15. 1. 2004
Když bude líp, tak úroky z dluhů uplatímeV letošním roce 2004 se výška dluhu státního rozpočtu pohybuje okolo 500 mld. Kč. Jenom tento rok na úrocích zaplatíme okolo 25 či 30 mld. korun. V této souvislosti si uvědomme, že zatímco ČR jako celek si nevede dobře, existuje kdosi jiný, kdo nám peníze půjčit může a na naší neprosperitě tak vlastně vydělává. Ten, kdo má málo "vděčně" platí bohatému... Byli to spíše bohatí Češi? Nebo jde spíše o cizince či celé silné finanční skupiny? Nestává se vlastně celá ČR postupně majetkem někoho cizího? A jsou mé otázky naivní nebo do budoucna prozíravé? Odpoví mi někdo?
|
Sociální demokracii končí mandát v roce 2006 a tedy i ukončení vládní "reformy" financí je naplánováno na tuto dobu. Podle ministra financí Sobotky, tak nebudeme mít dluh 1 400 000 000 000 Kč, ale pouze 1 000 000 000 000 Kč. Zcela jistě jen málokdo si umí představit, o jak velké částky jde. Musím ještě připomenout, že v roce 2006 budeme muset jen na udržování dluhu - tedy pouze na úrocích - zaplatit na 60 000 000 000 Kč, což představuje pro jednu čtyřčlennou rodinu marně vydanou částku okolo 24 000 Kč za jediný rok... Reforma bude fungovat pouze tehdy, když budou dobré trendy.Budoucnost má tři scénáře: právě jeden optimistický, právě jeden prostřední a právě jeden pesimistický. Máme nejvyšší čas přestat házet vládě (lhostejno zda levicové či pravicové) klacky pod nohy, je životně nutné vymyslet jak zařídit, aby i zbylé dva scénáře nezpůsobily naší zemi novodobou katastrofu. Je totiž zřejmé, že reforma-nereforma umožní další běžný či "standardní" společenský vývoj pouze tehdy, když nedojde k ničemu neočekávanému. A přijít může cokoliv. Může to být vysoká nezaměstnanost okolo 15 až 20 %, "překvapivé" povodně, nový druh infekční nemoci, nebo pouze tvrdá mezinárodní ekonomická konkurence. Nevím, co je pravděpodobnější. Co s námi bude, když nastane jiný, než ten jediný uvažovaný pozitivní scénář? Je přece nutné, abychom byli připraveni i na nepříznivou dobu. Pane ministře Sobotko, co by se s námi dělo, kdyby třeba naši věřitelé chtěli své peníze od státu zpět a na volném trhu by nebyl nikdo, kdo by "nám" půjčil? Museli bychom jít všichni večer do zastavárny (obrazně řečeno), abychom za týden (za rok) museli někomu zaplatit třeba i třetinu navíc? A nepřipomíná vám to něco? |