S velkými obavami jsem od roku 1993 sledoval vývoj v medicíně, který se přesunul do ekonomických témat. Již ne znalosti, kvalita a empatie k pacientům ale za kolik kdo a kdy to zaplatí. Tím došlo k nevratným ztrátám. Peníze jsou jen za peníze ale kvalitního lékaře (učitele) neuděláte ze dne na den. Těch dobrých a špičkových bude vždycky málo a to všude ale celkovou úroveň dělá průměr. Kde dnes slyšíte diskutovat kvalitu lékařů (nebo učitelů)? Ze špatného lékaře dobrého neuděláte ani když mu dáte milion a totéž je s učitelem. Stejně tak neuděláte z dobrého lékaře špatného když bude (třeba v Africe) pracovat za diety.

Myslím, že se uveřejněné názory snaží o přílišnou generalizaci, která vede k rezignaci. Nesnažme se řešit problémy sluneční soustavy a přilehlých galaxií, ale snažme se udělat něco v rámci naší komunity -- školy či nemocnice. Tam je potřeba se ozývat, namítat proti špatné práci ať té či oné. Je snadné zahodit článek v novinách, ale oč horší je čelit námitkám z očí do očí a konkrétním přáním studentů či pacientů.

Je několik let po změně režimu. Pojďme se chovat jinak -- svobodně. Chtějme třeba změnit i svět, ale začněme tady a teď. Třeba na malých věcech, ale z malých rostou velké. Bez výmluv typu ono to nejde apod. Pokud se budeme stále chovat jako ovce a svobodu zredukujeme na možnost článků v novinách nebo reportáži v televizi daleko se nedostaneme.

Dovolím si na závěr parafrázovat Havlíčka Borovského: kéž by se nám to naše řečnění vraziti do rukou ráčit chtělo, to by bylo dobře v Čechách... a kéž bychom nehleděli po problémech vesmíru či celého státu ale po těch co máš Ty i Ty, zkrátka My.