24. 11. 2003
Nepoučitelné TescoNení to dlouho, kdy v médiích proběhly šokující záběry zaměstnanců ochranky Tesca, kteří surově zbili zákazníky, jež zde (údajně) kradli. Přes nepochopitelnou nelidskost tohoto přístupu jsem ale příliš nepochyboval o provinění zbitých. Až do tohoto víkendu, kdy jsem utrácel své peníze v Tescu Letňany já, s vírou, že právní řád existuje.
On určitě existuje, jen si jej každý vykládá jinak. Po zaplacení se na mě ještě u pokladny sběhli dva členové tamní ochranky a slušně, leč velmi nekompromisně, mě po formálním pozdravu vyzvali k podvolení se osobní prohlídce. |
Zde bych měl dodat, že jsem byl oblečen slušně a nenápadně, s batohem přes rameno, který jsem nesundal ani neotevřel, a dále s (podezřelou?) bundou přes ruku. Přece jen uvnitř není 5 stupňů nad nulou jako je venku. Na otázku po důvodu mi bylo promptně sděleno, že jde o namátkovou kontrolu, které jsem povinen se podrobit(!), tónem, který moc diskusi nepřipouštěl. Naivně jsem namítl, že to není zdůvodnění a pátrám sám další otázkou, zda-li jsem podezřelý z krádeže. Z nevěcné odpovědi nepříliš vzdělaných securities se dovídám, že oni nejsou povinni se se mnou na toto téma bavit a nevyhovím-li jim, zavolají prý policii, jakož i svého šéfa (abych se snad měl komu postěžovat, než strážci zákonnosti dorazí). Rovněž jsem se dozvěděl, že v případě příjezdu policie zaplatím bez ohledu na další šetření pořádkovou pokutu ve výši 1.000.- Kč.(!) Zajímavý výklad právních norem. Nicméně můj je odlišný a jejich žádosti tudíž nevyhovuji. Ostatně jsem k tomu povinen asi stejně tak, jako pánové Důležití (že by tou uniformou?), kdybych je požádal o striptýz. Jdeme tedy z jednoho konce Tesca na druhý, kde jsou východy. Mám doprovod, takže si můžu připadat důležitý. Mám také 25 minut čas, než pojede autobus, takže se těším, že mi to rychleji uplyne. Před východem dostává ochranka další dva spoluhráče a pokus o další kroky vpřed je mi znemožněn s odkazem na § 76 Trestního zákona (správně Trestního řádu). Zkouším tedy materialistický přístup - všichni kolemjdoucí (včetně mých známých) si všimnou bezesporu mě v hloučku bezpečáků. Každého z nich napadne, co všechno jsem nejspíš byl schopen provést (ukrást), že jich je na mě tolik a nikdo z nich již neuvidí, že u sebe ve skutečnosti nic nemám. Otázka tudíž zní: jaké to zadostiučinění dostanu, podrobím-li se žádané prohlídce, která žádnou kradenou věc neodhalí? Omluva prý bude stačit, dostává se mi ještě chamtivější odpovědi, než jaká byla otázka. Hm, nadále odmítám. Už máme za sebou několik záměrně účelově vedených pokusů zlomit můj odpor - nebo se snad argumentem, že se nacházím na (veřejnosti volně přístupném) soukromém pozemku dá omluvit případné bezpráví páchané na osobách nacházejících se na tomto pozemku? Samozřejmě nedá, právo se nemůže podvolit zvůli ani tak velkého subjektu, jakým je Tesco (což v mé situaci poznáte silným psychickým nátlakem a fyzickým obklopením čtyřmi gorilami), a tak dále vytrvávám. Kde je ta policie? Patrně má důležitější věci na práci než řešit svévolné nakládání pracovníku Tesca s osobní svobodou svých zákazníků. Věc pochopitelná, jinak by zde museli mít stálou hlídku dotovanou z našich peněz. Přeci jen by tu však někdo potrestán být měl. Nikdo nemůže svévolně omezovat osobní svobodu druhých, vyhrožovat přivoláním policie a jakousi fiktivní pokutou, jakož i vydírat zákazníky výběrem: ukažte vaše věci nebo uvidíte (viz předchozí poznámky). Rád bych zmínil, že Trestní řád v § 76 odstavci druhém větě první říká: "Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů." A pokračuje dále: "Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu". Jinými slovy: trestným činem by zde byla krádež zboží v hodnotě přesahující částku 5.000.- Kč, "zadržen" jsem sice byl "bezprostředně poté", ale ve skutečnosti "po něčem", co se nestalo, tedy nikoliv v souladu s Trestním řádem. Nemluvě o tom, že nikdo neměl ani "vážný důvod domnívat se, že ke spáchání trestného činu mou osobou skutečně došlo" a vůbec ne o tom, že policejní orgán zde nebyl ani přivolán... A tak zbylo jen poškození mého jména a pověsti v kombinaci s nezákonným omezením mé osobní svobody. Rozuzlení bylo nakonec nečekané: požádal jsem drze všechny přítomné osoby kolem o ukázání peněženky (mám na to totiž stejný nárok jako oni: zeptat se resp. požádat můžu, ale záleží jen na nich, zda-li vyhoví). Překvapivě vyhověli, porovnal jsem rozdíl v objemu bankovek u bezpečáků i jejich nadřízených a dodržel vlastní slovo: poskytl jim svůj batoh, kde nic nenašli. Ted už rychle na ten autobus, mám jen 3 minuty... |