyslitelné, když to byli Němci, kdo rozvrátil právní řád a pořádek tohoto našeho demokratického státu, kdo vypustil "džiny z lahve" ?

Nakonec malou příhodu. Koncem šedesátých let jsme byli ve východním Berlíně. Město bylo stále zčásti ještě v troskách, chodili jsme ulicemi, z nichž zbyly jen vozovka a chodníky. Prázdná prostranství dávala tušit sklepy plné mrtvých žen a dětí, které ještě nikdo nenašel...Měli jsme intenzivní pocit, že takto zničit město je prostě zločin. Pak se kolem nás ale začali objevovat mladíci v krátkých kalhotách a uniformách. Na Unter der Linden začala hrát vojenská kapela -- bubny a píšťaly - pochodové písně, vojáci, mladíci v uniformách ale i obyvatelstvo, všichni "chytli rytmus" a za kapelou pěkně podle bubnů a píšťal duněl jejich "festn" krok. Vojáci lidové armády NDR v "tradičních" uniformách Wehrmachtu stáli kolem se zbraněmi v rukou a uzavírali vedlejší cesty. Následný projev nějakého politika se sice týkal míru, ale byl agresivní a končil hromovým Háááil, háááil ! Potom zase začaly bubny a píšťaly hrát do pochodu ...A v té chvíli jsme měli intenzivní pocit, že na tom místě mělo být koncem šedesátých let jen řepné pole ! Šedesát let trvalo, než náckové zase vystrčili hlavy. Je hrozné, že i pro tento bohulibý účel muselo umřít tolik lidí i v Drážďanech .

P.S. Mám dvě krásné a chytré děti se sudetskou Němkou. K Němcům, jako národu, nemám proto žádné české nacionalistické komplexy. Myslím si ale, že když se něco v určité době udělat má, tak se to udělat musí.