Michael Jackson zemřel na infarkt

26. 6. 2009

Americká legenda pop-music zpěvák Michael Jackson (50) zemřel v nemocnici v Los Angeles ve čtvrtek na infarkt, pouhých několik týdnů předtím, než chtěl - jak doufal - oživit svou zpěváckou kariéru sérií vyprodaných koncertů v Londýně.

Jacksona odvezli do nemocničního střediska na University of California v Los Angeles a zdravotníci v sanitce se pokusili o kardiopulmonární resuscitaci. Do nemocnice ho přivezli v komatu a o tři hodiny později byla vydána informace, že zemřel.

Musáví si stěžuje, že je na něj vyvíjen nátlak

25. 6. 2009

Mir Hosein Musáví, poražený íránský prezidentský kandidát, si stěžuje, že se octl pod tlakem, aby stáhl svou kritiku prezidentských voleb. Tvrdí, že je omezován jeho přístup k íránským občanům.

Musáví, který v podstatě zmizel z veřejné arény, uvedl na svých internetových stránkách, že je "v poslední době pod tlakem, aby odvolal" svou kritiku prezidentských voleb z 12. června.

Šéf BBC si nechal proplatit 66 000 Kč za předčasný návrat z dovolené

25. 6. 2009

Generální ředitel BBC si loni nechal proplatit více než 2200 liber za to, že se s rodinou musel předčasně vrátit do Londýna z dovolené v Itálii, aby řešil tzv. "Sachsgate", kdy dva britští televizní a rozhlasoví baviči Jonathan Ross a Russell Brand odvysílali ve svém zábavném rozhlasovém programu obscénní vzkaz, který nechali na záznamníku osmdesátiletého britského komika Andrewa Sachse. (Brand se v telefonním vzkazu vychloubal, že se vyspal s jeho vnučkou, a dodal, že Sachs proto bude teď muset spáchat sebevraždu.)

Thompson si nechal proplatit 2236,90 liber za předčasný návrat z Itálie dne 30. října 2008. Informace vyšla najevo, poté, co BBC na opakovanou žádost byla donucena zveřejnit údaje o tom, jaké výdaje si nechali za posledních pět let proplatit šéfové BBC.

Za šampaňské loni utratila BBC 47 800 liber, poznamenává lakonicky deník Financial Times.

BBC je financována z povinně vybíraných koncesionářských poplatků od občanů, podobně jako ČT.

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE

Jsou opravdu jiní

25. 6. 2009 / Jindřich Bešťák

Byl jsem možná prvním oponentem textu M. Škabrahy No. I. a způsob své reakce jsem vyložil v následném textu, který byl v BL krátce zveřejněn. Nesouhlas s uvedením textu titulem oceněného amerického filmu (zatím jsem nepotkal nikoho, kdo by jej znal) v kontextu typicky českého "antigerontismu" sice trvá, jedná se však již o jedinou, nyní již málo důležitou výhradu k pojednání, které M. Škabraha rozšířil o velice závažné úvahy a otázky. Za ně nezbývá, než poděkovat.

Důchodce píše mladým

25. 6. 2009 / Ivo Krieshofer

Ono je snadné odsuzovat rodiče a prarodiče za poválečnou podporu komunistů a vyjmenovávat všechna příkoří, kterých se dopustili na desetitisících slušných lidí, kteří byli majetní, měli významná postavení a jiný názor na vývoj společnosti. Tací měli bohužel smůlu, stali se oběťmi revoluční doby.

Ministryně otloukánek

25. 6. 2009 / Zdeněk Jemelík

Mediální stopy krátkého působení Daniely Kovářové v úřadě ministryně spravedlnosti přechodné vlády dokazují, že pro hladké zvládnutí takové role od samého počátku nestačí vysoké IQ, vysokoškolské vzdělání v oboru a profesní praxe v poměrně poklidných povoláních. Nedostatek politické praxe a nezkušenost v jednání s novináři se jistě dají časem překonat, ale na začátku působení ve funkci mohou působit potíže. Paní ministryně nedomyslela možné důsledky předstoupení před veřejnost se srdcem na dlani, když vyštěbetala Barboře Tachecí okolnosti svého vstupu do KSČ krátce před pádem režimu. Krátce na to se dopustila drobných přešlapů při vysvětlování rozhodnutí jmenovat Jiřího Křivance zpět do úřadu šéfa severočeských žalobců.

Nehegemonický dovětek ke Slačálkově a Škabrahově pohledu na antikomunismus

25. 6. 2009

Martin Škabraha trefil hřebík na hlavičku, přesněji řečeno přistihl Ondřeje Slačálka při vzývání staromarxisté mantry, jež nám zvěstuje, že vládnoucí ideje jsou ideje vládnoucí třídy. Ve své pronikavé analýze antikomunismu nového typu si totiž Slačálek neodpustil najít třídního nositele, řka: hle, vidím střední třídu ve spodničce havlovského antikomunismu s lidskou tváří. Jenomže tím situaci více zatemnil, než osvětlil. Chybí totiž vysvětlení, proč zrovna naše "sociálně rozmazaná" střední třída by měla mít zájem na této verzi antikomunismu. Qui bono? je prostá otázka a staromarxismus na ní odpovídá celou složitou teorií, která dávno ztratila na přesvědčivosti. Konec konců Laclau i Mouffová se k teorii hegemonie dostali až když se vzdali třídní analýzy, poznamenává Milan Znoj.

Washington versus Teherán:

Byly by občanské protesty íránských rozměrů v USA povoleny?

25. 6. 2009

Američtí politici by měli dát od Íránu ruce pryč a nechat Íránce, ať si poradí sami. Pokud reformátoři mají dostatečnou veřejnou podporu, vyvinou taktiku, která situaci změní. Pokud tuto podporu nemají, budou se muset přeskupit a pracovat na změně. Americké tajné operace a vojenské intervence už způsobily dost krveprolití a chaosu. Kdyby USA v roce 1953 nechaly Mosaddeka na pokoji, Írán mohl dnes být kvetoucí demokracií a žádného Zeleného hnutí by nebylo třeba.

KD│Juan Cole komentuje vyjádření Baracka Obamy, v němž odsoudil represi, kterou íránská vláda uplatňuje vůči svým občanům:

Účelem tohoto komentáře je odsoudit zasahování íránského státu do práva lidu na mírumilovné shromažďování a nenásilný protest, což je právo zaručené ústavou Íránské islámské republiky.

Je to dobré prohlášení, poněvadž používá jazyka debaty probíhající v samotném Íránu a odmítá americké zasahování do vnitřních záležitostí této země.

Ale jsou tu také nebezpečí. Obama bude tváří v tvář potlačení íránských protestů pravděpodobně stejně bezmocný, jako byli Eisenhower vůči maďarským událostem v roce 1956, Johnson vůči Československu v roce 1968 a Bush senior v roce 1989 vůči Náměstí nebeského klidu. George W. Bush nedokázal nic udělat proti potlačení teheránských protestů v roce 2003 nebo reformistických kandidátů během parlamentních voleb v roce 2004, případně proti pravděpodobně zfalšované volbě Ahmadínežáda v roce 2005. Írán jakožto ropný stát nepotřebuje zbytek světa a není jednoduché na něj vyvinout tlak. Takže Obama by měl být opatrný při vytváření jakýchkoliv očekávání americké intervence, která by možná byla neúspěšná. A co více, pokud režim při potlačení protestů uspěje, jakkoliv to je odporné, bude stále silnou figurou na šachovnici mezinárodní diplomacie a USA s ním budou muset jednat, stejně jako po roce 1989 s Čínou.

Rafsandžání a Musáví údajně "podpořili ukončení povolebního napětí"

25. 6. 2009

KD│Íránský provládní server PressTV přinesl zprávu o údajných jednáních mezi vládou a opozicí, podle níž hlavní oponent nejvyššího duchovního vůdce Chameneího Rafsandžání a hlavní opoziční kandidát v nedávných prezidentských volbách Musáví souhlasí s ukončením "povolebního napětí". Avšak žádné jiné zdroje, ani západní, ale ani arabské a izraelské, o ničem podobném neinformovaly; pokud jde o Musávího, nebyl viděn od minulého čtvrtka a zdá se, že se skrývá, aby se vyhnul zatčení. PressTV zjevně nehovořila ani s Rafsandžáním, ani s Musávím, ale jen s šéfem komise Medžlisu pro národní bezpečnost a zahraniční politiku Borúdžerdím, který měl údajně vést jednání s oběma opozičními představiteli. Na druhé straně již několik dnů přicházejí zprávy, podle nichž se Medžlis, který ve vnitřním mocenském boji usiluje o omezení Ahmadínežádova vlivu, pokouší zprostředkovat kompromis mezi vládou a opozicí.

Human Rights Watch: Procesy s opozicí připravuje smutně proslulý prokurátor

25. 6. 2009

Podle tiskového materiálu organizace Human Rights Watch

KD│Vyšetřováním zadržovaných příslušníků íránské opozice v rámci probíhajícího násilného potlačování protestů proti sporným prezidentským volbám z 12. června byl pověřen teheránský prokurátor Saíd Mortazáví. Tento muž byl v minulých letech zapojen do řady kauz vedených proti údajným či skutečným protivníkům režimu, z nichž mnohé prokazatelně zahrnovaly mučení vyšetřovaných, nezákonné zadržování nebo vynucení falešných doznání.

Otevřený dopis na podporu íránských demonstrantů

25. 6. 2009

Pátek 19. června 2009

Dnes ráno ajatolláh Alí Chameneí požadoval ukončení masivních a silných demonstrací protestujících proti kontroveznímu výsledku voleb uskutečněných před týdnem. Tvrdil, že ustupovat populárním požadavkům a "ilegálnímu" nátlaku by vedlo k formě "diktatury", a varoval protestující, oni, nikoliv policie, budou činěni zodpovědnými za jakékoliv další násilí.

ANALÝZA

Neslyšíme v Íránu jenom trávu růst?

25. 6. 2009 / Miloš Dokulil

Už půl druhého týdne denně slyšíme či čteme, že neklid v íránském obyvatelstvu, především v Teheránu, neustává. Jako kdyby byla ve vzduchu zcela jasná výzva vládnoucímu režimu, aby došlo ke změně. Změna je v poslední době heslo, které má vysoký kurz. Koho by přitom nenapadlo, jak od počátku roku 1989 v tehdejším Československu postupně narůstala prostřednictvím veřejných prostranství vůle občanů "ke změně"; od "Palachova týdne" až k "sametovému listopadu". Jenže analogie nejsou zrovna optimální prostředky ke spolehlivé analýze konkrétně vždy jinak zarámovaných politických procesů.

Lotyšsko jako příklad neúspěšného pokusu přechodu na euro

24. 6. 2009 / Jaroslav Ungerman

Lotyšsko zřejmě utrpělo zatím největší škody způsobené světovou finanční krizí – zcela nepochybně mezi evropskými státy. Velmi dynamický růst jeho ekonomiky se začal zpomalovat již na počátku minulého roku, aby následně přešel do poklesu, který zatím vyvrcholil v první čtvrtletní letošního roku - HDP poklesl o sotva uvěřitelných 29 % oproti předchozímu čtvrtletí. Takový výsledek zatím nebyl nikde v současné etapě světové krize zaznamenán.

Hegemonie koho a nad kým?

24. 6. 2009 / Martin Škabraha

"Protože co je opozitum k antikomunismu? Komunismus. Nebo snad něco jiného?"
Erik Tabery

Ondřej Slačálek formuloval tezi, že současný český antikomunismus (který nazývá antikomunismem vyloučení) je projevem ztráty společenské hegemonie jeho představitelů. Je to podnětná teze, kterou však autor podle mého názoru nedotáhl. Jeho text potřebuje upřesnění, o které se nyní pokusím.

Ze závěru Slačálkovy studie čtenář nabývá dojem, že hegemonie, o které je řeč, je nadvládou střední třídy (resp. její části). To je trochu zavádějící z toho důvodu, že to pojem hegemonie zasazuje do "logiky nutného", jak by se vyjádřili Laclau a Mouffeová: jako by hegemonie tzv. morální pravice byla nutným projevem objektivních zájmů a postavení střední třídy, a když se toto postavení otřásá (což by určitě bylo možné doložit sociologicky), oslabuje se i hegemonie s ní spjatého diskurzu. Jenže hegemonie je pojem, který nepatří do "logiky nutného", ale do "logiky kontigentního", jinak řečeno: hegemonie není nutnou projekcí objektivního postavení nějaké třídy, ale historicky nahodilým výsledkem boje angažovaných intelektuálních elit o to, kdo bude formulovat převažující společenské vědomí (trochu tato marxistická teorie připomíná schumpeterovskou teorii demokracie, v níž je mínění voličů nikoliv předpokladem, ale naopak výsledkem činnosti politických stran).

Fantazie o změnách klimatu

24. 6. 2009

KD│Před nějakou dobou jsem psal o protiekologické ekonomii --- tedy o trvání oponentů omezování emisí skleníkových plynů na tom, že ekonomické náklady na obchodování s emisemi budou nezměrné a neúnosné. Citoval jsem Roberta Samuelsona, který obvinil Environmental Defense Fund za to, že tvrdil, že výrazná akce v oblasti omezování emisí si od každého vyžádá jen minimální denní náklady, napsal v blogu na The New York Times Paul Krugman.

Koho se íránský problém vůbec týká?

24. 6. 2009 / Miloš Dokulil

Ta kulka zasáhla mladou pohlednou dívku na teheránské ulici v sobotu v podvečer. Krátce předtím s několika dalšími mladými lidmi se zřejmě chtěla jen podívat, co se to vlastně kdesi v centru města, daleko vpředu, děje. Najednou ležela na zemi, přímý zásah do hrudi, vzápětí jí začala téci krev také z úst a nosu. Ještě hlesla, jak hrozně to pálí... Zemřela v přímém přenosu. Neboť někdo hned ten smutný skon natáčel na video. Neda Agha-Soltan bylo její jméno, 26 let; podle mínění přátel "světelný paprsek", nikoli zrovna radikál nebo buřič.

AMERICKÉ RAKETY V POLSKU I V ČESKU?

Nic není rozhodnuto

24. 6. 2009 / Oskar Krejčí

Podle dostupných informací prohlásil americký ministr obrany Robert Gates při inspekci na Aljašce, že se rýsuje kompromis mezi Spojenými státy a Ruskou federací ohledně Národní protiraketové obrany USA. Podle něho by tento kompromis měl vypadat tak, že nejen na území Polska, ale i na území Česka by měly být umístěny americké rakety-lapače, radary by pak měly být postaveny v Rusku a využívány oběma velmocemi.

Kukla.

Jak vážná a akutní je krize legitimity íránského režimu?

24. 6. 2009 / Karel Dolejší

Otázka v titulku je především empirickou otázkou. Na rozdíl od doktora Valacha, který na základě své nepřiznané filosofie dějin ví s jistotou a předem, že v Íránu jde v danou chvíli "objektivně" o nastolení kapitalismu západního stylu, já mohu s poměrně značnou dávkou jistoty říci jen tolik, že pouliční protesty převážně bohatého městského obyvatelstva za westernizaci teď sotva mohly skončit dobře, protože maximum možného (pro ně...) leželo v hranicích stávající theokracie. Abych však mohl předvídat další vývoj, musel bych (na rozdíl od zmíněného "levicového" komentátora) vědět, co si o událostech myslí mlčící většina chudého íránského obyvatelstva mimo Teherán, která ovšem nevystupuje v západním zpravodajství, respektive je dokonce zalhávána a bagatelizována. Takže co si tito lidé myslí o současné krizi se asi hned tak brzy nedozvím. Protože neumím persky, není pro mě bohužel dostupná ani naprostá většina online materiálů organizované íránské prorežimní opozice.

Vzkaz Rudým drakům

24. 6. 2009 / Jiří Dolejš

Podpis komunistických poslanců na ministrem Kocábem předložené Dohodě proti extremismu, spolu s ostatními parlamentními stranami, bereme vážně. Velmi vážně. I toto symbolické vymezení, které jako první podepsal předseda KSČM Filip, má svůj smysl jak proti extremismu bez přívlastků (padni komu padni), tak jako ochrana před falešným obviňováním KSČM. Komunistická strana Čech a Moravy ctí zákonnost a základy demokracie v naší zemi. Akci členů SMKČ při pietním aktu v Lidicích hodnotím jako nepatřičnou a v rozporu s přáním organizátora.

Hnutí za osvobození delty Nigeru

Ukrajinsko-americká společnost vozí zbraně do Rovníkové Guineje

24. 6. 2009

ŠOK│ Ukrajinské letadlo Fokker s registračním číslem MEM 4-060 (UR-CAK) bylo zabaveno vojenskou zpravodajskou službou na mezinárodním letišti Mallam Aminu Kano 16. června, je podezřelé ze spojení s militanty z Hnutí za osvobození delty Nigeru, konstatoval nigerijský deník THISDAY. Podle ITAR-TASS letadlo patří do Ukrajinsko-americké letecké společnosti "Meridian". V letadle bylo údajně 18 beden zbraní, mezi jiným houfnice, pušky, kulomety, raketomety a minomety a střelivo, které bylo zajištěno bezpečnostními agenty.

Krize, Romové a brněnská média

24. 6. 2009 / Pavel Pečínka

Hospodářská krize tvrdě omezuje dotační programy, doléhá i na redakce a vydavatelství a dál "zeštíhluje" brněnské mediální prostředí. List Romano hangos / Romský hlas přišel nedávno naráz o několik příbuzných, blízkých i velmi vzdálených.

Prvním je revue Politika, dříve Proglas. S tímto konzervativně-neoliberálním časopisem ve službách ODS měl společné jen celostátní působnost, úzce vymezenou čtenářskou obec a redakci umístěnou v Brně. Měsíčník Politika-Proglas vytrvale kritizoval západoevropské modely multikulturní společnosti a pojetí lidských práv. Na přelomu roku zveřejnil obsáhlý rozhovor s plzeňskými kulturními antropology Jakoubkem a Budilovou. Nyní už funguje jen v okleštěné internetové verzi.

Kyrgyzská základna bude opět Američanů?

24. 6. 2009

USA a Kyrgyzstán podepsaly novou dohodu o využívání kyrgyzské letecké základny Manas americkými jednotkami. Agentuře ITAR-TASS to sdělil nejmenovaný činitel kyrgyzského parlamentu, podle kterého byl dokument podepsán v pondělí. Základna by se tak opět měla stát logistickým zázemím pro operace Američanů v Afghánistánu. Návrh zákona umožňujícího přepravu nevojenských dodávek pro mezinárodní protiteroristickou koalici v Afghánistánu přes území Kyrgyzstánu ještě dnes podle ITAR-TASS posoudí kyrgyzský parlamentní výbor pro mezinárodní záležitosti.

23. 6. 2009 iHNed: Kyrgyzstán a USA prý podepsaly dohodu o kyrgyzské základně ManasZDE

Manassas

Zázraky na počkání, nemožné do tří dnů

23. 6. 2009 / Karel Dolejší

21. července 1861 se nedaleko virginské osady Manassas v první větší bitvě střetly armády dvou znepřátelených stran americké občanské války. Armádě Unie velel brigádní generál Irving McDowell. K pokusu o rozhodující útok byl donucen netrpělivými občany a politiky ve Washingtonu, kteří nakonec vyvinuli tlak i na prezidenta Lincolna. McDowellovy jednotky byly složeny z nevycvičených nováčků, měly jen nepatrnou početní převahu a jejich odhodlání útočit se nemohlo rovnat odhodlání Jižanů ubránit hlavní město Richmond. To ale nikoho ze znuděných washingtonských posměváčků nezajímalo, byli omámeni propagandou o vlastní nadřazenosti a chtěli rychlé vítězství. Když dosáhli svého a mělo dojít k velké bitvě, kongresmani, jakož i jiná městská smetánka, sbalili do košů občerstvení a táhli v patách postupující armády, aby po vítězném boji, který samozřejmě vzrušením notně podpoří trávení, s vyhlídkou na hromady čerstvých mrtvol uspořádali piknik.

Neprostá odpověď na prostoduchou otázku

23. 6. 2009 / Ladislav Žák

„Táto, co je to kapitál...?!?“, ozvalo se z úst mého zvídavého chlapce a byl jsem donucen zkontrolovat, jak na takovou blbost ve svém tuctu let přišel. Zrakovou kontrolou chlapcova zorného pole jsem dospěl k závěru, že ho inspiroval název barevného časopisu, který ležel na stole. „Co vidíš?“, zeptal jsem se krutě. „Časopis...“, zněla odpověď a byl klid. Tedy, v chlapcově duši zavládl opět klid a problémy Age of Empires, zatímco já jsem se té otázky nemohl tak nějak pořád dost dobře zbavit. Věren tradicím, jsem se obrátil ke své paměti, následně pak slovníkům, odborné literatuře, síti sítí a kamarádům.

Íránská lekce

23. 6. 2009 / Milan Valach

V probíhajícím boji mezi Chámeneího a Ahmadínežádovým náboženským konzervativismem a autoritářstvím na jedné straně a voláním po svobodě a demokracii na straně druhé jsou mé sympatie jednoznačně na straně demonstrantů.

Stratfor: Íránské protesty a revoluční test

23. 6. 2009

Teherán v roce 2009 reprezentuje spor mezi dvěma hlavními frakcemi, z nichž obě podporují islámskou republiku takovou, jaká je. Klerikové vládli režimu od roku 1979 a mezitím zbohatli. Pak je tu Ahmadínežád, který považuje osobní excesy klerikální elity za zradu revoluce. A byla tu také malá frakce, na niž se zaměřily BBC a CNN --- demonstranti, kteří chtějí islámskou republiku dramaticky liberalizovat. Tato frakce nikdy neměla šanci převzít moc, ať už prostřednictvím voleb nebo revolucí. Dvě hlavní frakce nicméně tu třetí různými způsoby využívaly.

KD│Úspěšné revoluce mívají tři fáze. Za prvé, strategicky umístěný jednotlivý sociální segment nebo omezené množství těchto segmentů začně nahlas vyjadřovat resentiment, prosazuje se v ulicích velkého města, obvykle hlavního. K němu se připojují další segmenty ve městě i v okolí, jak se demonstrace šíří a stávají se agresívnějšími, ničivějšími a potenciálně násilnými. Když odpor mohutní, režim nasazuje armádu a bezpečnostní síly. Tyto síly, rekrutované z rezistentních sociálních segmentů a izolované od zbytku společnosti, se postaví proti režimu a přestanou se řídit rozkazy. To je to co se stalo íránskému šáhovi v roce 1979; to se také stalo v Rusku v roce 1917 nebo v Rumunsku v roce 1989.

Revoluce selhávají, pokud se k iniciačnímu segmentu nikdo nepřipojí, což znamená, že původní demonstranti zůstanou sociálně izolovaní. Pokud se demonstrace nešíří do dalších měst, buď skončí, nebo režim povolá bezpečnostní a vojenské složky --- které zůstávají k režimu loajální a často jsou osobně nepřátelské k demonstrantům --- a v potřebném rozsahu použije sílu, aby vzpouru potlačil. To je to co se stalo na čínském Náměstí nebeského klidu: Studenti se vzbouřili, ale nikdo se k nim nepřidal. Byly přisunuty vojenské síly nejen k režimu loajální, ale také nepřátelské ke studentům, a studenti byli potlačeni.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za květen 2009

13. 6. 2009

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2009 přispělo celkem 257 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 92 324 04 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 5. 2009 částku 60 385,44 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a