Demokracie (nejen) pro české kašpárky?

2. 7. 2009 / Luděk Toman

Demokracie do českých zemí přišla po roce 1989 jako heslo, kterým se legitimizovali noví pretendenti o moc bez ohledu na to, jak moc ve svém počínání dodržovali či naopak nedodržovali demokratické zásady. V první etapě tedy nedodržovali. To samé ovšem platilo i o všech etapách následujících.

Jaká je vlastně vůbec to demokratické chování?

Určitě je nelze smrsknout na ono "můžeme si psát, co chceme, a nezavřou nás". Ani to totiž není pravda (vnímaví čtenáři BL jistě sami sestaví celý seznam slov, vět i myšlenek, za které jim hrozí kriminál). Ale i kdyby to byla pravda, je to málo.

Krize soudnosti, anebo jen antikomunismu?

2. 7. 2009 / Miloš Dokulil

Položil jsem si otázku, proč asi byl napsán text: "Český antikomunismus jako pokus o obnovu hegemonie" . Čemu asi měl pomoci? Pak mi z toho vznikly některé otázky nadhozené nejen nadpisem mého příspěvku. Nakonec z toho bylo celkem 14 zastavení, a to nejen pro vzývanou -- ale zároveň problematickou -- "střední třídu". Mám za pochybné, že by v současné recesi kapitalismu mohla být zrovna KSČM jako parlamentní strana tím činitelem, který by konečně tu O. Slačálkem postrádanou hegemonii stabilizoval.

Musáví: íránská vláda je nelegitimní

2. 7. 2009

Poražený íránský prezidentský kandidát Mir Hosein Musáví ve středu zdůraznil, že považuje novou vládu Mahmuda Ahmadineážda za nelegitimnní a požadoval, aby protesty pokračovaly.

Ve vzdorném prohlášení, zveřejněném na jeho serveru, požaduje Musáví také propuštění uvězněných "dětí revoluce" . reformistických osobností zatčených od voleb. Šéf íránské národní policie uvedl, že bylo zatčeno 1032 osob, avšak většina z nich byla propuštěna. Ostatní byly předány "veřejným a revolučním soudům".

O šíření "pesimismu"

2. 7. 2009 / Karel Dolejší

Na webu Al-Džazíry jsem se ráno dočetl, že prý íránské milice Basídž podaly trestní oznámení na bývalého prezidentského kandidáta Míra Hosejna Musávího. Měl se prý dopustit hned několika trestných činů ohrožujících bezpečnost země; mezi nimi se však zvlášť vyjímá především "šíření pesimismu". To mi připomnělo, jak je vlastně rejstřík triků používaných elitami chudý a jak se až do omrzení opakuje.

Fígl spočívá v tomto: Věci se nedaří tak, jak by to majitelé klíčů rádi viděli - ekonomice se nevede, proběhly nebo se chystají sociální nepokoje, někdo vyhodnotí stávající vývojové trendy a předpoví nepěkné věci - ale všechno běží rutinně dále, jako by se nic nedělo; a jakmile někdo na problémy skutečně nahlas upozorní, okamžitě je problém uzavřenou elitou žijící ve světě soukromých abstraktních představ "subjektivizován". Trvá se tedy na tom, že stav světa "sám o sobě" je "přirozeně" zcela v pořádku, problém však prý představuje údajné zhoubné působení těch, kdo měli tu drzost o něm vůbec hovořit. Symptom je vydáván za příčinu. Oblíbená obvinění z "defétismu" nebo "pesimismu" sugerují, že je to posel špatných zpráv, nikoliv nezvládnutý stav světa, v čem koření potíže. Jak známo, v minulosti se poslové špatných zpráv popravovali. Uvidíme, jak nakonec dopadne Musáví. Zatím se zdá, že by za mřížemi mohl velmi brzy skončit nejen on, ale veškeré hlavy opoziční frakce íránské věrchušky včetně exprezidenta Chatámího.

Jednání squatterů je sociální teror

2. 7. 2009 / Milan Daniel

Michael Kocáb (i Stanislav Křeček) mají pravdu -- každý má právo na svou kulturu a každý má právo na bydlení. Pokud ovšem neohrožuje konáním spojeným s onou kulturou platné právní a společenské normy a způsobem bydlení neobtěžuje své okolí.

Sám Kocáb označil během vyjednávání se squattery případný pozitivní výsledek dalších jednání (=nalezení nového místa pro squat) jako nesystémové. Proč však má být nesystémovým? Jen v Praze samotné jsou jistě desetitisíce lidí, kteří by uvítali možnost využít nějaký nepoužívaný objekt, opravit si jej, okolí zvelebit, starat se o něj a žít si v něm sice podle svého, a neobtěžovat přitom sousedy popíráním jejich práva na noční klid. Jen squatterům, kteří nerespektují platné právo ani své sousedy a když dojde ke konfliktu, přiváží se ke komínu, je dáno, že se jich zastane ministr a bude pro ně ono nesystémové řešení vyjednávat.

Ředitelka ÚIV vyslechla stížnosti squatterů

2. 7. 2009

Ředitelka Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV) Pavla Zieleniecová přijala během odpoledne 1. července okolo 15 squatterů na půdě Zákaznického informačního centra ÚIV.

Setkání probíhalo formou moderované diskuse, přičemž si squatteři stěžovali na násilný zásah bezpečnostní agentury a zajímali se o náhradu škody, která jim byla způsobena údajným odcizením osobních věcí ze squatu. Stanovisko ÚIV je následující: Zásah byl přiměřený vyhrocené situaci a ústav nemá žádné poznatky o tom, že se ztratily jakékoliv cennosti.

Co si počnou "alternativci"?

2. 7. 2009 / Jan Smolák

Během bouřlivého úterý byl vyklizen pražský squat Milada. Vzhledem k nové státní strategii, jež má za úkol obrušovat "extrémistické" a "radikální" hrany společenského diskurzu, byl konec pestrého života alternativní Milady lehce předvídatelný. Po spršce modrých vajec bylo naprosto jasné, že mocenský šroubovák získal záminku, aby mohl opět trochu zapracovat na povolených šroubech. Bohužel to odnesla i po dlouhá léta odolávající Milada, což samozřejmě není pouhá náhoda -- globální krizí znejistělý mocenský aparát přitvrzuje vůči veškeré "odlišnosti" a společnost nijak neohrožující eskapisté se stávají zbytečnou obětí pozvolna projevujících-se obav zastánců oficiální názorové linie, která do sebe začíná postupně zabudovávat represivní postupy proti lidem, kteří neprojevují přílišné nadšení se současným stavem světa.

Omluva za to, že jsem se nechoval zbaběle

2. 7. 2009 / Boris Cvek

Velmi na mne zapůsobil článek pana Hoška a zejména jeho omluva jeho dětem za to, že za normalizace nekolaboroval, a tak si znemožnil kariéru, relativní bohatství (v té době dostupné vlastně jen komunistickým aparátčíkům a lidem, jako je Karel Gott) a dobré ekonomické a společenské postavení po roce 1989.

Možná by mne pan Hošek úplně šokoval, kdybych už ve svém životě neslyšel ještě něco neuvěřitelnějšího: bývalý aparátčík (po roce 1990 na významné funkci vlastně až dodnes) mi s pýchou a ďábelským pohrdáním v hlase říkal, že je pyšný na to, že kolaboroval, a tak zajistil rodinu, zatímco lidé jako Milada Horáková a jiní, kdo skončili v lágrech, jsou pro něj pitomci, kteří se neuměli zorientovat.

Navrhuji proto, aby se hrdinové druhého odboje (proti nacismu) prohlásili za nezodpovědné idioty, kteří raději riskovali život (a často skončili v Osvětimi apod.), než aby se věnovali svým rodinám s legitimací člena NASDAP v kapse.

Smutné omluvy, mezery v paměti

2. 7. 2009 / Karel Dolejší

Karel Kryl měl v otázce případného omlouvání se či neomlouvání se za chybějící kolaboraci jasno: Kdesi v Půlkacíři vysvětluje, že jakmile má člověk rodinu, bere na sebe povinnosti, které mu už neumožňují být v odporu vůči moci jednoduše důsledný. Každý utlačivý režim může blízké osoby zasáhnout na citlivém místě. Logicky vzato je to pravda. Takže Kryl sice zůstal vždycky svůj; nikdy však skutečnou rodinu nezaložil a pokud vím, potomky nezanechal.

Často mě napadá, že tímto způsobem to v české kotlině probíhá zřejmě už řadu generací - ti, kterým to nedá a musejí se výzvám doby postavit, mají v lepším případě značně znevýhodněné potomstvo. A protože se každých pár desetiletí přežene nová vlna, která vše obrátí naruby, ani zvýšené úsilí příslušníků další generace nemusí propad nahradit, protože i je zasáhne některý z českých historických průšvihů, při němž se opět tzv. "nezorientují"... Ejhle, mechanismus "přirozeného" výběru pružně se kroutících žížal.

Bu bu bu

2. 7. 2009 / Jiří Drašnar

Kotrba, jako obvykle, vzrušeně polemizuje sám se sebou, aniž se obtěžoval si pozorně přečíst co píšou ostatní. Nejenom, že nic z toho, co ve svém článku cituje (a co mimochodem všichni se základním vzděláním víme, akorát, že to nepovažujeme za absolutní nenapadnutelnou pravdu, jenom proto, že to je někde ve skriptech nebo na Wikipedii), nevyvrací nic z toho, co jsem o rozdílu mezi slovy a činy řekl já, aniž jsem užil profesionální lingo, ale především je zcela irelevantní případu Vladimíra Stwory.

Citát pro tento den

2. 7. 2009

Simon Wiesenthal: Spravedlnost, nikoliv pomstu. Sfinga, Ostrava 1994. S. 362. │KD

Bankrot Kalifornie -- memento pro ČR

2. 7. 2009 / Ilona Švihlíková

Finanční problémy Kalifornie nejsou žádnou novinkou. Naopak, trvají již dlouho, koneckonců na základě slibů, jak „zatočí s dluhy“, byl Arnold Schwarzenegger zvolen.

Nejedná se tedy výlučně o dopady finanční krize, byť ta stále ještě osmou největší ekonomiku světa zasáhla opravdu tvrdě. Snížení cen nemovitostí vyvolal efekt „negative equity“, tedy záporného bohatství (tento efekt se v celých USA odhaduje na neuvěřitelných 14 bilionů dolarů), kdy Kaliforňané zjistili, že jejich hypotéka často několikanásobně překračuje skutečnou hodnotu jejich domu. Na to doplatila daň z nemovitostí, která se odvozuje od hodnoty domu. Prudce se zvyšuje nezaměstnanost, která v rámci USA patří k nejvyšším. To zase vede k výpadkům daně z příjmů.

Immanuel Wallerstein: Obamovy velmi omezené možnosti

1. 7. 2009 / Immanuel Wallerstein

Po několik minulých týdnů byla pozornost světa soustředěna na Írán, kde došlo k silným veřejným nepokojům v souvislosti se spornými prezidentskými volbami.Nyní se zdá zcela jasné, že Ahmadínedžád bude uveden do úřadu prezidenta na další období s plnou podporou ajátoláha Alího Chameneího. Prezident Obama je pod značným tlakem zejména konzervativních sil ve Spojených státech, aby ve věci íránských voleb zaujal „tvrdší“ postoj.

Tak dozvíme se už konečně, z které americké vojenské laboratoře unikla prasečí chřipka?

2. 7. 2009

Shanta Zimmerová a Donald Burke z University of Pittsburgh v Pensylvánii dokazují, že virus A/H1N1 zcela zmizel po epidemii vyvolané jiným chřipkovým kmenem v roce 1957. Vymizelý vir se neobjevoval v každoročně odebíraných vzorcích až do roku 1976, kdy byla jeho jiná mutace zaznamenána na vojenské základně Fort Dix v New Jersey. Nakazilo se tehdy 230 příslušníků armády, jeden onemocnění podlehl. Lidé se nakazili přímo od prasat specifickým kmenem viru H1N1. Epidemie byla omezená a vir se dále nešířil. ... "Dovedu si představit že většina laboratoří zkoumajících chřipku má vzorek kmene z roku 1950. Neumíme určit, ze které laboratoře ten virus nechtěně unikl, ale jeho znovuobjevení v roce 1977 naznačuje, že šlo potenciálně o člověkem vytvořenou epidemii," uvedla Zimmerová v článku otištěném v odborném časopise The New England Journal of Medicine, jehož výtah převzal britský Independent .

Novinky, 1. 7. 2009, Pavel Stöckl: Původ dnešní prasečí chřipky: virus mohl uniknout z laboratořeZDE

Točna v Českém Krumlově zůstane do r. 2016

2. 7. 2009

Otáčivé hlediště zůstane v zámeckém parku v Českém Krumlově až do roku 2016. Včera to schválilo zasedání výboru pro světové kulturní dědictví UNESCO ve španělské Seville, informuje Právo. Informaci mu potvrdil vrchní ředitel sekce pro UNESCO a památky na ministerstvu kultury Zdeněk Novák. ... Loni vidělo inscenace v českokrumlovské zámecké zahradě přes 55 tisíc diváků. Od zahájení provozu v roce 1958 nabídla točna už přes 2810 představení, která zhlédlo přes 1,7 milionu diváků.

iDnes: UNESCO povolilo točnu v Českém Krumlově až do roku 2016ZDE

ŠOK│ Odstranění točny připustil stát po zařazení Českého Krumlova na seznam světového dědictví UNESCO v roce 1992. Audit o tom, jak Český Krumlov nakládá s památkami ve svém historickém centru a jak se postupuje s likvidací otáčivého hlediště v zámecké zahradě, si Výbor UNESCO vyžádal na základě stížnosti několika českokrumlovských občanů. Točna měla být původně odstraněna do roku 1999. "Myslím, že informace, které některá média zveřejnila [o odstranění točny do roka] jsou ukázkou řekněme mediální kachny a následného humbuku," konstatoval Petr Pavelec, ředitel českobudějovického Národního památkového ústavu.

Britská vláda bude nucena znárodnit železnici Londýn-Edinburk

2. 7. 2009

Firma National Express, držitel koncese na provozování osobní železniční dopravy na šestisetkilometrové trase po východním pobřeží Británie z Londýna do Edinburku, oznámila, že si už nemůže dovolit plnit smlouvu na koncesi, za niž se zavázala zaplatit 1,4 miliard liber. Ministerstvo dopravy proto bude nuceno koncem roku 2009 tuto železniční trasu znárodnit. Je to těžká rána britské vládní dopravní politice. Ministr dopravy lord Adonis uvedl, že koncese bude znovu vydražena soukromým firmám, ale očekává se, že za ni vláda dostane daleko méně, což způsobí krizi v rozpočtu na dopravu.

"Je prostě nepřijatelné užívat si výhody z kontraktu v době, která je přináší zisky, a kontrakt přestat plnit, jakmile se situace stane obtížnější," vyjádřil se Adonis. Pod tlakem jsou i jiné britské soukromé železniční společnosti, které také za své kontrakty vládě zaplatily horentní částky a teď mají potíže smlouvy plnit.

Zdroj v angličtině ZDE ZDE

Řecko zakazuje kouření ve veřejných místnostech

2. 7. 2009

Řecko zavedlo zákaz na kouření v nemocnicích, ve školách, ve veřejné dopravě a na všech veřejných místech. Ti, kdo budou zákon porušovat, budou potrestání pokutou 500 euro a podniky riskují ztrátu koncese.

V Řecku kouří až 40 procent občanů. Řekové však mají ve zvyku zásadně nedodržovat předpisy a není jasné, zda zákon bude respektován.

Malé kavárny a restaurace o prostoru menším než 70 čtverečních metrů se mohou rozhodnout buď kouření zakázat, anebo vpouštět pouze kuřáky.

Každoročně umírá na kouření 20 000 Řeků. Léčení nemocí způsobených kouřením stojí v Řecku asi 1,5 miliard euro ročně. Mnoho Řeků je vystavováno pasivnímu kouření. Velká část Řeků považuje nový zákon za omezení jejich občanských práv.

Podrobnosti v angličtině ZDE

POZNÁMKA NA OKRAJ:

Za co by politikové měli být vlastně potrestáni, neboli neboli Když se setká reálná ekonomika se skutečností

2. 7. 2009 / Uwe Ladwig

Politikové v Německu se rozhodli bojovat proti hospodářské krizi "šrotovným". Z nejnovějšího odhadu firmy Volkswagen ohledně poptávky po automobilech v roce 2010 vyplývá, že to bylo jen rozhazování peněz a že vládní finanční podpora firmy Opel je další nesmysl.

Emise do ovzduší v miliardách tun a peníze

2. 7. 2009 / Miloš Dokulil

Možná -- aspoň předběžně -- stojí za úvahu představit si, jaké asi množství představuje jedna tuna nějakého materiálu (je to 10 metrických centů). Naložený vagon představuje v průměru 10 tun. Člověk si přitom stěží představí 1 kg plynu; tím méně "metrák" oxidu uhličitého. Desítky miliard tun zplodin přitom přicházejí každoročně do ovzduší díky činnosti člověka, anebo jeho vinou. Bylo by škoda přehlédnout jednu iniciativu těchto dní.

Co je to ta zpropadená demokracie?

1. 7. 2009 / Václav Drbohlav

Rád čtu diskuse Štěpána Kotrby s Janem Čulíkem a většinou musím dát za pravdu Kotrbovi. Čulík totiž občas oponuje myšlenkám, které Kotrba nevyslovil, které si jen Čulík nesprávně dovodil. Jan Čulík je zaslepeným obdivovatelem "demokracie" ve Velké Británii. Na uvozovkách trvám, což vysvětlím. Jan Čulík má nejspíše nějakou jinou definici demokracie, než "my". Demokracie je vláda většiny a respektu k menšině v právním státě, neboť právo je garantem občanské svobody., pravil francouzský politolog Jean-Louis Quermonne (*1927), emeritní profesor, přednášející na Institut d'études politiques v Grenoblu.

Úspěšná společnost vyžaduje přijetí rozdílností

1. 7. 2009 / Fabiano Golgo

Karel Dolejší jen potvrzuje mou zkušenost, že mnozí Češi mají problém s jinakostí:

No, tento odstavec, který se mimochodem vyskytuje hned na začátku jeho argumentace dříve, než odhalí svá fakta, dokazuje každému studentu prvního ročníku psychologie, že mě Karel Dolejší vylučuje ze svého týmu, sděluje mi, že jsem přišel z jiné (nečeské, a tedy horší) společnosti, kde, v rozporu s jeho chápáním toho, jaká společnost má být, mají údajně policisté koníčka, že zabíjejí nevinné děti z favel. Karel Dolejší mě vylučuje, ještě předtím, než začne argumentovat, že nemám pravdu. Nejsem jako on. Toto je psychologický podtext, o němž si Češi neuvědomují, jak silně často ovlivňuje jejich myšlení.

Dezinterpretace za dezinterpretací

1. 7. 2009 / Karel Dolejší

Fabiano Golgo pokračuje v započatém úsilí; nejprve mě bez důkazů subsumoval pod svou kategorii "typického Čecha" a použil tak hned na úvod argumentum ad hominem; nyní vytrhl kus odstavce z mého původního článku, který ovšem vydává za odstavec celý, a odvíjí z fragmentu dlouhou diskreditační tirádu údajně mě usvědčující z toho, že jsem - jak jinak - typickým netolerantním Čechem vylučujícím nebohého Brazilce ze svého "skvělého" týmu. Hned v další větě, kterou ovšem Golgo čtenářům "z dobrých důvodů" zapřel, jsem napsal: "Že je takovým příkladem [fungující společnosti] Česká republika, to bych ovšem nikdy netvrdil, to je jen Golgova domněnka zcela bez věcného podkladu." A tato zalhaná věta platí i nadále. Koncept sociální koheze je totiž projevem českého nacionalismu pouze v divokých snech Fabiana Golga.

Vůbec mě nezajímá, jestli je či není Karel Dolejší osobně typický Čech

1. 7. 2009 / Fabiano Golgo

Už se k věci nebudu vyjadřovat, protože Karel Dolejší a já hovoříme o dvou různých věcech. Karel Dolejší nyní používá techniku oběti: Golgo ho nespravedlivě obviňuje z toho, že je špatný, Golgo na něho bude vždycky útočit, Golgo je přesvědčen, že existuje typický Čech (toto je technika ad popullum, apelující na sympatie čtenářů "vždyť i vy všichni ostatní, stejně jako já, nemáte rádi onu myšlenku, že existuje typický Čech...); Karel Dolejší nyní používá kompletní soubor technik, jak je vylíčil Ladislav Holý ve své knize Čecháček a velký český národ.

Karel Dolejší řeší jeden konkrétní případ, totiž svou obranu, kdežto já píšu o Češích obecně a o tom, co vnímají jako odlišné a co musí být eliminováno, což je přítomno v Karlově trvání na tom, že musíme být ochraňování před určitými lidmi a jejich myšlenkami.

Neblahé historické zkušenosti kontinentální Evropy

1. 7. 2009 / Karel Dolejší

Jak se vám to líbí? Za podobných okolností by Fabiano Golgo musel přirozeně debatu odmítnout, poněvadž by byla fakticky veřejným politickým procesem s předem daným výsledkem: Buď konvertuje, nebo bude odsouzen.

Není vhodné odlišovat slova a činy?

1. 7. 2009 / Jiří Drašnar

Slova jsou někdy čin, proto není vhodné lišit od sebe slova a činy, píše Michal Kuklík. K tomu dodává Jiří Drašnar: Nevšiml jsem si, že by někdo popíral, že slova mohou mít (nebo mají) efekt na realitu.

Ponižující, ubližující a vraždící slova aneb "speech acts"

1. 7. 2009 / Štěpán Kotrba

Základní teorii pragmatické lingvistiky najdou čtenáři ve vysokoškolských skriptech. I když "řečový akt" provází společenské vědy už hodně dlouho, mediálně nevzdělaným stále uniká souvislost a žvanilové a darebáci tak získávají navrch.

Základní rozdělení na jazyk (langue) a řeč (parole) Ferdinanda de Saussure (1857-1913) doplnil rakouský filosof Ludwig Wittgenstein (1889-1951) o kategorii třetí - "řečovou hru" (Sprachspiele). Johann Huizinga (Homo ludens aneb o původu kultury ve hře, 1938, česky MF 1968, reedice Dauphin , 2000. ISBN 80-7272-020-1, EAN 9788072720200) zformuloval mnoho takových "her", které plní skryté cíle. John Langshaw Austin (1911-1960) a následně jeho žák John Searle (* 1932) si uvědomili to, co autor Janova evangelia o dva tisíc let dříve - že slovo (řeč) má tu moc měnit svět (vytvářet novou realitu). Na počátku bylo slovo, a slovo bylo od Boha, a to Slovo byl Bůh... (Jan 1,1). A pojmenovali novou kategorii "řečovým aktem", neboť to není "hra" ve smyslu Wittgensteina jako "realita nanečisto". Člověk, který mluví, nejen "něco" říká, ale řečí sleduje i záměr, cíl. Věty říká, říká je někomu, a navíc v nějaké situaci (kontextu). Smysl (myšlenku) pak nevyjadřuje poue holá věta, ale její pronesení v konkrétním kontextu a situaci. A právě mimo-řečové důsledky "speech act" odlišují od "takového normálníího žvýkáání" , jestli správně cituji moravistickou reklamu na žvýkačky.

Stworův případ nevolá po diskusi o jemnostech sémantiky

1. 7. 2009 / Jiří Drašnar

Jsem dost dobře obeznámen s Austinem i s dalšími nejrůznějšími teoriemi různých druhu tzv. "utterances" (výroků), ale jsem poněkud podrážděný (a znepokojený) z vysokého počtu emailů, které mi přišly a které mě nazývají zločincem a nacistou. K tomu navíc si opravdu nemyslím, že Stworův případ volá po diskuzi o jemnostech sémantiky, vztahů mezi informacemi, energii a hmotou, popřípadě o způsobech, jakými lze jazykem zničit druhou lidskou bytost. Na to je příliš primitivní.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za květen 2009

13. 6. 2009

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2009 přispělo celkem 257 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 92 324 04 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 5. 2009 částku 60 385,44 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a