Bu bu bu

2. 7. 2009 / Jiří Drašnar

Kotrba, jako obvykle, vzrušeně polemizuje sám se sebou, aniž se obtěžoval si pozorně přečíst co píšou ostatní. Nejenom, že nic z toho, co ve svém článku cituje (a co mimochodem všichni se základním vzděláním víme, akorát, že to nepovažujeme za absolutní nenapadnutelnou pravdu, jenom proto, že to je někde ve skriptech nebo na Wikipedii), nevyvrací nic z toho, co jsem o rozdílu mezi slovy a činy řekl já, aniž jsem užil profesionální lingo, ale především je zcela irelevantní případu Vladimíra Stwory.

Jak už jsem uvedl jinde, bez ohledu na nuance sémantiky, lingvistiky a problému vymezení hranic různých domén reality, které v tomto případě jenom odvádějí pozornost od skutečného problému, právo ve vyspělých demokraciích dělá (možná že arbitrární) čáru mezi slovem a činem a dělá ji z dobrého důvodu: Ano svoboda slova má svůj limit (ubližování druhým, který přiznával už i její zuřivý zastánce John Stuart Mill), ale svobodné vyjadřování názorů je pro naši kulturu příliš hodnotné a důležité, než aby bylo zbytečně omezováno jen kvůli tomu, že může být zneužito.

S Kotrbou je zkrátka ten problém, že hluboko ve své duši je doktrinář. Co zapomněl zmínit, je že většina jím citovaných kapacit, vyjma snad boha, byly, a ti co jsou naživu, patrně stále ještě jsou, zastánci tzv. free speech a že bez její existence by si jejich slova nikdy nepřečetl, protože byly mnohými považovány za nebezpečná, ne-li kacířská.

Nicméně následující věta, které je autorem, je nádherná a měl by si ji poznamenat každý malý aspirující inkvizitor, čekista, fašista nebo aspoň fízl: "A proto by si měl Stwora dávat pozor, CO píše. Jiní už totiž zkoumají také, PROČ to píše. "

Bu bu bu, Ládíčku, my tě sledujeme. A tebe Štěpánku taky.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 2.7. 2009