Vztah mezi nálepkou a obsahem ilustruje tažení za zachování názvu

Tuzemský rum pro rum, který rumem není, ale i bombardování nemocnic a zabíjení civilistů pod hlavičkou boje proti terorismu - proč nezačít u sebe, pronásledování odlišných kultur a civilizací pod nálepkou multikulturalismu, posílení policejního zřízení vydávaného za posílení demokracie. Čtení stává se sněním, nečteme-li právě výpis z banky. Komu a čemu věřit? Kuriosně nedůvěra ke slovu vede k důvěřivosti. Ke slovu se dostává instituce, význam, který podkládá slovům není souměřitelný s významem přirozeným. A tak je třeba brát vážně to, co bychom od souseda bez funkce považovali za frivolní banalitu, hledat význam tam, kde významu nelze nalézti, přikládat důležitost slovům, kterým nelze porozumět, nad kterými kroutíme nevěřícně hlavou.

Jedním takovým příkladem je kniha od manželů Alvina Tofflera a Heidi Tofflerové - Nová civilizace (nakl. Dokořán 2001, přel. Bohuslav Blažek, str. 124, originál vyšel zřejmě jako účelový tisk v USA roku 1994, původní jsou pouze předposlední dvě kapitoly , ostatní jsou převzaty ze starších knih - 1980, 1990, 1993). Knihu nejlépe charakterizují sami autoři, honosící se nejrůznějšími politickými známostmi ("Schůzka byla svolána autory této knihy na žádost Bílého domu") a nositelé nejroztodivnějších, ale zřejmě o to důležitějších politických a společensko-výzkumných funkcí, hovoříce o jejím vzniku: "S nápadem připravit tento svazek přišel původně Jeffrey A. Eisenach, prezident Nadace pro pokrok a svobodu (Suite 550, 1250 H Street, N. W. Washington, D.C., telefon 202/484-2312). Eisenach vyšel z toho, že Američané a jejich politici mají tendenci pohlížet na každý titulek, každý šot ve zprávách, každou bitku v kongresu i na každý výboj v technice jako na samostatnou, nezávislou událost. Eisenach přitom považuje za politicky důležité provádět syntézu. Kromě toho je přesvědčen, že politice, která po! uze impulsivně reaguje, už odzvonilo. S touto myšlenkou přišel za námi a navrhl, aby vznikla tato publikace. Jsme mu za jeho nápad vděčni." No - kdo by nebyl.

Kniha plná nepochopení, polopravd a sesmolená dřevním jazykem nedbalého, málo inteligentního avšak opatrného ministerského úředníka pamatujícího lecjakého šéfa. Vulgární materialismus a utopické blábolení a banální polopravdy a naivní omyly plynoucí z nevzdělanosti.

"Základní myšlenka" knihy je revoluční: rozdílné civilizace lze charakterizovat různým přístupem k výrobním prostředkům - zemědělská civilizace, průmyslová civilizace a informační civilizace. "Jakmile toto vše pochopíme," tvrdí autoři, "pak se mnohé události, které zdánlivě nemají smysl, stanou náhle pochopitelnými. (...) Zase začne být možná a představitelná akce směřující k přežití." Bombardování přes obrazovku jako počítačová hra? Za vysokými funkcionáři státního departmentu se skrývají zastánci vulgárního marxismu.

Autor překladu a předmluvy vychvaluje knihu futurologů: ("Každá z knih manželů Alvin a Heidi Tofflerových se stala světovým bestsellerem") a láká českého čtenáře tím, že se snaží vyvolat dojem, že každá jejich kniha by byla za komunismu zakázána. Nebyla.

Hned po pornografii je tento obchod s iluzemi nejvýnosnější. Iluze dodávaná navíc s mýtem o personalizaci a demasifikaci převzatým z reklamy "Kupte si to a to, chcete-li se odlišovat. Miliony spokojených zákazníků."

Kniha nám klade jedinou otázku: má civilizace, která produkuje a adoruje takové nesmysly nárok na přežití? Nejde o nevyléčitelnou chorobu?

Nezodpovědnost s jakou jsou podobné bláboly napsány, publikovány a posléze stejně nezodpovědně konsumovány je zarážející. Ostatně proč ne, na českém trhu jde přeci dobře na odbyt shnilá zeleniny. Vždy se počká až ta čerstvá shnije. Zkažená se mezitím výhodně vyprodá.