Výsledek: lídrem kandidátky byl těsně (o tři hlasy, tj. 51,7 %) zvolen Libor Rouček. Na druhém místě je Richard Falbr.

Úspěch a odpovědnost předsednictva ČSSD dále zní: třetí -- Milan Eckert, čtvrtý -- Petr Lachnit, pátý -- Bohumil Fišer, šestá -- Olga Sehnalová. Všichni prý u nás dobře známí. A co teprve v Evropě.

I zde byl výsledek těsný, (kandidátka jako celek prošla o pouhých šest hlasů, tj.cca 53 %). Pořadí na dalších místech je nezajímavé, neboť je zcela mimo současnou realitu volebních preferencí ČSSD, čímž nemá být naznačeno, že uvedených šest je určitě volitelných.

Utrpěné ztráty (týká se celé ČSSD a především jejích voličů): Vladimír Laštůvka -- odstoupil, Jiří Paroubek -- odstoupil, Jan Kavan -- odstoupil.

Odstoupili i další, mimo jiné Martin Potůček, známý alespoň někomu z předloňského zpackaného referenda ČSSD před volbou prezidenta. Ještě, že už byl zapomenut další bývalý prezidentský kandidát Jan Sokol. Na kandidátku by však celkem zapadl. Na čelné místo...

Ženy, ač požadovány Evropskou unií, byly opomenuty a zůstaly na nevolitelných místech.

Vystoupení v diskusi byla co do úrovně nevyvážená. Rouček, ač zvolen lídrem, přesvědčil pouze o tom, že je svým vystupováním nepříliš přesvědčivým a ČSSD to s ním v kampani před historicky prvními "evropskými" volbami konanými v ČR nebude mít snadné. Pokud by měl protikandidáta, přesvědčil by, že na vítězství nemá. A hovořil-li by na ÚVV snad jen o dvě minuty déle, mohl prohrát i bez protikandidáta.

Kavan, oznamující z tribuny své odstoupení z kandidátky, potvrdil, že je mu vlastní profesionalita a trpělivost a stále trpělivě usiluje o posilování ČSSD bez trpkosti, zahořklosti a zášti vůči především mediálním útokům a jejich šiřitelům.

Nabídku KSČM zařadit jej jako dvojku na jejich kandidátku, s tím, že KSČM počítá, že Kavan zůstane na svých sociálně demokratických pozicích, je třeba chápat jako velmi velkorysou. KSČM prokázala, že má více politické představivosti, než by se ledaskdo nadál. Opak prokázalo vedení ČSSD.

Jan Kavan stále ještě není doma prorokem, ale získal za své vystoupení potlesk, který v průběhu posledních dvou let nezazněl. Jeho odstoupení je možno chápat jako nástup na odrazový můstek.

Stal se navíc "Gripenem" těch, kdo o kandidátce rozhodli. Vědí, že je dobrý, ale nechtějí ho.

Vize čtyř až pěti kandidátů volitelných do EP za ČSSD se otřásla v základech a zdá se, že Richard Falbr sám nemůže dobrý výsledek pro ČSSD vybojovat ani při plném nasazení a maximální pracovitosti. Zasloužil by si to. Snad potřebných 5% není příliš vysoká laťka.

Výsledky o 3 resp. 6 hlasů dokládají, jaký je stav uvnitř ČSSD obecně a ÚVV zvláště. Jakékoliv návrhy, které má projednat ÚVV, musí být předem projednány v předsednictvu strany.

Podivné? Možná ano, ale ÚVV si vlastním rozhodnutím svoje pravomoci, přes upozorňování části jeho členů, okleštil. Může se tak vyjadřovat pouze k návrhům, které jsou předloženy předsednictvem. Protože je předsednictvo zpravidla konzultuje s představiteli krajů, těžko se pak odmítají i v případě, že zájem celku nemusí být se zájmem krajů totožný. A co na to ÚVV? Ač nejvyšší orgán mezi sjezdy, dokáže zatím právě jen to, co dokázal v neděli. Výsledky pouze dokumentují míru jednoty a demokratičnosti, které v ČSSD panují.

Je třeba připomenout, že rostoucí počet členů ÚVV si uvědomuje, že nesmí jít o handrkování krajů, neboť projednávané otázky se týkají všech. Úloha a odpovědnost vládní strany je příliš významná, než aby nevítězil rozum tam, kde se musí nutně jednat především o jednotný zájem státu.

Přání uspět ve volbách do Evropského parlamentu vypadá za těchto podmínek až příliš zbožné. Optimismus očekávaný vedením strany od členů ÚVV, po sečtení výsledků hlasování, byl zatím naštěstí jen vítaný, nikoliv povinný. Špatný výsledek ve volbách do Evropského parlamentu by byl pro ČSSD dalším "hřebíčkem". A myslet si, že lépe se povede v podzimních komunálních a senátních volbách? Myslet si to možné je. Možné to však za daného stavu zřejmě není.

Přijaté usnesení ÚVV k právě proběhnuvšímu "eurosummitu" v Bruselu: "V reakci na výsledky bruselského jednání mezivládní konference Evropské unie a v souladu s národními zájmy České republiky vyjadřujeme zájem na pokračujícím prohlubování evropské integrace a na zapojení ČR do hlavního proudu integračního procesu", je jistě odvážnou výzvou, především vůči ODS. Ukáže, jak se s jeho obsahem, přes očekávané brzdící manévry opozice, vedení ČSSD vyrovná.

Nadcházející půlrok do "eurovoleb" lze mít předem ze zahraničněpolitického i vnitropolitického hlediska za rušný a zajímavý. Vždyť "výsledek - ne úsilí - korunuje dílo".

> PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK - PROGNÓZA: 12. 12. 2003 Europoslanci -- a česká eurovize