Rozuměl Nezval skutečně poezii?
21. 4. 2011 / Vítězslav Nezval
O Halasovi jsem za jeho života několikrát psal. Vytýkal jsem knížce Kohout plaší smrt, že právě to, co se různým lidem na Halasovi líbilo -- tzv. hlubokomyslnost, je věc pro poezii nicotná. Jaké hluboké myšlenky vyjadřoval Halas? Vypreparoval jsem tyto jeho tzv. hluboké myšlenky a ukázal jsem, jak jsou povšechné, banální. Ne, básník není básníkem pro takové univerzální myšlenky. Zhodnotil jsem Halasovu obraznost, neboť měl ve své poezii naštěstí krásné básnické obrazy, kterými dovedl nad skutečností rozsvítit magickou zápalku. Vytýkal jsem mu však, že do jisté míry kazí český jazyk. Kazí ho tím, že překrucuje slova, že dělá špatné slovosledy, inverze, že křiví některá slova, že si vymýšlí slova, že si ze starých slovníků vyhledává slova apartní. To všem jsem pokládal a pokládám -- stejně jako u Holana, který v tom zašel mnohem dál -- za jazykový nešvar, který by jiný národ než český básníkovi netrpěl.
Níže publikujeme megaprojev Vítězslava Nezvala na II. sjezdu československých spisovatelů, který se konal před pětapadesáti lety, 22.- 29. dubna 1956. I když se v něm Nezval distancuje od nejprimitivnějších básníků socialistického realismu, tvrdě útočí, zcela omezeně, proti Halasovi a Holanovi, básníkům se zcela jinou a o hodně hlubší poetikou, než byla ta jeho.
Projev jsme se svolením editora i nakladatele převzali z vynikajícím způsobem k vydání připravené publikace necenzurovaných stenografických záznamů z tohoto sjezdu, kterou připravil Michael Bauer.