Toto byly původní tři scénáře:

• "Americký" model (dominovaly by mu Spojené státy, závisel by na liberalizovaných trzích, na ekonomickém růstu, na agresivním rozvoji vědy a techniky, na šíření amerických výrobků, služeb a komerčních hodnot)
• Model "sdílených hodnot" (v podstatě sociálnědemokratický, pod tlakem od amerického přístupu ke globálnímu rozvoji trhů, model politiky a hospodářského rozvoje, který zdůrazňuje sociální kapitál, toleranci, multikulturalismus, konsensus a omezování sociální a hospodářské nerovnosti)
• Model založený na "přirozeném pořádku" - o nějž usilují Zelení, fundamentalisté, lokalisté a komunitáři pravicového i levicového založení, také neofašisté. Sem patří i protesty proti nejnovější vlně osvícenství a průmyslové revoluce, tedy proti globalizaci a proti integraci EU. Do této třetí skupiny patří protesty od místních a národních zájmů proti homogenizujícím kapitalistickým silám, působícím seshora, které určují hodnoty, tempo, prostředí a organizaci moderních společností. Spojuje je neosvícenský názor, že existují určité přirozené hranice a imperativy, které věda, pokrok a světský racionální humanismus nesmějí ignorovat. Některé tyto hodnoty jsou ekologické, jiné - na pravici - sociální a kulturní, někdy dokonce i rasové.

Po pádu komunismu se svět otevřel silné vlně univerzalizujícího industrialismu ze Západu. Ukázalo to znovu, že v osvícenském postoji ke skutečnosti existují podstatné rozpory. Jde o napětí, které probíhá celými společnostmi, kulturami, politickými stranami, i mezi jednotlivci.

Je to celá řada klíčových protikladů:

Mezi ideálem globálních lidských práv a demokracie a likvidací místních komunit pod vlivem homogenizující národní a kosmopolitní kultury; mezi prospěchem vědeckotechnické revoluce (dlouhověkost, lepší zdraví, lepší mobilita) a kulturními, sociálními a ekologickými škodami; mezi tempem komerčního života a tempem společenštějších komunit, mezi odmítáním tradice a vazbou na tradiční způsob života, mezi prospěchem plynoucím ze sekularizace a rozkladem náboženské kultury na Západě, atd.

Toto napětí existovalo už od osvícenství a romantismu, ale během studené války se většinou neprojevovalo. Vznik silného ekologického hnutí vedl k tomu, že se tyto rozpory nyní objevily v novém světle.

Ekologismus se dělí na zelené "modernizátory", kteří jsou vstřícní vůči filozofii osvícenství, a na "hlubší" Zelené, jejichž lokalismus, spiritualita a protikapitalistický postoj je vede k podpoře extremní levice anebo pravice.

V současnosti probíhá ve světě spor mezi "americkým" pojetím budoucnosti a evropským pojetím "sdílených hodnot". Tento boj komplikují na okrajích bojůvky, zastávající postavení "přirozeného řádu" - "hlubocí" Zelení, Le Pen, al Qaeda, Adbusters.

Už neplatí "levice" a "pravice"

Na celý komplex těchto otázek vzniká nová perspektiva: Hlavní spor v jednadvacátém století probíhá mezi kosmopolity a komunalisty, zastánci místních zájmů. Pro pravici a levici je to matoucí a znepokojující situace.

Proosvícenští kosmopolité se dělí na neoliberály a sociální demokraty/ekology; spektrum "přirozeného pořádku" na neofašisty, náboženské fundamentalisty, komunitářské demokraty a různé radikální ekology.

Zaujmete-li tedy proosvícenský kosmopolitní postoj, můžete se dostat do spojenectví s lidmi, které nechcete podporovat (například neoliberální zastánce volného obchodu, či mezinárodní koncerny, šířící geneticky modifikované potraviny). Jak ekologický aktivista protestující proti globalizaci máte nyní stejné názory jako Le Pen.

Nyní se už široce přijímá, že je nutno podniknout vážnější pokus učinit globalizaci lidštější, ekologicky odpovědnější a méně destruktivní vůči místním komunitám a jejich totožnosti. To je, zjevně, nejzávažnějším úkolem dnešní doby.

Politický univerzalismus a hospodářský pokrok produkují jednak mnohé výhody, ale také dochází k homogenizaci kultur. Jak bude Evropská unie schopna svým kosmopolitním projektem zajistit další existenci totožnosti místních komunit?

Je zjevné, že globalizující elity se těmito otázkami vůbec nezabývají. Evropská komise, G8, Světová organizace pro obchod a NAFTA poskytují množství munice těm nejhorším i nejlepším názorům, prosazujícím "přirozený pořádek" - a to je nutno nyní brát velmi vážně. Je potřeba vypracovat přesvědčivé argumenty pro "opatrný univerzalismus" a pro způsoby, jak spojit osvícenské hodnoty s žádoucí rozrůzněností místních kultur. Tento úkol byl silně zanedbán, protože mnoho údajně pokrokových myslitelů v poslední době propadlo "postmoderním" útokům na osvícenství a oslavám kulturního relativismu.

Zůstanou stoupenci "přirozeného řádu" jen na okraji politiky?

Co bude po rozpadu EU?

Jedním scénářem pro rok 2020, který nikdo dosud nebere vážně, je rozklad dnešní Evropské unie a vznik pravicově nacionalistické aliance států. Přesto by k tomu mohlo dojít, kdyby došlo k tomuto vývoji událostí:

• další islámský terorismus na Západě (velmi pravděpodobné)
• další vlna ilegálního přistěhovalectví z méně stabilního Blízkého východu (velmi pravděpodobné)
• další konflikty ve městech zemí EU, které mají velký počet islámských či černošských obyvatel (pravděpodobné)
• alespoň jedna velká hospodářská krize (možné) a vážný tlak na euro (možné)
• závažné problémy s nezaměstnaností a s nevhodnými úrokovými mírami v regionech EU; úrokové míry nyní centrálně totiž určuje ústřední banka EU (pravděpodobné)
• posílení extremní pravice a její vliv na mainstreamovou pravicovou politiku (možné)

Nynější komerční globalizace, kterou teď prožíváme, je nejnovější vlnou modernizace a pravděpodobně má dosud největší destabilizační potenciál v historii. Neměli bychom být překvapeni, že vzniklo tolik nových "protestních" hnutí, požadujících "přirozený pořádek", spíš bychom se měli divit, že jim to trvalo tak dlouho, než se po ukončení studené války a po vzniku celosvětové ofenzívy triumfalistického kapitalismu začaly projevovat.