Soudě podle "seznamu nejlepších filmů" kritiků v časopise Sight and Sound, nic od druhého dílu filmu Kmotr z roku 1974 nestojí za to, aby se to na seznamu nejlepších filmů octlo. Dokonce i režiséři nejdou dál než k filmu Raging Bull z roku 1980. Že by skutečně žádný film, který vznikl za posledních 22 let, nestál za zařazení do seznamu, ptá se autor a dodává: Tak tomu opravdu nevěřím.

Teď asi očekáváte, jakou nabídnu realistickou alternativu, pokračuje. To nemohu. Demokratická podstata kinematografie mi v tom zabraňuje. To, že existuje video a DVD, znamená, že většina z nás má přístup k svým oblíbeným filmům, kdykoliv se nám zachce. Nemusíme chodit na filmovou školu ani do filmového klubu, aby nám tam napovídali, co si máme myslet. Moderním způsobem je nechat film, aby dělal u diváka to, co má dělat - způsobit, aby divák cítil, film má u diváka vyvolávat emocionální, niternou reakci.

Problém s takovýmito oficiálními seznamy nejlepších filmů spočívá v tom, že nám vnucují akademickou interpretaci kinematografie. V Británii trvalo dlouho, než se začal film seriózně studovat, a tak britští režiséři a kritikové většinou reagují na vliv kánonu filmů, kteerý byl vytvořen ve třicátých a ve čtyřicátých letech. Režiséry z osmdesátých let - Scotty, Adriana Lyna a Alana Parkera - to tak otrávilo, že odešli do Ameriky.

Seznamy nejlepších filmů, které publikuje Sight and Sound, jsou nudné, a nejnudnější je seznam kritiků, protože právě kritici uvažují o filmech příliš vážně a nejsou schopni registrovat, že film má schopnost fungovat na různých úrovních a prostřednictvím různých rejstříků. Občerstvující rebelie pochází od Joela Davida, který napsal: "Jsou americké pornografické filmy lepší než Občan Kane? Pár jich skutečně lepších je. Už tak před dvaceti lety se mi Kane zdál tyoickým výběrem bědujícího bělocha."

Seznamy nejlepších filmů jsou, skutečně sestavovány bědujícími bělošskými muži, kteří jimi chtějí naznačit, že v minulosti bylo všechno lepší. Je fakt, že většina filmů z Hollywoodu, z Francie, z Británie a z Asie, které můžeme v Británii shlédnout v kinech, je slabá. Ale koncem roku, kdy kritikové publikují svých nejlepších 10 filmů za rok, v tom najdete filmy, které by patřily na každý seznam nejlepších filmů na světě.