Kolem třetí zaveleli organizátoři k pochodu, který se vydal kolem obchodního domu Tesco, kde si jej se zájmem prohlédli lidé čekající na autobus, směrem k ulici Koliště. Celou cestu policie dav monitorovala, odkláněla dopravu a vůbec se snažila být hodně vidět, což se jí s úspěchem dařilo, neboť to v okolí vypadalo jako na policejním srazu (napočítal jsem dva autobusy těžkooděnců, dvě dodávky, sedm aut a koňskou jednotku, schovanou až na Moravském náměstí ). Průvod poklidně došel až na Koliště, kde se až do večera usadil.

K vidění byly letáčky a brožury Hlasu země, ochránců zvířat, anarchistů a Amnesty International, u kterých bylo k podpisu i několik petic za stíhané aktivisty (velký zájem ale nevzbudily). Po krátkém proslovu organizátorů byly ke slyšení dva DJs a jedno alternativní duo, ale všechny reproduktory byly tak blízko, že se navzájem přehlušovaly, takže buď bylo slyšet všechno, nebo nic.

Na párty zavítalo i pár zvědavců z nedalekého klubu Edison, kde od šesti hodin probíhal metalový koncert. K pití byly pouze limonády, takže jakmile se objevili tito zvědavci s pivem v ruce, část davu se odtrhla a utvořila frontu u baru, kde vyfasovali kelímky, které pak cestou vesele odhazovali, jako by byli na festivalu. Nic nezmohly ani prosby organizátorů, aby se odpadků tímto způsobem nezbavovali.

Kdo chtěl mohl si zahrát volejbal, nebo nohejbal, přece jenom, kdy se vám podaří zakopat si na Kolišti? Policie celou ulici z obou stran uzavřela a dopraváci řidiče posílali napříč městem. Proč tak neučinili v případě houkající sanitky, je mi záhadou, když museli vědět, že kvůli nataženým sítím neprojede. Aktivisté naopak neměli zájem na zbytečném zdržování a snažili se vozu uhnout.

Celé akce se nezúčastnilo tolik lidí, kolik se původně plánovalo, snad v důsledku špatného počasí.

Během několika minut pak vznikly na asfaltu první křídové obrázky, které celé místo alespoň trochu oživily. Ulice je po obou stranách kryta zábradlím, za kterým se schovává miniaturní chodník, na kterém jsem, co bydlím v Brně, ještě nikdy neviděl chodce. Kdo měl smůlu a zábradlí se jen dotkl, neboť se chtěl porozhlédnout po známých, měl velkou smůlu, protože si pak neměl kde umýt ruce, na které by stejně potřeboval ředidlo.

Slavnost jsem opustil kolem půl sedmé, kdy se počet účastníků ztenčil zhruba na polovinu. Policejní hlídky si mě dlouho prohlížely, jestli bych si třeba nechtěl trochu zašpásovat, přece jen to pro ně musela být dlouhá a nudná šichta.

Ve večerních zprávách jsem pak zkoumal, jak se s tématem poperou televizní stanice. Všechny ukázaly dav u Tesca, kde kamery okupovaly celý most, rozhovor s viditelně znechuceným velitelem policejních sil a rozhovor s účastníky, z nichž někteří ani nevěděli, zač protestují, ačkoli snaha organizátorů informovat byla značná. Největším nepřítelem pak byli řidiči, kteří jednohlasně demonstraci odsoudili jako sraz lidí, kteří nemají co dělat. Reportérka je nekonfrontovala s informací, proč se demonstrace konala. Byla tak k vidění pouze závislost dnešní společnosti na automobilu. Nejvtipnější větu pak prezentovala TV Nova, když prohlásila, že demonstranti přijeli vlastními vozy, což kontrastovalo s úvodními rozhovory.