12. 1. 2004
Soužití různých etnik a kultur není nemožné, je ale obtížnéDomnívám se, že Jan Čulík ve své poznámce k článku Josefa Víta pouze domyslel myšlenku logicky do konce. Výsledný termín "etnicky čisté" vyzněl ale nešťastně. Pokud není možné soužití dvou národů, pak je logický odchod menšiny tam, kde menšinou nebude. A je logické a přirozené postupné etnické vyčištění takového území evoluční cestou, nikoliv násilím. Češi nejsou etnicky nesnášenliví, ale jsou po letech soužití s "civilizačně méně přizpůsobivými" a jazykem a odlišnou kulturou stmelenými menšinami na svém území poněkud přecitlivělí na onu "nepřizpůsobivost". Lze se tomu divit? |
Tyto menšiny činí jejich život ještě složitějším, než ostatní "vnější vlivy" "divokého" kapitalismu. Je to dáno tím, že Československo je vnitrozemím, bez historicky kosmopolitních "hansovních" měst a přístavů, bez kolonií a navrátilců, bez otrokářů a plantáží. Zkušenosti s třímiliónovou německou menšinou jsou dějinně tragické a traumatizující. Bachovský absolutismus a vídeňská patricijská nadřazenost v nedávné historii taktéž nepřispěla k bezelstné důvěřivosti plebejského českého občanstva. A dnešní svět spěchá ke globalizační multikulturalitě a multietnicitě tak rychle, že naráží na sociální adaptabilitu i u velmi "flexibilních" jedinců. Každá akce vyvolává protiakci. Páně Vítovým pocitům se divit nelze. Jsou plně legitimní. Lze se divit lhostejnosti a plochosti státní politiky v oblasti výchovy k právě tomu multietnickému soužití - výchovy k přežití v letech budoucích. Kolektivní strategie se tomu říká. A Češi ji potřebují více, než kdo jiný. |