Když jsem se minulý týden vrátil z Prahy do Glasgowa, s překvapením jsem zjistil, že se v Británii chystají mimořádné svátky. Královna Alžběta měla oslavovat padesáté výročí své "vlády", a tak byly Britům na začátek června určeny hned dvě mimořádné "bank holidays". Včera v pondělí 3. 6. a dnes v úterý 4.6. je v Británii volno. Zároveň se všechny čtyři dny (sobota až úterý) staly příležitostí pro nejrůznější zábavné akce po celé zemi. V pondělí večer byly například postupně po celé Británii zapalovány na kopcích vatry - od severního Skotska až po jižní Anglii.

Měl jsem z těch oslav královny určité obavy: mohlo se stát, že Britové propadnou nacionalistické hysterii, jako v září 1997, po náhlém úmrtí princezny Diany. (To tehdá snad ale ani nebyl nacionalismus, byly to jakési podivné, instinktivní vášně prostých lidí, které - jak na to poukazovali konsternovaní pozorovatelé - jaksi potřebovali Dianu zbožnit, postavit ji do role bohyně.)

Jsem možná zmanipulován propagandou britských sdělovacích prostředků, avšak mé obavy z nacionalistických orgií se rozplynuly. Byl jsem příjemně překvapen, jak neformální a přátelské ty celostátní oslavy nakonec jsou. Lidi prostě využili příležitostí relaxovat na slunci, v přírodě a v zahradních restauracích.

Asi jsem pod vlivem celodenního poslechu sdělovacích prostředků skutečně změkl. Když jsem večer dorazil domů, chtěl jsem v 19.30 pro zajímavost na chvíli pustit v televizi přímý přenos rockového koncertu od Buckinghamského paláce. Mé dcery (12 a 16) na mě pohlédly s naprostým znechucením: "Ty ses dal na monarchismus? Neříkej, že se budeš dívat na ten KRÁLOVNIN koncert?!?"

Ujel jsem v pondělí odpoledne asi 80 km na kole podél pozoruhodného památníku počínající průmyslové revoluce. Je jím Clyde and Forth Canal - průplav spojující města Glasgow a Edinburgh a jejich řeky. Byla to první významná tepna pro přepravu průmyslového zboží a materiálu, vybudovaná v druhé polovině osmnáctého století - asi padesát let před příchodem železnice. Klobouk dolů před inženýrskou prací této stavby - průplav je šikovně veden po úpatí kopců na jediné rovině tak, že přes celé centrální Skotsko, na vzdálenost asi 40 kilometrů nebylo zapotřebí ani jediné propustě. Těch je samozřejmě velké množství na obou koncích průplavu, kde se krajina svažuje směrem k moři. Nedávno byl průplav nově zrestaurován a nyní po něm jezdí motorové čluny s výletníky. Podél průplavu vede cyklotrasa.

Červnová krajina byla sváteční - přemíra intenzivní zeleně, s popraškem bílé a žluté, do toho šmouha modré vody v průplavu, lekníny, labutě, zajíci v křoví, norci. Slunce, bílé mraky na modré obloze, tu a tam proplula sem a tam červená, bílá či modrá loď. Příhodně na březích průplavu umístěné pivnice byly plné lidí. Před hospodou barevný řetízkový kolotoč, gumový skákací hrad pro děti. Pohoda.

Poslouchal jsem cestou nejrůznější rozhlasové stanice. Poněkud jsem se zhrozil, když na Classic FM oznámili, že na počest svátků budou hrát postupně celé dva dny top one hundred skladeb britských skladatelů. Čekal jsem jen to nejhorší, ale ukázalo se, že mezi nejrůznějšími Waltony a Elgary bylo množství hudby od Henryho Purcella, Georga Friedricha Handela (ano, toho Němce!), Bejnamina Brittena a Sira Michaela Tippetta - takže to byl nakonec velmi dobrý koncert.

Královna Alžběta mistrovsky zvládla svoje PR. V posledních letech nebyla britská královská rodina zrovna populární: hodně veřejného hněvu na sebe soustředila v důsledku své arogance, škrobenosti, nepřístupnosti a necitelnosti královská rodina právě v době úmrtí princezny Diany, na kterou mnozí pohlíželi jako na oběť královského establishmentu. Zdá se však, že se Alžběta poučila. Charakteristickým rysem nynějších oslav byla liberálnost a uvolněnost. Poprvé v historii vpustila Alžběta do zahrad svého londýnského Buckinghamského paláce dvakrát 12 000 lidí - v sobotu na koncert klasické, v pondělí večer pak rockové hudby. Lidi tuto neformálnost uvítali.

Ne že by všechno proběhlo úplně hladce. V rozhlasové diskusi na BBC Radio Scotland po poledni hřímal jakýsi posluchač, kritik britského establishmentu: "Je obscénní, že se ve Skotsku podle statistik rodi 41 procent dětí do nejhlubší chudoby. Jak můžete při vědomí takového skandálu oslavovat královnu!" Komerční televize Channel Four vysílala v neděli ve 20 hodin padesátiminutovou parodii - údajný "dokumentární film" ze života královské rodiny, jejíž veškeré členy zosobňoval známý, nadaný imitátor Rory Bremner. (V upoutávce na pořad při "neformálním" natáčení "dokumentárního" pořadu královna si mimo jiné omylem sedne mimo židli.) V "důvěrném" televizním rozhovoru "přiznává" pak v pořadu "královna" (představovaná Bremnerem): "No tak, my jsme to neměli v této zemi zrovna lehké. Ale situace se začala měnit. Hodně pomohlo, když maminka (tj. královna matka) nedávno natáhla bačkory. Timing is everything. (Nejdůležitější je věci správně načasovat.)"

Při nedávném úmrtí královny matky se vyjadřovaly mnohé britské sdělovací prostředky, včetně BBC, značně jízlivě: že už prý nikoho v Británii královská rodina nezajímá. Lidi svými sympatiemi pro královskou rodinu pak média překvapili a vlastně zostudili. O tomto víkendu se BBC mohla přetrhnout, ve snaze informovat snad o všem, co se při oslavách šustne. Ale důraz byl přece jen na to, jak si počínají a co dělají obyčejní lidé.

Myslím, že Karlu Čapkovi by se tato dnešní tolerantní, slunečná, uvolněná, oslavující Británie (je to jenom zdání, na začátku příjemného měsíce června?) docela líbila.