Nejprve k mé osobě, která která autora článku tak zajímá: Nejsem ani skrytá mluvčí ODS a ani se nedomnívám že deníky z vydavatelství Vltava Labe Press, ve kterých mé komentáře vycházejí, by byly stranickými novinami. Jsem novinářka, momentálně na volné noze, zabývám se především politikou a médii a skripta moderní žurnalistiky (alespoň ty základní) samozřejmě znám. Politické komentáře píšu pro centrální redakci deníků Bohemia a vycházet tedy mohou v každém jejich regionálním deníku - záleží na volbě jeho vedení. Píšu ale i pro jiná periodika.

Pokud by autor mé pravidelné komentáře sledoval, zjistil by, že kritiku i málokdy i případnou chválu rozdávám do všech stran. Nevyváženost přiznávám - jako řada mých kolegů - pouze u KSČM, neboť lidem, kteří na vlastní kůži prožili jejich vládu a pocítili jejich tvrdou pěst dělnické třídy, se asi není co divit.

Vzhledem k tomu, že jsem v posledních letech pracovala (a spolupracovala) v několika různých redakcích, je mi jasné, co asi vyvolalo údiv na tváři pana Jarmary. Podle mého odhau je více než 70 procent novinářů zásadními odpůrci ODS, což by ještě nebylo tak zlé, ale zároveň jsou nadšenými příznivci politiky Unie svobody, dnes Koalice, což se v řadě jejich článků také odráží.

Komentáře a analýzy kritizující ODS a ČSSD na jedné straně a zároveň více či méně nápadně vyzdvihující strany Koalice jsou v českých médiích běžné (příklady by zabraly příliš místa, ale na vyzvání jsem schopna některé poslat). Pokud si však novinář dovolí mít podobný názor, jaký prosazuje ODS, je ihned pasován na jejího tajného spolupracovníka.

Zajímavé je i upozornění pana Jarmary na poslání médií, které by měly plnit roli veřejné vazby mezi politiky a občany. Pro oněch asi třicet procent lidí, kteří nejspíš budou za pár týdnů volit ODS, tuto vazbu novinář vykonávat nesmí? Pokud by takový novinář psal opravdu a stále jednostranně, má autor ve své kritice pravdu.

Vytrhnout ale jeden komentář z množství ostatních (v denících VLP mi jich vychází každý měsíc cca 15) a založit na nich adresnou kritiku konkrétní osoby ale není ani profesionální, ani férové. A tak jen doufám, že pan Jarmara napsal svůj článek v určitém emotivním vytržení a že neučí své studenty, že právě tohle je ten správný způsob novinářské práce.

Věcná připomínka šéfredaktora: Dobrý novinář - tj. novinář s integritou, jemuž budou čtenáři věřit - by měl ve svých komentářích projevovat profesionální, analytický úsudek, ale nemělo by být z nich zjevné, koho volí.