Je to vůbec poprvé, co za určitý akt protestu čelí žalobě organizace jako taková a ne pouze její jednotliví členové. Navíc Greenpeace má být souzena na základě velmi kuriózního zákona starého 130 let a naposledy užitého před více než sto lety. Mnoho ekologických a protiválečných aktivistů zatím zuří, neboť se domnívají, že se jedná o pokus Ministerstva spravedlnosti zastrašit organizace, které aktivně protestují proti politice současné americké vlády.

Co se vlastně stalo?

V dubnu roku 2002 připlouvala do přístavu v Miami-Dade nákladní loď, o níž se Greenpeace domnívala, že na své palubě přiváží 70 tun ilegálně vytěženého mahagonového dřeva. Dva členové Greenpeace se pokusili na loď zavěsit transparent s nápisem "Presidente Bushi: zastavte ilegální těžbu dřeva." Úřady dodnes mlčí o tom, zda loď zmiňovaný kontraband skutečně převážela.

Oba "hříšníci," plus čtyři další aktivisté Greenpeace byli již minulý rok souzeni, aniž by proti vzneseným obviněním jakkoli protestovali. V květnu však má u soudu přijít řada na jejich mateřskou organizaci. Ta se má před federálním soudem zpovídat z nezákonného vstupu na cizí plavidlo a zároveň z iniciace a přípravy téhož činu. Federální prokurátor proti ní hodlá využít zákon z roku 1872, který ve své době měl bránit majitelům hostinců, aby vstupovali na palubu lodí a lákali zde námořníky do náleven a nevěstinců. Zákon byl přitom všeho všudy využit jen dvakrát v historii, naposledy v roce 1890. Pokud bude Greenpeace uznána vinou za to, že zosnovala ilegální proniknutí na palubu lodi, hrozí ji nejen pokuta 10 000 dolarů, ale především pětiletý podmíněný trest, během jehož trvání by měli federální kurátoři právo nahlížet do materiálů organizace a kontrolovat její činnost.

Budoucnost tušených střetů

Zatímco členové organizací, zabývajících se ochranou práv či přírody, se v podobných případech občas před soudy ocitají, má se nyní poprvé to samé stát i organizaci samotné. Jelikož rok 2004 má být ve Spojených státech rokem velkých pouličních protestů - budou se konat sjezdy hlavních politických stran, chystají se velké protiválečné demonstrace, očekává se zostřená debata o potratech, atd. -- obává se nyní řada občanských skupin a organizací, že Ministerstvo spravedlnosti využívá taktiky soudních žalob k tomu, aby organizátory protestů a kritiky vlády zastrašilo. Zvláště je pak popuzuje, jak obskurní zákon může být za tímto účelem využit.

Rozhodování "na základě faktů"

Představitelé Ministerstva spravedlnosti však vehementně popírají, že by se za rozhodnutím žalobce Marcose Jimeneze podat žalobu na Geenpeace skrýval jakýkoliv politický motiv. "V našem rozhodnutí nehrála politika žádnou roli," prohlásil Matt Dates z úřadu federálního prokurátora pro jižní Floridu. "Rozhodovali jsme se pouze na základě faktů."

Že by státní orgány začaly zavádět novou praxi tak krkolomným způsobem z čisté touhy po spravedlnosti? Aktivisté na obou stranách politického spektra o tom mají vážné pochybnosti. "Vláda se snaží cílevědomě omezovat nenásilné projevy protest, což je velmi znepokojivé," vyjádřil se k situaci Troy Newman z organizace Operation Rescue West. Ta se zabývá bojem proti potratům a politicky proto tíhne spíše k Republikánům.

Jak Newman sám dodává, s Geenpeace je nepojí prakticky nic, přesto jsou značně znepokojeni, neboť způsoby protestu, které používá Greenpeace, jsou podobné těm jejich. Všichni společně se pak se děsí možných postihů -- od zrušení daňového oproštění pro nepohodlné organizace, až po povinnost nechat vládní úředníky nahlížet do záznamů, včetně seznamů členů a interních zpráv. V neposlední řadě je třeba též počítat se soudními výdaji a uloženými pokutami. V případě Geenpeace, která operuje s milionovými částkami, se nejedná o tak zásadní problém, nicméně menší organizace by mohly případné soudní pře naprosto zruinovat.

Obavy nezaznívají pouze z řad aktivistů. "Tento případ představuje nebezpečný precedent, kdy je politicky zneužito zákona za účelem, kterému nikdy neměl sloužit," prohlašuje například Stephen Zunes, profesor historie na University of San Francisco a odborník na dějiny sociálních hnutí. "Pokud se někdo snaží využít zákona, který již přes sto let není uplatňován, je v tom cítit až příliš křečovitá snaha někoho odsoudit. Pokud federální vláda takovýmto způsobem jedná, lidé se mohou právem obávat, jaký obskurní zákon bude oprášen příště."

O tom, zda je žaloba na Greenpeace iniciativou pouze jednoho státního zástupce, či politickou objednávkou z vyšších míst, můžeme samozřejmě jen spekulovat. S jistotou se dá snad jen říci, že ve Spojených státech je dnes doba pro podobné "iniciativy" neobyčejně příznivá.

Pandořina skříňka radikalismu

Stíhání organizací jako je Greenpeace se však může americké vládě také značně nevyplatit. Pokud totiž budou ze sedla vyhozeni umírnění, tím větší prostor se v čele protestního hnutí otevírá pro opravdové radikály. A nebo je to snad účelem? Nechat odpor zradikalizovat a mít tak ospravedlnění k opravdu tvrdému zásahu? Snad jde jen o pouhou spekulaci. A snad i americká vláda v čele s Georgem Bushem chápe, že protesty a občanská neposlušnost k demokracii patří a že kdyby jich nebylo, lidé jako Colin Powell a Condoleeza Riceová by dnes možná ještě v autobusech sedávali na zadních sedadlech specielně určených pro barevné.