Ten stav není o moc odlišný od poválečné situace v Rakousku, kde bývalý členové NSDAP, příslušníci SS a gestapa nadále setrvávali ve státních službách a odmítali soudit své soukmenovce, a to i přesto, že proti nim svědčily nezvratné důkazy o jejich zločinech. Soudci, kteří posílali za nacismu lidi na smrt, soudili i nadále a byli povyšováni do vysokých funkcí.

Ještě v roce 1972, ve funkci zemského soudního rady, odmítl se bývalý nacistický soudce zabývat stížností židovských obětí, kterou se dovolávali spravedlnosti. Jeho reakcí byl de facto výsměch. Rakousko na rozdíl od Německa (západního) nepodstoupilo denacifikaci, ač právě ono bylo fanaticky antisemitské a kdy 60% dozorců v koncentračních táborech byli Rakušané.

Snad Vám můj exkurz připadne přehnaný a od věci vzdálený. Já však chci touto paralelou chci poukázat na to, že ať chcete či nikoliv, je proces změn odvislý od času a že sebevětší silácká prohlášení a kategorické odmítání, bez osobního ohrožení a nasazení jsou jen salonním cachtáním se ve vlastní ideologické šťávě.

I já považují milost za akt, který by měl být pouze udělován v případech, jenž si zaslouží slitování. Mluvíme však o stavu, který nelze nazvat jinak než ideální. Ten je však nedosažitelný. Nicméně lidská společnost, která se vzdá soucitu (nezaměňovat za velkodušnost) rezignuje na svojí podstatu, lidství. Nemusím snad připomínat, jaké to má následky.

Kritizovat druhé a nedělat nic než remcat, poukazovat na do očí bijící skutečnosti, které bijí každého a soudného, a nesnažit se aspoň pomoc těm, kteří jsou na tom hůř než my a jsou v dosahu naší pomoci, volat po změnách a nepodílet se drobnou prací na jejich realizací, je cosi typické pro Čechy, ať již žiji v Čechách nebo remcají přes hranice.

Nejsem věřící, a pokud vím, nikdo z členů našeho Spolku není "vlezdořiť" nicméně jsem přesvědčen, že jsme-li autentickými svědky zločinné nespravedlnosti a z ní vyvěrajícího utrpení, je naší povinností, selžou-li veškeré právní a legitimní prostředky o nápravu, využít, i přes malou pravděpodobnost kladné reflexe, možnosti požádat o milost, neboť dopustí-li se stát prostřednictvím svých orgánu křivd, měli bychom vždy, a to i cestou milosti, usilovat o jejich zmírnění.

Vaše zásadové postoje by pravděpodobně nepomohly nikomu. Naše "pokora" přinesla nejen úlevu těm, kteří museli podstoupit martyrium justičního spiknutí ale hlavně jejich blízkým.

Bude trvat neskonale dlouho, než se naše společnost zbaví marasmu, který nasákla v době totality. Bude taktéž dlouho trvat, než se stane samozřejmostí, že zastáváme -li pravomocnou funkci, jsem za sebe a svá konání zodpovědní a při pochybení a selhání vyvodíme důsledky, t.j. okamžitě rezignujme.

Kdybyste nás, pane Rotte, doprovázel v soudních síních, ve věznicích a byl účasten naších jednání s příslušnými institucemi, byl byste svědkem naší nepřiposranosti. Nemám zapotřebí se hájit a nemusím ani obhajovat své spolupracovníky ze Spolku Šalamoun. Byl bych jen rád, aby se každý, kdo chce posuzovat činnost a práci druhý, napřed, než začne vynášet svá stanoviska či názory, věděl o čem mluví.

Nevím, kde žijete, a nevím kolik soudních stání jste absolvoval, kolik vězněných jste navštívil, kolika příkoří jste byl svědkem a zda jste aspoň nepatrně, nepatrnému počtu lidí pomohl mírnit a zmírnit jejich utrpení. Vím však, že kdybyste měl naší zkušenost, uvažoval byste jinak.

On od počítače svět vypadá jinak.

Opatrujte se.

S pozdravem John B