3. 6. 2002
Británie: Jak se mění regulace médiíNejvětší revoluci v oblasti sdělovacích prostředků od doby, kdy vznikla v padesátých letech komerční televize, má přinést nový návrh "komunikačního zákona" britské vlády. Nový návrh zákona mnozí považují za sporný. Pohledem na desítky digitálních kanálů, na nichž se nevysílá nic zajímavého, dochází v Británii televizní divák neochotně k závěru, že televizní vysílání rychle degeneruje - dojem nezachrání ani stále přežívajících několik vynikajících dokumentárních, publicistických a zpravodajských pořadů na - původně terestrických - veřejnoprávních i komerčních stanicích. Tessa Jowellová, britská ministryně kultury a sdělovacích prostředků považuje nový zákon za významnou liberalizaci zastaralého, prý příliš silně regulovaného mediálního průmyslu. Jeden významný mediální odborník nový zákon charakterizoval jako "zřejmě nejničivější ránu britské televizi za celých posledních padesát let".
Nejvýznamnější a nejspornější součástí nového zákona je návrh otevřít britský mediální trh tak, aby na něj mohly vstoupit velké americké společnosti jako Time Warner či Disney a zakoupit si podíly v britských televizních stanicích. Včera v poledne vysílal pořad BBC Radio Four "Svět tento víkend" na toto téma rozhovor s Patricií Hodgsonovou, předsedkyní britské Rady pro komerční televizní vysílání, Independent Television Commission. Úvodem rozhovoru se Hodgsonové otázal moderátor, zda nový "komunikační zákon" neznamená volnotržní uvolnění veškeré regulace, na němž televizní diváci drasticky prodělají. |
Hodgson: V současnosti smějí do britských médií investovat všichni evropští mediální magnáti. Vláda dospěla - a myslím, že je to rozumné - k závěru, že anglosaský globální komunikační trh, to je oblast, kde se odehrává všechno, co je důležité. Proto vítáme investice od amerických firem, stejně jako od evropských firem. Faktem je, že skutečně velké peníze, které podporují v poslední době rozvoj komunikačního průmyslu, celý náš trh digitálních satelitů, celý kabelový trh, to jsou všechno americké investice. Byli bychom šílenci, kdybychom se chtěli od tohoto nejdynamičtějšího trhu izolovat. Moderátor: No, dynamický ten trh možná je, ale není britský. Představte si situaci, kdy Disney převezme britskou komerční televizi, Murdoch převezme Channel 5 - jak pak budete ochraňovat to, co David Liddiment z ITV charakterizuje jako "britskou tradici televizních pořadů". Jak zabráníte tomu, aby se vysílalo jen množství podřadného amerického materiálu? Hodgson: Musíte do zákona začlenit velmi přísné požadavky, které poskytnou novému Úřadu pro komunikace, Ofcom, pravomoci, v jejichž rámci bude ten úřad moci požadovat přesné kvóty původních pořadů, vyrobených v Británii pro britské publikum, zdejší investice do britského tvůrčího průmyslu. Nový zákon obsahuje dvě velmi důležité nové pravomoci. Zaprvé, je tam konkrétní požadavek, že komerční televize musí adekvátně financovat zpravodajství. Je to investiční záruka ohledně britského televizního zpravodajství. Ofcom bude také mít pravomoci určovat, kolik pořadů bude muset být vyrobeno mimo Londýn, v regionech. To je podpora pro televizní průmysl po celé Británii. Je to záruka proti tendenci, v jejímž rámci by se všechno stalo jen zbožím. Moderátor: Avšak Ofcom má být mírnější úřad než je dosavadní Independent Television Commission. To je znepokojující. Hodgson: Regulace z osmdesátých let, kdy byrokrati rozhodovali, že se má vysílat tolik a tolik hodin určitého druhu programů v určitou dobu, nemůže fungovat na opravdu otevřeném trhu, kde musejí televizní okruhy vysílat pořady tak, aby konkurovaly soupeřům. Jestliže tato regulace už nefunguje a přesto chceme, aby se vyráběly všechny ty dobré pořady, v něž všichni věříme, vynikající dramata, kontroverzní dokumentární filmy, musíte najít novou cestu kupředu. Jsme přesvědčeni, že cesta kupředu musí být jednoduchá, má-li být srozumitelná a efektivní. A ta strategie je založena na investicích do původních britských televizních pořadů, na informacích, které musejí být k dispozici správním radám jednotlivých televizních společností, jak se jim daří pracovat, a pak je nutno požádat ty televizní stanice, aby se přímo odpovídaly svým divákům. Představa, že nějaká chůva - televizní rada se bude každý rok vyslovovat k tomu, jak dobře si televizní stanice počínaly, se jaksi pro jednadvacáté století nehodí. Televizní společnosti by se přece měly zodpovídat přímo divákům. A diváci to budou schopni posoudit, a to nejen rétoriku televizních společností, ale i skutečné informace, které bude zveřejňovat úřad Ofcom. Moderátor: Vy jste se ovšem už v ITC stali terčem kritiky, že se chováte příliš bojácně a neodvážili jste se ani kritizovat Channel 5, když začal vysílat. Existuje pocit, že pokud vám jde o kvalitu, měli byste se intenzivněji zabývat kvalitou pořadů, což neděláte, jde o komerci, a důsledkem toho je, že se lidi přestávají dívat na televizi, sledovanost televizních stanic klesá, protože jsou lidé nespokojeni s rostoucí nekvalitou. Avšak přece je vaším úkolem v ITC zajistit, aby komerční televizní společnosti nevysílaly jen pořady, založené na nejnižším společném jmenovateli. Vaším úkolem je přimět ty televizní společnosti ke kvalitě. A v tom jste selhali. Hodgson: Regulační rady nemohou zajistit, aby televizní stanice plnily své povinnosti tím, že jim budou nařizovat přesně, co mají vysílat. Stanici Channel 5 praštila ITC přes prsty - Moderátor: - velmi jemně - Hodgson: A oni podstatně změnili své programové schéma. A mohli jste si povšimnout, že je to jediná komerční stanice, která nyní vysílá kulturní pořady v nejsledovanějším vysílacím čase. Možná nevíte, že jsme jim nedovolili odsunout své zpravodajství mimo nejsledovanější vysílací čas. A tak oni vytvořili nový zpravodajský pořad v 17.30 a zprávy v 18 posunuli na 19 a sledovanost jejich zpráv se zčtyřnásobila. To byl obrovský úspěch pro veřejnou službu a nedosáhli jsme toho, že bychom se s nimi hádali na veřejnosti. |