Článek studenta politologie Davida Januse, který publikujeme na jiném místě dnešního vydání ZDE, je bohužel odstrašujícím příkladem současné české politické diskuse. Co mi na něm vadí? Banalita. Argumentace neobsahuje jedinou originální myšlenku, jediný nový podnět. Ale tak tomu při českých politických diskusích bývá častěji: Očekávejme, že by Miroslav Grebeníček přednesl sérii otřepaných, banálních argumentů, proč je ideologie jeho strany správná, zde přináší David Janus sérii otřepaných, banálních argumentů, proč je ideologie Grebeníčkovy strany špatná. Přitom je otázka, co vlastně byl komunismus ve středovýchodní Evropě a zda může či nemůže mít budoucnost, velmi zajímavá a sporná:

Jedné věci, myslím, britští politikové a politologové docela rozumějí. Britská společnost není příliš ideologická, je velmi pragmatická a praktická (konec konců, jde o národ hokynářů, že?) takže Angličané velmi rychle odvrhávají veškerou ideologickou "nadstavbu", všechny ty bombastické "kecy kolem" a jdou většinou k jádru věci.

Komunismus ve středovýchodní Evropě Britové nikdy nepovažovali za idealistickou ideologii, údajně vedoucí k budoucí utopické, beztřídní společnosti. Od začátku bylo většině z nich jasné, že je komunistická ideologie zástěrkou, skrývající ruskou moc. Kdyby měl Sovětský svaz rovnou přiznat, že mu šlo ve střední Evropě po druhé světové válce jen o vytvoření nárazníkové zóny, aby na Rusko nikdo nemohl přímo zaútočit, že mu šlo prostě o ovládnutí těchto zemí ze strategických důvodů, vypadalo by to přece daleko ošklivěji, než když se oficiálně všude hovořilo o "budování socialismu".

Samozřejmě, mladí českoslovenští idealističtí komunisté ruské ideologii od čtyřicátých let skočili na špek. V šedesátých letech ovšem prozřeli a snažili se komunismus zhumanizovat (o tomto období, o velmi slušné etapě české moderní existence, kupodivu David Janus nepíše). Snažili se pak dokonce přesvědčovat i ruské komunisty, že je jejich humanizační reforma nosná. Až Brežněv je musel po invazi z roku 1968 vyvádět z omylu drsnými slovy, když jim vysvětlil, že o žádnou ideologii ani o marxismus ani o lidi vůbec nejde, že jde prostě jen o to, že "vy jste v naší moci a my si vás už navždycky ponecháme". Martin Dewhirst, rusista na Glasgow University, před časem velmi zajímavě dokázal v jedné své přednášce, že takzvaná "ideologie sovětského reálného socialismu" měla jen velmi málo co společného s marxismem, ale mnoho s tím, jak byla (a je) od středověku řízena ruská společnost.

Není přece vůbec sporu o tom, že režim, který vznikl v Československu od roku 1948, byl československé společnosti vnucen. (To, že se mu zejména v poinvazně ztraumatizované normalizační době sedmdesátých a osmdesátých let československá společnost pozoruhodně přizpůsobila a že rysy této společnosti přežívají v dnešním ČR a na Slovensku dodnes, je jiná věc.) Jde tedy skutečně o to, zda to, co v Československu existovalo přes čtyřicet let, lze vůbec nazývat komunismem. (Mimochodem, v tomto fingovaném rozhovoru s Karlem Marxem, založeném na současném studiu jeho díla, se dočtete, že s principem "diktatury proletariátu" to v marxismu vůbec není tak žhavé, jak se obecně usuzuje.)

Pokud někoho zajímá, zda jsou však principy "reálného socialismu" sovětského vůbec uskutečnitelné, musí studovat společnosti, jimž nebyl komunismus vnucen, ale kde vznikl přirozenou formou. Taková společnost snad ve světě vůbec neexistuje, řeknete.

A to se právě mýlíte. Komunismus sovětského typu existuje už dlouhou řadu let v indickém státě Kerala, kde se marxisté dostali k moci nikoliv ozbrojeným pučem, ani nebyli státu vnuceni zahraniční mocností, ale vyhráli a vyhrávají demokratické volby. Někdy v roce 2000 navštívil Keralu tehdejší americký prezident Bill Clinton - americká televize ABC se rozplývala nad tím, že je v Kerale nejnižší kojenecká úmrtnost, že tam mají ženy největší přístup ke vzdělání a že lidé mají k dispozici pitnou vodu, jaksi ale zapomněla uvést, že ve státě Kerala vládnou marxisté, ZDE ZDE ZDE

Vychvalování komunismu a zase jeho zatracování podle zavedených schemat není k ničemu. Určit si můžeme, zda je komunismus realizovatelný a v jakých společnostech pouze tehdy, budeme-li studovat společnosti, kde ho lidé přijali demokratickým způsobem a dobrovolně. Zajímavým příkladem je, zdá se, právě indická Kerala. Možná by bylo záhodno opustit banální argumenty a protiargumenty a pokusit se zjistit - pokud nás zajímá případná realizovatelnost komunismu - proč marxistický stát přežívá zrovna v Indii, proč a jak tam vznikl a co si o tom myslí tamější lidé.