Dnešní radikálové projevují - jménem "rozrůzněnosti" a "odlišnosti" zklamání nad vším, co je "západní" - většina z nich tím míní modernismus a myšlenky osvícenství. Modernistický projekt úsilí o racionální vědecké porozumění přirozenému a sociálnímu světu je dnes všeobecně považován za nebezpečnou, dokonce utlačitelskou fantazii. Ovládnutí přírody a racionální organizace společnosti - to, co se kdysi považovalo za základ lidského osvobození - se nyní považují za zdroj lidského zotročení.

Univerzalismus osvícenství, argumentují takoví kritikové, je rasistický protože usiluje o to vnutit euroamerické myšlenky racionality a objektivnosti jiným národům. Neevropský svět to prý umlčuje.

Nejen pro radikály, ale i pro mnoho mainstreamových liberálů končí cesta, která začala v osvícenství, nakonec v divošství, v genocidě. Sociolog Zygmunt Bauman napsal: "Všechny rysy holocaustu byly normální - plně v souladu s naší civilizací, jejími prioritami, její imanentní vizí světa."

Víra, že modernismus je základem všeho zla, je nyní tak rozšířená, že jen pravicoví reakcionáři jako italský premiér Silvio Berlusconi, bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová či holandský politik Pim Foruyn hájí otevřeně nadřazenost "vzdělání a zásadních objevů západní civilizace".

Proč jsou ale západní liberálové a radikálové tak zklamáni moderní civilizací, že někteří z nich dokonce přivítali útok na Světové obchodní centrum jako "protiimperialistický čin"?

C.L.R. James uznával, že veškerá pokroková politika je zakořeněna v "západních tradicích", v myšlenkách rozumu, pokroku, humanismu a univerzalismu, které byly produktem osvícenství. Vědecká metoda, demokratická politika, pojem univerzálních hodnot - to jsou zjevně lepší pojmy než ty, které existovaly předtím, nebo než ty, které existují v jiných politických a kulturních tradicích. Nikoliv proto, že jsou Evropané "lepší lidi", ale proto, že z renesance, z osvícenství a z vědeckotechnické revoluce vznikly kvalitnější myšlenky.

Nelze zapomínat, že islámská vzdělanost byla významným zdrojem pro renesanci i pro rozvoj věd. To, čemu říkáme, "západní myšlenky", jsou ve skutečnosti univerzální myšlenky, které vytvářejí prostor pro větší rozkvět lidského ducha. I radikálové v třetím světě vždy usilovali o realizaci ideálů, které vznikly z osvícenství.

Ano, západní liberálové byli často šokováni, když zjistili, do jaké míry přijala protikoloniální hnutí "západní" myšlenky, které oni považovali za nedokonalé. Osvícenské pojmy univerzalismu a sociálního pokroku, poznamenal francouzský antropolog Claude Levi-Strauss, nalezly "neočekávanou podporu u národů, které nechtějí nic jiného než podílet se na úspěších industrializace; nalezly podporu u národů, které se považují jen za dočasně zaostalé, nikoliv za trvale odlišné."

Dnes ale převládá naopak představa, že různé společnosti, kultury a civilizace jsou právě nekompatibilní, "trvale odlišné". Proč? Většinou proto, že současná společnost ztratila víru v možnost sociálních přeměn, v možnost pokroku.

Považujeme-li lidi za "dočasně zaostalé" a nikoliv za "trvale odlišné" znamená přijmout, že zatímco si jsou lidé potenciálně navzájem rovni, kultury si rovny nejsou - a že by bylo daleko nejlepší, kdyby všichni měli šanci žít v takové společnosti či kultuře, která nejlépe podporuje rozvoj člověka.

Ale právě tyto myšlenky - posuzování jiných kultur a životních stylů - se v současnosti považují za politicky nepřijatelné. Současné západní společnosti přijaly formu nihilistického multikulturalismu. Každá kultura či společenská skupina se nyní považuje nikoliv za aktivní činitele, kteří se snaží překonat existující nevýhody a překážky tím, že usilují o rovnost a pokrok, ale za pasivní oběti neřešitelných problémů. Jestliže jsou totiž rozdíly mezi kulturami trvalé, není možno žádné problémy vyřešit.

Logickým vyústěním představy, že je celý svět jen souborem nejrůznějších obětí, je pak proměnit Západ a zejména USA ve všemocnou zlovolnou sílu - Velkého Satana, proti němuž musejí všichni zuřivě vystupovat.

Tento fatalismus spojuje současný západní radikalismus a fundamentalistický islám. Oba postoje jsou zakořeněny v současném nihilistickém multikulturalismu. Oba postoje odmítají myšlenky modernosti, univerzality a pokroku. A oba postoje nevidí jinou alternativu než západní mocenskou převahu.

Oba tyto postoje zároveň slučují úspěchy modernismu s nedostatky kapitalismu. Pozitivní rysy kapitalistické společnosti - její spoléhání na racionalitu, její technologické úspěchy, její ideologickou podporu myšlenkám rovnosti a univerzalismu - jsou bagatelizovány, kdežto záporné rysy kapitalistické společnosti - její neschopnost překonat sociální nerovnost, kontrast mezi technologickým pokrokem a morální zkažeností, její tendence vůči barbarství - jsou považovány za nevyhnutelné a přirozené.

Zuřivost, které vedla k útokům na Světové obchodní centrum, byla důsledkem nihilismu a fatalismu, který nyní postihuje většinu západní společnosti, do stejné míry jako jejím zdrojem byly konflikty v Palestině či jinde v třetím světě. Útok na WTC nebyl ani "antiimperialistický" ani "progresivní". Jistě lze mnoho kritizovat na americké společnosti a na americké zahraniční politice. Avšak tato kritika není součástí nynějšího antiamerikanismu, jak ho projevuje islámský fudnamentalismus a západní radikalismus. Islámský fundamentalismus i západní radikalismus jsou produktem selhání antiimperialismu, jsou důsledkem deziluze se současným světem. Ironií tohoto odcizení od modernismu je, že je zakořeněn v "západní tradici" stejně silně jako samotný modernismus.