Když sovětská vojska v roce 1979 napadla Afghánistán, zpočátku nedokázala ochránit své logistické a komunikační linie. Ale sovětští velitelé rychle tyto chyby napravili a přivedli do Afghánistánu lepší vojska, včetně pilotů vrtulníků, vycvičených pro boje v horách. Od poloviny osmdesátých let se afghánským povstalcům nepodařilo zmocnit se žádné významnější sovětské vojenské základny ani nedokázali zabránit pohybům sovětských vojsk po Afghánistánu.

Od roku 1983 začala sovětská armáda v Afghánistánu používat proti povstalcům politiky spálené země a také po zuby ozbrojených speciálních jednotek. Jejich ofenzíva vůči afghánským povstalcům tak byla nesmírně úspěšná. Kdyby nebylo obrovské podpory, kterou afghánští povstalci dostávali od USA, ze Saúdské Arábie, z Číny a z Pákistánu, sovětská vojska by nad nimi vyhrála na celé čáře.

Gorbačovovo rozhodnutí v roce 1988 stáhnout sovětská vojska z Afghánistánu bylo politické, nikoliv vojenské. Za devět let bojů v Afghánistánu bylo usmrceno 2,5 milionu Afghánců, především civilistů, přitom bylo zabito 14 453 sovětských vojáků, v průměru asi 1600 ročně. Není to malý počet, ale Sovětská armáda měla 4 miliony vojáků.

I po odchodu sovětských vojsk z Afghánistánu poskytoval Sovětský svaz afghánskému režimu prezidenta Nadžibulláha tak silnou podporu, že přežil ještě tři roky. Nadžibulláh padl teprve po rozkladu Sovětského svazu, kdy mu Rusové přestali poskytovat vojenskou pomoc.

Sovětská armáda byla v Afghánistánu tak úspěšná, píše autor, protože si byla vědoma obrovského významu výzvědných informací při bojích proti povstalecké armádě. Americká armáda takové informace v Iráku v podstatě nemá. Sovětská zkušenost také ukázala, že obrovský význam při bojích proti povstalcům mají útočné a dopravní vrtulníky, které mohou zasahovat hluboko na nepřátelském území, a že jsou velmi důležité i malé, operativní silně ozbrojené speciální jednotky, schopné provádět rychlé útoky. Sovětská zkušenost v Afghánistánu dokázala, že ozbrojené povstání místních lidí proti cizí armádě není neporazitelné, uzavírá autor.

Podrobnosti v angličtině ZDE