A zdaleka nejen to. Po dovršení operace Pouštní bouře v r. 1991 vznikl režim nenávidící USA a jejich spojence,který ted z pochopitelných důvodů dělá všechno proto, aby se dostal k ZHN a který velmi pravděpodobně podporuje mezinárodní terorismus - v tom mají USA a GB zřejmě pravdu.

A tak je vinou nezodpovědného zahraničně-politického inženýrství USA ted Irák obrovským problémem možná stejného kalibru jako karibská krize za vlady J.F.Kennedyho.

Za této situace by mělo mezinárodní spojenectví (tj. nejen USA a GB) jednat. Jenže jeho akceschopnost je paralyzována náladami v muslimských zemích, které zřejmě velmi dobře znají čachry (je to ošklivé, ale bohužel přilehavé slovo), které přivedly Husajna k moci a kterým ani není neznám fakt, že spousta zemí se svého času podílela na vyzbrojování Iráku. Všechny ozbrojené akce, které by byly podniknuty proti Iráku by příliš páchly ropou, způsobily by masakr mezi civilisty a vyvolaly tak obrovskou nenávist a nechuť vůči celé západní civilizaci a to možná nejen v muslimských zemích.

K čemu by to vedlo, je snad jasné. Terorismus nebývalých rozměrů by pak postihnul hlavně evropské země, které nepodnikají tak masívní protiteroristická opatření jako USA (tam se dokonce chystají kvůli protiteroristickým opatřením omezit i občanské svobody) a GB. Mám obavy, že terčem útoků všehoschopných fanatiků by se stali i noví členové NATO, kteři se ted netají s podporou válečné konfrontace s Irákem.

Co tedy dělat ? Kromě dosavadních nenásilných odzbrojovacích pokusů asi nic a čekat, až celý problém sám od sebe "vyhnije". Husajn je údajně těžce nemocný, a tak nám nezbývá, než si přát, aby co nejdřív umřel (i když je to z hlediska křestanství hřích) a doufat, že nově vzniknuvší režim bude přijatelnější.

A vzít si hlavně z celé této kauzy konečně poučení a příště upustit od pochybných politických a vyzbrojovacích dobrodružství, sledujících jen krátkodobé úzce vyhraněné zájmy ! Obávám se však, že právě toho schopni asi nejsme.