Zvolit správnou cestu pro futuro jistě není snadné a dokonce ne vždy je to nutné. Šetřit způsobem, kdy ubereme slabým a průměrným a neschopné manažery či všehoschopné tuneláře ponecháme s jejich miliardovými dluhy bez povšimnutí, svědčí rozhledu žáka základní školy. S takovým by se politika dělat neměla.

Nádhernou ilustrací takového nezodpovědného pokusničení je nová idea poslance Vlastimila Tlustého operující s rovným, permanentně vypláceným sociálním příspěvkem. Nelze ji hodnotit jinak než jako parodii na předvolební představy ČSSD o plošném poskytování přídavků na děti, které ODS tolik kritizovala a kritizuje. Úspora úředníků by byla prakticky jediným přínosem, jinak ale záměr připomíná léčení všech druhů nemocí acylpyirinem, léčbu by ovšem podle předkládané teorie museli podstoupit i zdraví.

Pozoruhodná je i částka s níž se operuje -- oscilující okolo 4000 Kč, shodou okolností tedy zhruba tolik, kolik odvádí zaměstnanec a zaměstnavatel dohromady na důchodové pojištění při příjmu na úrovni průměrné mzdy. Přitom, jak víme, na penze údajně stát nemá, příspěvky nestačí, a to je důchodců asi 2 600 000. V ultraradikální soustavě by mělo být poživatelů státního dobrodiní mnohem více (ročně více jak 10 mld). Navržená reforma "sociálního systému" je tak "kreativní," že neinvenční a sucharské škrty ČSSD náhle získávají sympatie.

Do celého diletantského rámce dobře zapadají i východiska, dokumentující chatrný argumentační základ. Autor operuje s pojmy sociální dávky a sociální příspěvek. Obávám se však, že za sociální dávky považuje pouze dávky poskytované (případně) podle zákona číslo 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře. Možná má představu, že pod sociální příspěvek by podřadil všech 9 typů dávek, které mohou být, za splnění stanovených podmínek, podle tohoto právního předpisu poskytovány. To ale není úplně jasné.

Úplně sjednocená není ovšem ani mezi experty interpretace pojmu sociální dávka, osobně jsem však každopádně přesvědčen, že sem patří i důchody, nemocenské, ostatní dávky nemocenského pojištění a řada dalších. Nepředpokládám, že ty by měly být nahrazeny zmíněným sociálním příspěvkem.

Tak jako tak je filozofie sociálně (tj. společensky) zvrácená, protože sociálně potřební by vlastně byli trestáni za to, že se dostali do nepříznivé životní situace. Ti, kdož se nacházejí v relativní pohodě, by bezdůvodně profitovali. Představa, že takto získané prostředky by investovali do svého stáří, je, mírně řečeno, bláhová. A sankcionovat (případně ještě navíc) slušné lidi za event. zneužívání systému bezskrupulózními je rovněž zrůdná úvaha, svědčící pohodlnosti - neschopnosti systém racionálně řídit a monitorovat.

Takovými "podružnostmi," jakými je např. platná právní úprava a interakce jejích jednotlivých prvků, se ale politici zpravidla nezabývají. Bez vzrušení přecházejí okolnost, že současné systémy ve své době motivovaly občany k určitému chování. Pokusy zlikvidovat takové pobídky a impulsy bezohledně ze dne na den, vypovídají, když o ničem jiném, tak o jisté vadě charakteru autorů takových snah. To již ale zdaleka není jen o konceptu Vlastimila Tlustého, to je o standardním pohrdavém vnímání voličů mnoha politiky. To pohrdání pramení i z faktu, že ti "hlupáci" volili právě "je." (O sobě totiž v podstatě nemají valné mínění.)

Na marasmu diletantských myšlenek a koncepcí participují samozřejmě i "příživníci z povolání." O důkladném přístupu k látce ze strany některých "mediálních expertů" lze často s úspěchem pochybovat, aniž by k tomu vůbec měli předpoklady. Přívlastek mediální je plně na místě, mám na mysli ty "odborníky," kteří jsou ochotni na televizní obrazovce a rozhlasových vlnách poskytnout vysvětlení kdykoli a k čemukoli.

Chci se však v závěru ještě jednou vrátit k nápadu pana Tlustého, protože bych mu nerad křivdil. Dovedu si totiž představit i scénář, kdy si umí spočítat dopady případného uvedení v neděli zveřejněné koncepce v život. Pak je ale třeba tuto prezentaci chápat jako pokusně vypuštěný balónek, jako test reakcí veřejnosti, jako reklamní trik strany. Vyberte si. Povaha takových pokusů je ovšem tak jako tak inkorektní.