Před třemi lety určili vědci konečně přesné datum, kdy skončilo permské období, nejmladší období prvohor, v době před 251 miliony let. Umožnilo to geologům začít srovnávat horniny, které tou dobou vznikly v různých částech světa.

Učinili šokující objev. V Číně, v jižní Africe, v Austrálii, v Grónsku, i v Rusku zaznamenávají horniny téměř identickou sekvenci událostí, která se odehrála relativně rychle. Dokazují, že došlo ke katastrofě, která téměř zlikvidovala život na této planetě. Vyplývá z toho také, že hrozí, že dnešní lidská činnost vyvolá během života některých lidí, dnes žijících na Zemi, stejné okolnosti, za nichž došlo k této katastrofě.

Profesor palaeontologie Michael Benton píše ve své nové knize, When Life nearly Died (Kdy život málem zanikl) že mořské usazeniny z konce permského období zaznamenávají dvě náhlé změny. První z nich je, že červené, zelené či šedé skály, vzniklé v přítomnosti kyslíku, byly náhle nahrazeny černým bahnem, jaké vzniká v nepřítomnosti kyslíku. Zároveň došlo k okamžité změně v poměru izotopů uhlíků v horninách, z čehož vyplývá, že se radikálně změnila koncentrace plynů v atmosféře.

Permské období bylo nesmírně biologicky rozrůzněným obdobím v historii života na této planetě.

Avšak náhle došlo k likvidaci téměř devadesáti procent flóry a fauny na zemském povrchu. Přežili většinou jen mořští živočichové, kteří se dokázali přizpůsobit téměř úplné absenci kyslíku.

Zemi trvalo sto padesát milionů let, než na ní znovu vznikla biodiverzita taková, jaká existovala v permském období.

Je velmi pravděpodobné, že katastrofální změny v životě planety Země tehdy způsobila série obrovských sopečných erupcí na Sibiři. Víme nyní, že k hlavním erupcím došlo před 251 miliony let, přesně v době, kdy život na této planetě téměř skončil.

Ze sopek se uvolnilo množství kysličníku siřičitého a kysličníku uhličitého. Kysličník uličitý vedl k vzniku skleníkového efektu. V důsledku toho došlo k ohřátí světa natolik, že roztál superkoncentrovaný zmrzlý plyn, hydrát metanu, který je uložen ve vrstvách v polárních mořích. Uvolnění metanu do atmosféry vysvětluje náhlý vzrůst koncentrace izotopů uhlíku.

Metan způsobuje skleníkový efekt ještě daleko silněji než kysličník uhličitý. Důsledkem jeho uvolnění z moří byl zrychlující se skleníkový efekt. Oteplení zeměkoule vedlo k vyhynutí rostlin. Hladomor pak usmrtil zvířata.

Podle vědců došlo přitom na Zemi tehdy k oteplení o pouhých šest stupňů Celsia. Podle nejvyšších odhadů OSN má dojít nyní k oteplení zemského povrchu o šest stupňů do roku 2100. Vědecká konference, která se minulý měsíc konala v Berlíně, dospěla k závěru, že je toto hodnocení podceněné, a předpokládá, že do roku 2100 dojde k oteplení zemského povrchu o 7 - 10 stupňů. Vědci ovšem při těchto odhadech neberou v úvahu důsledku částečného roztání hydrátu metanu, který je stále přítomen ve zmrzlé formě ve velkém množství v polárních mořích.

Je tedy možné, že život na této planetě skončí někdy kolem roku 2100, uzavírá autor. Měli bychom se hodně snažit, aby k tomu nedošlo.