Švábi

Seznámí se s nimi každý, kdo na Tchaj-wanu prožije nějakou dobu. Ačkoliv se asi jedná o různé druhy brouků, říká se jim všem stejně -- švábi (čínsky čang-lang, anglicky cockroach). Seznámení to většinou není vůbec příjemné -- zvláště v jarních měsících, kdy vylézají z hnízd, prolézají pode dveřmi a zaplavují domy. Bránit se proti nim moc nelze -- dostanou se všude. Já jsem je zpočátku hubil jedy ve spreji (stejně jako to dělá většina tchaj-pejských domácností), ty jsou ale dost neúčinné, protože místo jednoho zabitého švába může mít člověk v pokoji brzy deset dalších. Potom jsem si koupil takové zvláštní kostky Raidu -- ty švába nezabijí, ale infikují ho, takže ten pak infikuje ostatní. Časem tak švábi z domu zmizí. Švábi z domu, v kterém jsem tehdy bydlel, skutečně zmizeli, jen nevím, jestli to bylo těmi kostkami, nebo tím, že přišlo léto. Rozhodně si je letos koupím zase. Chápu, že mě za tuhle poznámku nebudou mít ekologové a buddhisté rádi; ale já tu znám několik místních ekologů a buddhistů a pokud vím, švábi hubí všichni; pokud jde o šváby, mám pocit, že by se vůbec nic nestalo, kdyby Stvořitel nebyl tak pilný a prostě je nestvořil.

Fotografování nevěst

Jedním z dosud nepopsaných místních zvyků je záliba ve fotografování. Tchaj-wanci se tím nijak neliší od Japonců -- fotografují, kdykoliv mohou a cokoliv mohou. A jednou z odnoží této zvláštní záliby je fotografování svatebních párů, zvláště nevěst. Páry, v doprovodu fotografů, vyhledávají za účelem focení sporou tchaj-pejskou zeleň, před níž pak pózují do doby, dokud jim fotograf, častěji však šéf celého fotografického týmu, vlastně jakýsi režisér, neoznámí, že jeho práce je hotová a že mohou jít hodovat.

Chodívám se tu učit do parku, každé sobotní dopoledne tak kolem mě pózuje několik svatebních párů - mnohem příjemnější než prostředí pražských parků, kde jsem býval pravidelně obtěžován bezdomovci. Z toho, že se místní páry chodívají fotografovat do parku, a ne třeba na parkoviště, usuzuji, že kdesi hluboko v duši 'obyčejného` Tchaj-pejčana přece jen dříme jakési zapomenuté vědomí hodnoty zeleně a přírody vůbec; možná tedy, že jsem to přece jen trochu přehnal, když jsem psal v díle věnovaném motorkám o obráceném (a podle mého zvráceném) poměru ve vztahu k přírodě a k technice. Pravdou ovšem taky je, že já sám se chodívám učit do parku, ne na parkoviště, takže kdoví, jak to vypadá tam...

Nevěstu, která je na fotografii, jsem vyfotografoval v jiném parku než v tom, do kterého chodívám téměř každodenně, tedy ne v parku kolem Čankajškova památníku (park se jménem nijak neodlišuje od památníku samotného, takže se čínsky jmenuje Čung-čeng ťi-nien tchang, anglicky C.K.S. Memorial Hall), ale v parku nedaleko prezidentské rezidence, kam jsem si tehdy udělal malý výlet; ten park se čínsky jmenuje Fu-lin (to se do angličtiny, ke škodě Angličanů, nepřekládá, takže anglicky je to prostě Fulin Park, do češtiny by se to ale přeložit mohlo, jako Lesík štěstí). Když se ukázalo, že jsem ve fotografování rychlejší než profesionální fotograf, dokonce pro mě zapózovala.

Stojednička

Čínsky I-ling-i, anglicky One-Ou-One, vyrostl v posledních několika letech v těsné blízkosti nové tchaj-pejské radnice a Světového obchodního centra. O jeho dokončení referovala většina světových médií, předčasně, protože úplně dokončen není dosud (vyhlídka, která by měla být otevřena pro turisty v některém z horních pater, stále ještě není přístupná). Nevadí, média alespoň přinesla jeho fotografie, a tak veřejnost měla možnost ocenit eleganci stavby. A protože je to stavba jedinečná, stává se -- stejně jako ostatní velké výkony lidského ducha -- kulturním bohatstvím celého lidstva. A tak má lidstvo další raritu -- nejvyšší mrakodrap na světě v místě, které je tektonicky natolik neklidné, že by tu, podle selského rozumu, mrakodrapy stavěl jenom úplný blázen. Jenomže tenhle mrakodrap vypovídá o lidských vlastnostech mnohem víc a lépe, než jakýkoliv jiný kulturní výdobytek -- vypovídá totiž nejen o jeho technických schopnostech (v daném případě mimořádných), ale především o oné druhé složce lidské mysli, která lidi na sever od Úžiny pro změnu přiměla poslat člověka do vesmíru. Kam tohle - vnějšímu pozorovateli možná jen těžko pochopitelné - soutěžení povede je obtížné předvídat; nezbývá než doufat, že se nezvrátí v soutěž zbraní.

Před časem jsem si udělal volné odpoledne a zašel jsem se na Stojedničku podívat: Ve spodní časti budovy jsou obchody, kupodivu, ne tak drahé, jak jsem se obával. Je tam taky obří knihkupectví, pokud jde o nabíku anglicky psaných knih, možná největší v Tchaj-peji. A ačkoliv se tohle knihkupectví -- jmenuje se příznačně anglicky, Page One, čínské jméno vůbec nemá, aspoň na navštívence ne - specializuje na knihy v angličtině, po kterých je na již silně amerikanizovaném a permanentně se amerikanizujícím Tchaj-wanu poptávka, bude zajímavé pozorovat, zda se uchytí a udrží na dávno přesyceném tchaj-pejském knižním trhu; nedaleko Stojedničky totiž, na Tun-chua-nan-lu, je dávno zavedený Čcheng-pchin šu-tien, (anglicky The Eslite Bookstore), a to právě ta prodejna (z mnoha jiných, kterou tahle firma má po celé Tchaj-peji), která byla dosud pravděpodobně největší prodejnou anglicky psaných knih v Tchaj-peji. Nově otevřený Page One je tedy podle mého soudu projekt vysoce riskantní, možná stejně riskantní, jako Stojednička sama. Pokud jde o mě, já bych se z obou těch projektů nepustil ani do jednoho, neměl bych k tomu odvahu.

Fotografie je ještě z doby, kdy se mrakodrap zvnějšku dostavoval. Dnes už jde tedy vlastně o fotografii archivní.

***

Věnoval jsem se dnes maličkostem. Přemýšlivý čtenář ovšem jistě pochopil, že se o maličkosti jedná jen zdánlivě. Vždyť nejeden návštěvník si z Tchaj-wanu odveze právě jen nepěknou vzpomínku na ty brouky, kteří ho v noci znenadání probudili; a naopak, nejednomu manželskému páru bude fotografie, pořízená kdesi v parku, do smrti připomínat onen nezapomenutelný den, kterým začal jejich společný život; nejeden člověk nepochopí skutečnou velikost (nebo snad malost?) té gigantické, 508 metrů vysoké budovy.

A to je cesta, kterou se malé věci mění ve velké a velké v malé. A to je to, čemu se říká 'proměna věcí`.