Poprvé od začátků západoevropské integrace se vize sjednocené Evropy stává skutečností. Pokud se potvrdí dlouhodobé trendy, vstoupí tímto víkendem Česká republika symbolicky do klubu, z něhož se na nás ještě nedávno dívali s trochou odstupu. Netřeba si zastírat, že vývoj Evropské unie po Maastrichtu, směřovaný silně na finanční efekty společné měny, dostává konečně -- a stávající jednání v Konventu je toho dokladem -- i silný rozměr politický. Je dobrá změna. Jednostranná fixace na ekonomické ukazatele je ale pochopitelná, poněvadž po stránce hospodářského blahobytu je Česká republika stále pod úrovní většiny zemí Evropské unie. Rozhodnutí, které Evropa učinila, nám přinese dlouhodobé finanční prostředky ze společného rozpočtu, Evropě jako takové ale nabízí již dnes globálně velký ekonomický přínos. Měli bychom vědět, že Evropa nás potřebuje!

Expanze a vyšší zisky

Import ze zemí střední a východní Evropy se od roku 1989 více než ztrojnásobil, export se dokonce zčtyřnásobil. S očekávanou liberalizací obchodu není tento potenciál ani zdaleka vyčerpán, dá se tedy očekávat, že obchodní zisky Evropské unie jako celku budou i nadále narůstat. Přizpůsobení právních norem, předpisů, řídících systémů a infrastruktury, podporuje tuto dynamiku. Pro Českou republiku to bude znamenat urychlení hospodářského růstu, pro většinu západoevropských podniků rovněž zlepšení vyhlídek na další expanzi na Východ.

Převody finančních prostředků pro budoucí země budou ovšem zpočátku pro společný rozpočet zátěží. Dlouhodobě ale nový trh nabízí mnohé přednosti: transfer technologií, know-how, tedy i vyšší zisky. Větší trh, který nutí domácí ekonomiku ke stálé kontrole nákladů a cen stupňuje sociální úroveň -- díky nízkým cenám a rozsáhlejší nabídce. Nízké mzdové náklady a kvalifikované pracovní síly ve středním a východní Evropě nabízejí silný podnět k převodu náročných produkcí. Odbory se na Západě nemusí bát přílivu levných sil: začlenění levnějších středisek naopak západoevropská místa stabilizuje.

Členské státy Evropské unie mohou z rozšíření profitovat různě. Je jasné, že největší výhody, díky silným kontaktům a geografické poloze, bude mít Německo. Ale i země jako Španělsko, Portugalsko či Irsko, pokud toho využijí, mají velkou šanci se na trzích uplatnit. Je to ale šance i pro české podniky, zbavené zátěže starých managementů, k rychlému růstu.

Rozmanitost zájmů a pohledů

Integrace více než sta milionů lidí se nedá s dřívějšími etapami rozšiřování vůbec srovnávat. V tomto ohledu jde o dosud největší revoluci v moderních dějinách Evropy. Před půl stoletím stály země střední Evropy na druhé straně železné opony. Uspořádání, které bylo výsledkem studené války zanechalo v těchto zemích mnoho dosud nevyřešených problémů: sociálních, sociálně-ekonomických, ale i ve způsobu myšlení. Zvýšení počtu obyvatelstva o přibližně 28 procent rozšiřuje i rozmanitost zájmů a pohledů na budoucnost Evropy.

Znám z vlastní zkušenosti, jak je někdy těžké nabídnout v České republice jiný pohled na realitu institucí, politické kultury a morálky. Nedávno jsem na diskusi, kterou jsme organizovali v kině Ořechovka, s údivem hleděl na senátora Martina Mejstříka, kterého si jinak hluboce vážím: působil dojmem, že si nevěří, byl usmýkán kuloárovými intrikami v Senátu, budil dojem, že má chuť se na všechno vykašlat. Ale Martin, stejně jako další nastupující generace, bude přebírat zemi, o níž se mu v 80. letech ani nesnilo. Jenom to bude stát osobní úsilí, nasazení -- a především: víru. Vím, že s tím bude Martin zápasit, ale žádné vítězství není snadné.

Nebude to snadné ani po vstupu. V přepočtu k rovnosti kupní síly dosáhl hrubý domácí produkt v deseti kandidátských zemích v průměru na jednoho obyvatele pouze jedné třetiny průměry Evropské unie. Česká republika společně se Slovinskem je na tom lépe (59, respektive 57 procent průměru): máme příležitost dotáhnout zpoždění v roce 2015. To ale pouze v případě, že průměrné tempo růstu by bylo o 4,5 procent vyšší, než má Evropská unie. Rizika silného poklesu produkce (dotkne se zvláště odvětví potravinářského, ocelářského, důlního průmyslu, ale i metalurgie a průmyslu textilního) tu existují, při neuvážených krocích to bude znamenat vysoký nárůst nezaměstnanosti.

Jádrem problému nastávajícího rozšíření bude reforma agrární politiky. Evropská unie bude muset vynaložit obrovské prostředky k modernizaci východevropského zemědělství, přeškolení propuštěných lidí a vyškolení milionů nových pracovních příležitostí. Závažný problém je pro tyto země ve slabé produktivitě a v nízkých cenách. Například ceny mléka jsou v České republice poloviční ve srovnání s Evropskou unií: tady je velká šance, ale i past pro naše zemědělce. Mají tím sice vysokou šanci dosáhnout rychlého úspěchu, ale zároveň přivést západoevropské zemědělce do nesnází. Reforma je nezbytná pro obě strany: systém reformy musí být sladěn s požadavky Organizace světového obchodu -- a v zájmu liberalizace zásadně zrušit subvence. Trik Evropské komise dnes spočívá v návrhu snížit garantované ceny a odstranit subvence. Místo toho chtějí praktikovat formy výpomoci, nezávislé na výrobě. Střety zájmů jsou zatím vysoké.

Neměli bychom ale zapomínat, že komplexnost výpočtů provází další, ne zcela měřitelné kvality v oblastech společné politiky, bezpečnosti a kultury.

Český zájem, který vychází z dějin tohoto teritoria, je prostý: naplnit odkaz předků, kterým záleželo na rozkvětu a bohatství země. Pro budoucnost ale potřebujeme také společnou vizi. Evropa, v níž máme své místo, je nyní více než ekonomickým společenstvím. Evropa potřebuje růst, aby dokázala konkurovat v globálním měřítku. Náš národ prokázal již mnohokrát, že má aspirace i sílu se na ambiciózní vizi podílet. Evropa je velká výzva: věřím, že jí dostojíme!

Autor je předseda Cesty změny.